Ale stejně mě miluješ, že? - 32.

Řeknu vám, jak to chodí...když nemám čas, tak chci psát hrozně moc a vím, co psát..., ale když mohu, mám čas psát...tak to nejde a nic s tím neudělám!! :)

Ale mám nová sluchátka, krásně modrá, jako má moje krásné dítě, tak jsem to dala do kupy a je to tuuu :)

Ale stejně mě miluješ, že?

32.kapitola

Trvalo to chvilku, když jsme procházeli halou a ocitli se v další místnosti. Harry do mě šťouchnul a vtáhnul dovnitř. Vepředu byl stůl plný jídla a pití. Kolem se nacházelo několik lidí a já v tom hloučku uviděla Brunovu tvář.

„Panebože, to je Bruno!“ zamumlala jsem nadšená, přitom šíleně nervózní. „Uklidni se, půjdeme za ním.“ Harry protočil oči a chytil mě za ruku.

„Počkéj, vypadám dobře? Nemůžu tam jít jako šmudla!“ řekla jsem důležitě a začala si uhlazovat vlasy.

Povytáhnul obočí a olíznul si rty. „No, pokud chceš můj názor, já bych se do tebe s chutí zakousnul.“ Jeho ruce se utáhli kolem mých boků a já se ušklíbla.

„Přestaň se dívat na Upíří denníky, prosím.“ Pronesla jsem. „Když mě Damon tolik inspiruje.“ Zabručel, pustil mé boky a chytil do sevření mou dlaň táhnouc mě k směru, kde stál Bruno.

Procházeli jsme mezi lidmi a Harry mě šoupnul před něj. Bruno se na nás se zájmem podíval a zvednul jeden koutek úst. „Tohle musí být Harry Styles.“ Zamumlal Bruno s úsměvem. „V celé mé kráse.“ Uculil se kudrnáč, protočila jsem očima. „Chci ti představit...“ „Jmenuji se Amelie a ráda tě poznávám Bruno, hrozně moc.“ Usmála jsem se, přemohla jsem svou nervozitu díky, které je těžké vůbec promluvit. „Jsem tvou velkou fanynkou a tvůj koncert byl prostě úžasný.“

„Moc mě těší, Am. Jsem moc rád, že se ti vystoupení líbilo. Je pro mě důležité, aby jste si to vy, moje dámy, užívali.“ Trhaně jsem se nadechla, promlouval tichým vábivým hlasem a jeho pohled dělal svoje. „Já si hlavně užila pohyby tvých boků, to jo.“ Vypadlo ze mě, Harry do mě šťouchnul a Bruno se zasmál.

Lidé se kolem nás vytratili a zůstali jsme jen tři.

„Rozhodně víš, co s nimi dělat.“ „Chodíte spolu?“ Bruno ukázal na nás dva.

„Ano.“ „Ne.“ Vykřikli jsme oba ve stejné chvíli. „Nechodíme.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Proto jsi možná při koncertu vzdychala, že kdyby tě Bruno požádal o sex na jednu noc, že bys ráda souhlasila a vyhověla jeho choutkách.“ Řekl pichlavě Harry a já nabírala červeně v tvářích.

„Vážně si to řekla?“ Bruno se culil, přitom mě chytil za ruku. Palcem přejížděl po mých prstech.

„Přiznávám, že ano.“ Pověděla jsem a Bruno se o krok přiblížil „Donutila jsi mě o téhle myšlence přemýšlet a vůbec to nezní špatně.“ Zašeptal, jeho tmavé oči se vpíjel do mých.

HARRY

„Tak to prrrr.“ Nemohl jsem už sledovat, jak Amelie slintá na podlahu a ničí ten drahý koberec.

Vlastně mi to bylo jedno, hlavní bylo, jak lehce propadala Brunovu šarmu a to se mi nelíbilo.

„To by snad stačilo.“ Odstrčil jsem ji od něj, ve snaze přerušit jeho jasný účinek na ni.

„Harry, co se děje? Vadí ti něco? Nechodíte spolu a Amelie chce být mou dívku tuto noc.“ Rozhodil dlaněmi a nadzvednul obočí. „Co se děje? Já ji miluju a nedovolím, aby ses ji dotknul!“

„Harry.“ Ucítil jsem, jak do mě šťouchla. „Musíme to tady probírat?“ zabručela, otočil jsem se k ní a ruce složil na hrudi. „Spala by si s ním?“ jasně jsem se zeptal. Odfrkla. „Co myslíš?“

„Ano?“ „Je opravdu hezké, že si to o mě myslíš. Ale mýlíš se. Řekla jsem to, ale nikdy bych to neudělala. Nemohu se vyspat s někým ke komu nic necítím, taková nejsem.“

„Proč?“ Zamračila se, zjevně se ji mé otázky nelíbili.

AMELIE

„Opravdu to tu musíme řešit?“ zeptala jsem se, za námi stál Bruno a já si chtěla aspoň ukořistit fotku s ním a podpis. „A kdy to chceš řešit, zatímco se budem ignorovat?“

„To není moje vina!“ Žduchla jsem do něj a podívala se na Bruna. „Omlouvám se, je mi to trapné...bude moc, když se zeptám jestli se semnou vyfotíš a malý podpis?“

„Nestyď se, to chce každá...“ přátelsky se usmál a vzal mě kolem ramen. Vytáhla jsem z kapsy mobil a klikla na foťák. „A za žárlivého Stylese nemůžeš.“ Zamumlal mi do ucha, zachvěla jsem se nad intentitou jeho blízkosti. Namířila jsem na nás hledáček, Bruno se rty otřel o mou tvář a já se blaženě usmála. V momentě jsem stiskla tlačítko a uslyšela zvuk potvrzující fotku.

