Ale stejně mě miluješ, že? 31.

Dneska mám dobrý den, takže přidávám...uvidíme, kdy bude další :D

Ale stejně mě miluješ, že?

31.kapitola

HARRY

„Že ti na mě stále záleží.“

Pousmál jsem se, dlaně jsem pevně omotal okolo jejího pasu a potlačil ten silný pocit, že takhle to má být. „Nikdy taky nepřestalo. Myslím, že nikdy nepřestane.“

„To je dobré vědět.“ Zamumlala, z pod dlouhých řas se podívala do mých očí. Prsty vytvářela na mých klíčních kostech kroužky. „Na co myslíš?“ zeptal jsem se.

„Na tebe, tvé turné.“ Odpověděla.

Tuším, že se mi na čele objevila vráska ze zamračení. „Chtěl bych, abys tam byla semnou.“

„Vždyť spolu nejsme.“ Slabě protestovala.

„Amelie, můžu ti hned dokázat, že je to jinak.“ Naklonil jsem se a zašeptal jsem ji do ucha. Podíval jsem se ji do tváře a uviděl začervenání. „Ty víš, že nemůžu. Mám školu a nemůžu si jen tak odjet.“ „Já vím.“ Připustil jsem. „Ale já tam nemůžu bez tebe.“

„Proč?“

AMELIA

Chtěla jsem to slyšet. Bylo tak těžké brát ho vážně, když tolikrát odešel.

Před měsícem mi říkal tolik věcí, proč nemůžeme být spolu a teď to jde? Je to nemožné! To je ten problém!

„Protože tě miluji.“ Odpověděl. „Opravdu?“ „Pochybuješ, snad?“ Podivil se.

„Zase to děláš. Získáváš si mě, držím mě blízko sebe a říkáš, jak mě miluješ. Jenže tolikrát si to porušil a já se nemůžu pořád nechávat obelhávat.“ Snažila jsem se vysvětlit.

Bála jsem se dalšího zklamání.

„To nedělám.“ „Děláš, Harry. A stejně odejdeš a znovu se vrátíš. Je to jako začarovaný kruh. Jak se máme posunout dále, když nikdy tuhle část našeho života neuzavřeme?“

Trhaně jsem si vydechla, jako by ze mě něco vypadlo, když jsem mu vše řekla.

Takhle to je celý náš „vztah“. Nechal mě samotnou několik týdnů a znovu se vrátil s cílem získat mě? I když za pár dní odejde a neuvidím se dlouhou dobu? Jakou to má cenu?

Nemůžu nechat sebou pořád zametat, už to nechci znovu zažívat.

„Tak dobře.“ Promluvil, byl potichu krátkou chvíli, ale zdálo se mi to jako věčnost. „Jak si přeješ, uzavřeme tuhle část.“ Najednou jeho pohled byl tak chladný.

Pustil mě z náruče a obešel mě. Za námi jsem uviděla zaměstnance, který nás naváděl na VIP místa. Všichni jsme šli za ním a posadili se na místa.

Byli krásně umístěna u pódia, výhled byl úžasný. Ačkoliv jsem se chtěla soustředit na Bruna, na fakt, že se za chvíli objeví na pódiu a já ho uvidím na vlastní oči, rozcuchanéj zřejmě velmi uražený Brit seděl vedle mě a na tváři měl umučeně nasraný výraz. Netušila jsem, že to jde, ale on dokazoval, že ano.

Pohodlně jsem se usadila na židli a šťouchla do něj, promrvil se a nepodíval se na mě.

„Připadá mi, že nám to není přáno.“ Řekla jsem. „Ty máš svou kariéru, skupinu a turné. Já chodím do školy, mám tu rodinu a přátelé. Vždycky jsem to nějak zpackala a tys mi nebyl schopný odpustit.“ Jeho pohled se přestěhoval na mou tvář. „Odešel si a mě to bolelo. A vždycky ses nějak vrátil a dal mi šanci, kterou si mi zase vzal.“

„Je mi to líto.“ Uslyšela jsem, vzal mé ruce do svých a podíval se do mých očí. „Neustále se nám něco staví do cesty a já...potřeboval jsem tě. Myslel jsem, že když budu dál od tebe, bude jednodušší nemyslet na tebe, netoužit po tobě, ale mýlil jsem se. Zbývá mi několik dní a pak budu pryč. Neuvidím tě dlouho, já prostě...chci tě mít u sebe.“

„Ale zároveň tě nemůžu nutit, je to ode mě sobecké, ale miluji tě a chci tě políbit.“

„Jsou tady lidi.“ Promluvila jsem po chvíli, vykolejena jeho proslovem. „Kašlu na ně, všichni stejně koukaj na tu oponu.“ Rukou máchl k oponě na, které byli zlaté stromy představující džungli. „A čekají až se objeví.“

„Já se jim nedivím, taky bych napjatě čekala až se zvedne opona a uvidím Bruna, ale ty do mě hustíš a...“ Nenechal mě dopovědět a políbil mě. Šokována jsem ztuhla, jeho dlaně vklouzli do mých vlasů a pobídl mé rty k činnosti. Pohlcena přívalem rozkoše jsem tiše zakňučela a poddala se jeho rtům. Jeho ústa se lehce naklonila, otevřel ty má a jazykem ladně vklouznul dovnitř.

Beze studu mě chytil za zadek a lehce přesunul na svůj klín, omotala jsem ruku okolo jeho krku, abych se ubezpečila, že nespadnu a druhou ruku položila na jeho krk, nehty jemně přejížděla po kůži až do vlasů.

Uslyšela jsem tiché zavrčení a zatlačení mých boků k jeho.

V tu chvíli se rozezněl ohromný řev, začala hrát hudba a reflektory pobíhali po oponě.

Odtrhla jsem naše ústa, Harryho ruce stále tisli mé boky a já se musela začervenat. Jeho oči nabrali zajímavý tmavší odstín zelené. Vypadal nebezpečně a zároveň sexy.

„Začíná to.“ Promluvila jsem, můj hlas chraptěl. Jeho stiskl povolil a já si sedla na mou židli.

Najednou mi bylo hrozné horko.

Napjatě jsem vydechla, když opona spadla. Uviděla jsem Bruna v celé jeho kráse a musela zapištět s ostatními dívkami. Začal zpívat písničku Moonshine a pohyboval se jako bůh. Na bílé košili měl hnědou vestičku, společenské kalhoty a klobouk na hlavě. Vypadal úžasně a on to věděl. Nebyla jsem jediná, kde se postavil na nohy v této sekci a zpíval společně s Brunem.

Umírala jsem z jeho pohybů, kterými nás zasypával v jednotlivých písničkách, nemohla jsem přestat zpívat, křičet, bylo mi horko, měla jsem žízeň, ale byla jsem v nebi. Opravdu jsem ti to užívala.

A po dvou hodinách koncertu, který uběhnul velice rychle, to skončilo. Posadila jsem se vedle Harryho, který se usmíval. „Užila sis to.“ „To si piš.“ Usmívala jsem se. „Tak jdeme za Brunem?“ Mrknul na mě.

Zazubila jsem se. „Tak jo.“