Ale stejně mě miluješ, že? - 29.

Haaaa, zvláádla jsem to napsat a je to tady! Dobrou noc :D

Ale stejně mě miluješ, že?

29.kapitola

Stála jsem u kuchyňské linky, nožem jsem potírala marmeládu na toust a uslyšela cinknutí konvice s vodou. Bez přemýšlení jsem zalila hrníček s čajem a natřela druhý toust.

Musím říct, že bylo opravdu otravné pořád se přemisťovat skákáním po podlaze. Abych mohla přenést čaj s mou snídani, vyřešila jsem to tak, že jsem na židli položila můj náklad a pomalu ho sunula až do obýváku a nakonec se unaveně posadila na složenou pohovku.

Mohla to být hodina, co Harry odešel. Byla jsem zvědavá, kdy ho znovu uvidím. Nemohla jsem mu vyčítat, že odešel, že musel být dál ode mě.

Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc jsem mu ublížila, ale když mi řekl, jak se cítí, pochopila jsem ho. Potřebuje čas a hlavně nepotřebuje mě. Nepřináším mu nic dobrého.

A proto se musím od něj držet dále a třeba jít dál. Opravdu žít.

Příjde mi to jako nemožná věc, protože se v téhle věci s Harrym pořád motám. Je to jako začarovaný kruh.

„Cože udělal?!“ To byla reakce Cam, když jsem ji pověděla o Harryho odchodu. „Já myslela, že teď budete spolu v posteli. Včera si nikoho nepustil k tělu. Nechápu to.“ „Zřejmě pustil. Ráno mi básnil o jedné dívce.“ Vysvětlila jsem, držela jsem mobil u ucha a v druhé jsem držela hrníček s čajem. Trochu jsem se napila. „Ou, muselo se to stát, když jsem odešla. Byla jsem celkem na cucky. Promiň.“ „To je dobrý.“ Řekla sem.

„To mi nevynadáš?“ Ozvala se překvapeně. „No, když mi o ní řekl, tak trochu jsem mu řekla, že se rande s Oliverem vyvedlo a pak se přišel ptát kvůli koncertu, takže si Harry myslí, jak nám to neklape. Mimochodem, koncert Bruna Marse?!“ „Takže si využila mého budoucího přítele? Sladkéé.“ Uchechtla se. „Ano, tohle mi navrhnul a já hned říkala ´Musíme sebou vzít Amelii, miluje ho.´ a bylo to.“ „Miluju tě.“ „Já vím.“ Potvrdila se smíchem v hlase. „Nevadí ti to s tím Olliem?“ „Je mi jasné, že jsi chtěla Hazzu poškádlit.“ „To ano.“ Přikývla sem.

„Řekni mi přesný důvod, proč odešel.“ Pobídla mě. Povzdychla jsem si. „Já.“

„Cože?“ „Já jsem ten důvod. Nikdy jsem si nemyslela, jak moc ho sebrali ty věci, co sem provedla. Jenže já mu opravdu ublížila. Ta věc s penězi, potrat a odloučení. Řekl mi, jak se cítí a já to pochopila, jak moc jsem se v něm mýlila. Prostě potřebuje být tam, kde nejsem já.“

„Wau.“ „To je přesně má reakce. On mě miluje, Cam. Ale těmi věcmi jsem mu ublížila a podle jeho slov zabíjela lásku, kterou ke mě chová. Takže je jasné, že se bojí, že to udělám znovu. A já to znovu nechci udělat, ale musela jsem ho nechat jít.“

„Opravdu to uděláš?“ „Co mi zbývá?“

„Nemůžeš si vymazat city k němu. Na tohle není zmizík.“ „Toho jsem si vědoma. Jenže mi ještě řekl, že se jednou vrátí a bude o mě bojovat.“

Na to se rozesmála. „To si myslí, že budeš čekat? Bože, ti chlapy.“ „Řekla sem to samé a on řekl, že se s tím bude muset smířit, pokud to už nebudu stejně cítit.“

„To chci vidět, váážně! Takže tě tam nechal samotnou? Vždyť nemůžeš chodit!“ „To nemůžu, já skáču jako klokan, abych něco udělala. Vozíček by byl cool, nebo berle, i když z těch by mě boleli podpaží.“ „Hááá, vozila bych tě ve vozíku a střídali bychom se, to by byla srandaaa!“ „Nezblázni tolik.“ Klidnila jsem ji. „Budu se snažit. Musím jít, šéf mě shání! Přežij to, pak se stavím. Posílám pusu.“ „Já také, běž.“ Usmála jsem se a vypnula hovor.