„Jsi skvělý, děkuji.“ Usmála jsem se na něj, sklonila hlavu a klikla na fotku. V momentě se objevila a můj úsměv se prohloubil. Vypadalo to skvěle. „Sluší nám to, byli by jsme hezký pár..., ale jemu to raději neukazuj.“ Mrknul na mě. Harry stál kus od nás, jemně nás ignoroval přitom se po chvilkách podíval, co děláme.

„Hele, jsem z tebe v rozpacích.“ Postěžovala jsem si tiše, Bruno se zasmál a vytáhnul podpisovou kartičku. „Dáš mi dvě? U pódia byla kamarádka a toužila po jedné.“ Ukázala jsem na kartu. „Jasně.“ Přikývnul, podepsal obě během pár sekund a vložil mi je do dlaně.

„Rád jsem tě poznal, Am. Bylo to opravdu zajímavé setkání.“ „Och, to tedy bylo. Omlouvám se za něj, znovu. Náš vztah je prostě komplikovaný.“ Pokrčila jsem rameny.

„To je v pohodě.“ Mávnul rukou, schovala jsem si mobil do kapsy a Bruno mě vtáhnul do jeho objetí. Několik sekund mě hýčkal v jeho dlaních, blaženě jsem tiskla víčka a dýchala jeho vůni.

Pak mě, bohužel, pustil.

„Moc děkuji, Bruno. Raději půjdu.“ Naposledy jsem se na něj usmála. „Běž ho uklidnit, než si pro tebe přijde.“ Řekl Bruno, stisknul mé boky, než mě pustil. „Tak dobře, ahoj Bruno.“

„Měj se krásně, Amelie.“

Podívala jsem se do jeho krásných hnědých očí a otočila se k Harrymu.

Ten se narovnal, jakmile jsem k němu došla. „Jsi zlobivý žárlivý chlapec, víš to?“ Podívala jsem se na něj a naklonila hlavu. „Chceš tady zůstat nebo jít pryč?“ dodala jsem. „Rozhodně vypadnem.“ Odpověděl, sklonil hlavu a zadíval se na mou ruku, pak ji chytil za konečně prstů a vyvedl mě z místnosti.

Zastavila jsem se na chodbě, protože se mi v kapse rozezněl mobil.

„Cam, ahoj.“ „Kde jsi? Jsme s Oliem před budovou, přijdeš?“ „Jsem s Harrym a mám pro tebe podpis od Bruna.“ „Miluju tě.“ Vzdychla. Usmála jsem se, podívala se na Harryho a zakryla na chvíli mobil. „Mám jít domů s Camille?“ zeptala jsem se ho šeptem, překvapeně nadzvednul obočí a následně zavrtěl hlavou. „Hm, Harry mě vezme domů. Uvidíme se zítra?“

„Jo, určitě. Zatím, kotě...a dávej si na něj pozor.“ Upozornila mě, pousmála jsem se. „To budu, ahoj.“

Mobil jsem strčila zpět do kapsy a upravila si vlasy, které mi padali do očí.

„Tak, co budeme dělat?“ zeptala jsem se.

„Můžeme si promluvit.“ Odpověděl. „Od kdy si na mluvení? Najednou chceš všechno napravit?“ ušklíbla jsem se. „Pojď se projít, jo?“ řekl mi místo toho. Pokrčila jsem rameny a následovala ho.

Vyšli jsme z koncertní haly a já ucítila londýnský studený vzduch. „Je kosa.“ Pronesla jsem, ruce jsem omotala okolo svého těla ve snaze zahřát se. Najednou se Harry postavil vedle mě a dlaní mě objal kolem ramen, přitisknul k sobě.

„Jsi skvělé topení.“ Zabručela jsem, přivřela jsem oči a objala ho kolem jeho těla.

„Souhlasíš, že půjdeme ke mě? Tam budeme sami a v teple.“ Podíval se mi do očí a olíznul si suché rty. „Jediné, co jsem slyšela, bylo sami.“ Zašeptala jsem, pousmál se a jeho pohled se do mých očí hřejivě usadil.

„Pravdou je, že tě dnes nechci doprovodit k tvým dveřím bez polibku...“ Jeho tichý chraplavý hlas semnou dělal věci, chytila jsem ho za koženou bundu a přitáhla si ho blíže ke rtům.

„Jsi tak sexy, když jsi upřímný.“ Vydechla jsem a jemně se otřela o jeho rty. Nepustil mě, objal mě kolem krku a rukama vjel do mých vlasů, ujistil se, že mu neuteču a zrušil nevinný polibek. Zajal má ústa a vášnivě se do nich vpil.

Ze rtů mi unikl vzdech, v té chvíli rozpojil naše rty a tiše zamručel. Palcem jemně pohladil mou spodní čelist. „Tak jedeme ke mě.“ Pronesl tichým chraplákem.

A bylo rozhodnuto.

7 komentářů – nová kapitola

Víte, jak je to s těmi komenty...a já věřím, že se tady těch 7 komentů najde, podle statistik. Tak je to na vás ;)