Ale stejně mě miluješ, že? - 30.

Nový díl! Takže si ho užijte, nevím, kdy bude další...a jdu spát, večer jdu do práce :P

Ale stejně mě miluješ, že?

30.kapitola

„Co máš za lubem?“ zeptala jsem se.

Prostě jsem nevěřila, že tohle je náhoda a on tohle neplánoval. „Jak to myslíš? Proč za vším něco hledáš?“ Dotčeně podotkl.

„Ty se mi vidíš? Ještě před měsícem si ode mě odcházel se slovy, jak moc potřebuješ ode mě oddech a teď mi nabízíš nabídku, kterou nemohu odmítnout?“ ušklíbla jsem se a založila si ruce v bok. „Můžeš ji odmítnout.“ Pokrčil rameny, zřejmě ho bavilo, když jsem se v tom šťourala, protože se malinko culil. „To nemůžu, tupče.“ Zasyčela sem.

„Tak zůstane Oliver sám s Cam a já budu s tebou, celý koncert. Doufám, že nebude moc žárlit, když ho opustíš na pár hodin.“ V očích se mu zrcadlilo vítězství.

„Jde ti o Olivera?“ Uchechtla jsem se. „Ten rád zůstane s Cam sám, protože s ní chodí.“ Uzemnila jsem ho, šokovaně otevřel pusu a zmateně zavrtěl hlavou.

„Kdy se to stalo?“ „Při našem prvním rande sem se dozvěděla, že má o ní zájem a pozval mě na koncert, aby na ni zapůsobil, jako na její nejlepší kamarádku. Stačí, Sherlocku Holmesi?“

„Tys mi řekla něco jinýho!“ „Lhala jsem.“ Odpověděla jsem klidně. „Lhala?“ „Nerozumíš tomu slovu?“ otázala jsem se. „Vtipná. Proč si to udělala?“ zabručel. Ruce si složil na hrudi a vyčítavě se na mě zahleděl.

Pokrčila jsem rameny. „Ty ses vytahoval s tou holkou z baru, tak jsem udělala to samé.“ „Abys mi ublížila?“ „Protože to ublížilo mě.“ Pípla sem, tiše otevřel pusu a pak ji zavřel. „Nesnesla jsem myšlenku, že jsi šel dál. Já to zkusila, ale nefungovalo to, takže...tak.“

„Měla jsi mi říct pravdu.“ Postoupil blíže, cítila jsem jeho vůni a srdce mi žalem poskočilo.

„To už je jedno.“ Řekla sem po chvíli ticha. „Ne vždy je vše ztraceno.“

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. „Půjdeš semnou do VIP sekce, nebo ne?“

„Nabízíš mi něco, co se neodmítá. A Bruno Mars se neodmítá nikdy!“ odpověděla jsem, spokojeně se usmál se a já ustoupila stranou. „Jen zavolám Cam.“

Přikývnul a nechal mi prostor. Vytočila jsem její číslo, vzala to hned.

„Kde vězíš?!“ Uslyšela jsem její naštvaný hlas. „Brzy to bude začínat, doufám.“ Dodala. „Neuvěříš, koho jsem potkala.“ „Baracka Obamu?“ Koutky rtů mi vystřelili nahoru. „Bohužel ne, ale zjevil se tu Harry.“ „Styles? Co ten tu?“ Připadala mi stejně šokována, jako já.

„Prý je z něj nový fanda Bruna a nabídl mi lístek do VIP sekce. Budeš se zlobit, když to přijmu?“ vysvětlím. „Haha, nevěřím mu to. No, když mi doneseš podpis od Bruna, nebudu.“ „Miluju tě, určitě donesu. Taky mu nevěřím, něco mi tají a vymlouvá se. Vytřesu to z něj.“ Očkem jsem se na něj podívala a přihmouřila oči, neříká všechno.

„Tak jo, užij si to.“ „Věřím, že si to vy dva užijete víc.“ Usmála jsem se. Camille se zasmála. „Budu se snažit, zatím.“ Rozloučila se a já to típla.

Otočila jsem se k Harrymu a mobil si schovala do kapsy. „Můžeme.“

Za pár chvil jsme vcházeli do části, která byla pro VIP lidi, třásla jsem se nervozitou, že za chvíli opravdu začne Bruno zpívat a já ho uvidím na vlastní oči. Nejlepší na tom bylo, že ho opravdu potkám. „Těšíš se, co?“ Harry se usmál, poplácal na místo vedle něj a já se posadila na pohovku k němu. „Jistě, hrozně moc.“ Odpověděla jsem. „Věděl jsem, že budeš nadšená.“ Zazubil se.

„Řekni mi pravdu.“ „Cože?“ Protočila jsem oči po jeho otázce. „Známe se tak dlouho, poznám, když něco tajíš. A ty to zrovna děláš.“

„Proč musíš všechno vědět? Nemůžeš si to tady užívat?“ „Jsi naštvaný, protože chci vědět pravdu?“ Uchechtla jsem se. „Jsem naštvaný, protože máš blbé otázky a já si chci užít jen tuhle chvíli, sakra!“ Zabručel, nabroušeně vstanul a šel do zadní části místnosti.

„Opravdu zbožňuju, když trucuje.“ Zamručela jsem a následovala ho. Našla jsem ho opřeného o zeď, ruce měl sepnuté na hrudi a hleděl na zem.

Přiblížila jsem se k němu a chtěla jsem něco říct, když zvednul hlavu a zadíval se na mě. „Ještě nějaká otázka?“ Ušklíbnul se. „Můžu se klidně vrátit, jestli ti tolik vadím. Teda jestli se tam procpu.“ Pokrčila jsem rameny. „Nepůjdeš nikam.“

„Teď mi budeš poroučet? Och, velmi okouzlující.“ Reagovala jsem, no, ignoroval mě.

„Chceš si užít tuhle chvíli?“ Opakovala jsem jeho slova, přistoupila blíže a prsty položila na jeho dlaň. Podíval se do mých očí a olíznul si rty.

„Protože jsem s tebou.“ Zašeptal. „Harry, poslyš...“ „Zařídil jsem tohle, abych si užil koncert s tebou, chtěl jsem ti dopřát tohle, protože jsem věděl, že budeš šťastná, když uvidíš a setkáš se s Brunem. Taky jsem nechtěl, abys tu byla s Oliverem, který už není žádným problémem.“

„Takhle si mu říkal? Problém?“ „Někdy.“ Pokrčil rameny.

„Tohle jsem chtěla vědět.“ Řekla jsem potichu, cítila jsem, jak se jeho ruka omotala okolo mého pasu. „Co?“ Vydechnul, prsty jsem jemně přejela po jeho tváři. „Že ti na mě stále záleží.“