Zbytek dne jsem se snažila nenudit. Měla jsem tu učivo, které bych se měla učit, ale opravdu se mi nechtělo. K tomu, když dorazil domů táta a nenašel Harryho, celkem šílel.

„Kde je náš skřivánek?“ zeptal se, využil místa vedle mě a sednul si, přitom mě dlaní objal kolem ramen. „Není.“ „Odešel si něco zařídit? Kdy přijde?“ „Nepřijde, tati.“ Zamumlala jsem.

„Jak nepřijde?“ „Odešel. Prostě musel.“ „Já to nechápu. Slíbil mi, že tady bude pár týdnů dohlížet na tebe a starat se, abys přežila. Lhal mi?“ zabručel. „No, dovol. Vydržím pár hodin sama.“ Ušklíbla jsem se. „Byl tady den a už zdrhnul? To se mi fakt nelíbí! Nechci, abys tady byla sama celý den, když máš problém pohybovat se. Proč odešel? Chci s ním mluvit.“

„Bože, tati, uklidni se! Nemůžeš čekat, že tady vydržím s mým ex přítelem! Prostě se necítil na to, aby byl v mé blízkosti.“ „Takže vztahový problém?“ Zamumlal. „Já ho miluji.“ Pousmála jsem se. „Ale ublížila jsem mu a nemůžu ho tady držet. Bylo toho na něho moc.“

„Tak dobře, chápu to. Ale co budeme dělat? Myslel jsem, že tohle vyřeší naše problémy.“ Pohladil mě po vlasech. „Já to nějak vydržím. I když ten pohyb je opravdu problém.“

„Tak vidíš, říkal jsem to.“ „S Cam jsme vtipkovali o vozíčku nebo berlích.“ Zazubila sem se na něj.

„Cítíš se jako invalida?“ Mrknul na mě. „Jen říkám, že vozíček je cool.“ Pokrčila jsem rameny.

„Zamilovala jsem se.“ Vypadlo ze mě, Camille se na mě s posměchem podívala a podala mi do rukou štěňátko. Enzo se na mě podíval čokoládovýma očima a já se rozplývala.

„Já vím, čekala jsem to.“ Usmála se. „Já se taky do Enza zamilovala, ale neříkej to Olliemu, byl by dotčený.“

Cam si pořídila malého pejska, jorkšír jménem Enzo si umínil, že si mě získá a teď už jsem nemohla pokaždé, když byl v mé náruči.

„Co si vezmeš na sebe na koncert?“ zeptala se Cam, otevřela skříň a zadívala se.

Bylo to neuvěřitelné, ale měsíc do koncertu Bruna Marse rychle utek a dnešek byl dnem Bruna.

Hladila jsem Enza po malé hlavičce a koukala na kamarádku. „Něco krátkého a sexy, abych zbalila Bruna.“ Odpověděla jsem a Cam se rozesmála. „Tušila jsem, že něco podobného řekneš.“

„A když máš sádru pryč, můžeš si vzít sukni.“ „Počasí na to není, zvolím džíny, moje oblíbené.“ Řekla sem. „Hned bych tě oblékla do šatů.“ Zabručela a pak se na mě otočila. „Bruno by určitě ocenil něco krátkého, hmm?“ Snažila se mě snad nalákat?

