Jednodílovka,
první věc, co jsem napsala po několika měsícííchhh...a
poslouchám tenhle song ->>> a ten mě na tohle
navedl. Můžete znát z TVD... :)
Last letter for you
Nikdy
jsem si nemyslela, že odejdeš...., ale stalo se.
Vždycky
jsi byl tak silný, tak pozitivní, vždy jsi věděl, co
udělat, aby se vše špatné obrátilo v dobré.
Díky tobě jsem věřila na zázraky.
Jak
mám bez tebe žít?
Když
mi to řekli, nevěřila jsem tomu. Myslela jsem, že si ze mě
dělají srandu, že mě zkouší..., smála jsem
se tomu a když se nikdo nezačal smát, ztichla jsem, ale
stále jsem čekala, kdy řeknou „Apríl“ nebo
„Vtip“. Nestalo se tak.
Pamatuji,
jak jsem stála ve sprše, nastavila jsem teplému proudy
vody tvář. Měla jsem zavřené oči, slzy se spojily
s vodou a já tiše vzlykala. Mé vlasy po chvili
byli mokré, proud vody stékal po mých ramenou,
cítila jsem tu vodu všude. Netuším, jak dlouho jsem
tam stála, dokud jsem se neposadila a dlaněmi objala kolena a
hlavu položila na ruce.
Bylo
to jako věčnost. Přála jsem si, abych se vzbudila a
zjistila, že to byla jen hnusná noční můra. Nebyla.
Takže,
jak to mám udělat, drahý?
Odešel
si a mě tady zanechal. Jak to mám přežít? Jak mám
žít dále?
Vždyť
víš, jak moc tě miluji, víš to, protože jsem ti to
říkala každý den a ty ses usmál a řekls „Já
tebe taky.“ Chtěla jsem, aby naše štěstí trvalo věčně.
Měl
si tady být ještě hodně dlouho, měli jsme spolu založit
rodinu, měli jsme sledovat růst naše děti, učit je, vychovávat
je. Měli jsme být na ně pyšní, až vystudují,
budou mít vlastní rodinu. Měl si u toho být,
víš to?
Já
vím, že to víš...a vím, že si to nemohl
změnit. A vím, jak si trpěl a já stále věřila
na zázraky, že se uzdravíš.
Že
se ke mě vrátíš, že přijdeš každý večer,
lehneš si ke mě do postele, zatímco budu spát a
přitiskneš se ke mě. Obejmeš mě, mě to vzbudí a ty mě
políbíš, zašeptáš „Spi sladce, už jsem u
tebe,“ a já bych usnula, protože jsi to ty koho potřebuji,
abych klidně spala.
A
i když to bolí, nepřestanu na tebe myslet, nepřestanu si
představovat tvou krásnou tvář. Nedovolím,
abys odešel z mých vzpomínek.
Nevím,
jak to bez tebe zvládnu. Včera proběhl tvůj pohřeb, stála
jsem u tvé rakve a poprosila, aby mi dali chvilku. Potřebovala
jsem chvíli s tebou, prsty jsem přitiskla na tvou hruď.
Prsty jsem rozprostřela a zadívala se do tvé tváře.
Byl
jsi tak jiný, tak vzdáleně pryč. Stále tak
krásný, smutně jsem se usmála a cítila
slzu na mém líci. Palcem jsem pohladila tvé rty
a poté vytáhla z kabelky obrázek.
Ten
jsem ti zastrčila do kapsy obleku a ještě chvíli na tebe
hleděla.
Lásko,
odešel si...ale zanechal si ze sebe velkou část.
Naposledy
jsem přitiskla rty na tvé. Byly tak studené. Dlaň
jsem si přitiskla na bříško a zamrkala, abych odehnala
slzy.
Těsně
předtím, než si umřel, zjistila jsem, že jsem těhotná
a než jsem ti to mohla oznámit, bylo pozdě. Nestihla jsem ti
říct, že jsi ze mně udělal matku tvého dítěte.
Dal
si mi dar, který je k nezaplacení a věčnou
vzpomínku na tebe.
Věřím,
že se na mě díváš tam ze shora a usmíváš
se.
Nikdy
na tebe nezapomenu...
Žádné komentáře:
Okomentovat