„Třeba potkáš nějakého krasavce, Am. Co ty na to?“ „Pff, no táák...na Enza nemá žádný!“ Tvrdila jsem a dala malému pejskovi pusu na hlavičku. „Musíš se přestat vázat na psa a najít si chlapa. Styles se poděl pod zem, takže na toho kašli.“

Zamračila jsem se na ni a vyplázla jazyk. „Pamatuješ, co jsme si řekli? Žádný Styles!“

Pokaždé, když o něm promluvila, jako by se vše vrátilo a já si vzpomněla na všechno prožité s ním. Nechtěla jsem na něj myslet, snažila jsem se ho vypudit ze svých myšlenek, protože jen to pomyšlení na kudrnatého zpěváka mě bolelo.

Odešel ode mě, od toho dne se mi neozval, jak slíbil. A já nemohu čekat až se zdářně objeví a bude bojovat. Zní to tak směšně. Ale stejně jako chci zapomenout, nemohu se otevřít jinému. Prostě to nejde.

„Tak promiň.“ Řekla nakonec. „Jen chci, abys šla dále.“ „Tak to si musíš počkat.“ Zamumlala jsem, vstanula a vsunula ji Enza do náruče.

„Půjdu se domů připravit a uvidíme se na místě.“ Pak jsem odešla a šla domů.

Uff, po dvou hodinách čekání jsme se konečně dostali do arény, kde bude Bruno vystupovat. Dostali jsme se na svá místa a čekalo nás další čekání. Ale byla jsem natěšená a nic mi nepokazí mou náladu. „Potřebuji na záchod.“ Zabručela jsem po chvíli. „Tak běž rychle a vrať se, pomůžem ti protlačit se.“ Řekl Cam, přikývla jsem a protřela se menším davem. Lidé postupně chodili, takže vím, až přijdu zpět, bude jich tam více a bude těžší se dostat zpět.

Vběhla jsem na dámy a rychle si odskočila. Za pár chvíli jsem vylézala z WC a do někoho vrazila. Už jsem zvedala hlavu a chtěla se omluvit, ale ztuhla jsem na místě.

Připadalo mi to jako šílená náhoda, protože jsem vrazila do Harryho. Ten se na mě usmál a upravil si rozcuchané kudrliny. „Ahoj Am, tušil jsem, že tu budeš.“ „Protože jsi věděl, že přijdu na Bruna. Co tady děláš?“ zeptala jsem se, vrazila si ruce do zadních kapes a snažila se neznít překvapeně.

Ale, co tady, sakra, dělá?!

„No, jsem taky fanoušek a sehnal jsem VIP vstupenky. Takže jsem tady.“ Vysvětlil. „Od kdy si fanda? Chodili jsme spolu dlouho a nikdy jsem to nevěděla.“ Moc se mi nechtělo věřit tomu, co říká.

„Poslední měsíc miluju jeho hudbu.“ „Najednou, jo?“ Uchechtla jsem se.

„Jo, Bruno je skvělý zpěvák. Chci ho vidět naživo. Hm, nemáš zájem o VIP? Mám lístek navíc.“

„O co ti jde?“ Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem velmi podezřívavá. „Vím, že ho zbožňuješ a určitě by ses s ním chtěla setkat.“

Srdce mi zaplesalo s představy, že bych ho mohla obejmout, nebo se mu jen podívat zblízka do jeho krásných očí. „To fakt?“ „Jistě, pokud chceš.“

„Jak to, že máš lístek navíc?“ „Měl jsem jít s Niallem, ale udělalo se mu špatně, snědl něco, co už by se jíst nemělo.“ Zatvářil se znechuceně. 

„Tak, co? Máš zájem vidět Bruna zblízka a setkat se s ním v zákulisí?“ „Ale jsem tu s Oliverem a Cam.“ Zamumlala jsem. V očích mu zajiskřilo. „Buď se k nim vrať a lituj toho, že jsi tuhle jedinečnou šanci nevyužila nebo pojď semnou a splň si svůj sen potkat Bruna.“

Přihmouřila jsem oči a věděla jsem, že jsem se už rozhodla.

Zpropadený Styles! Ale jak mohu tohle odmítnout?