Ale stejně mě miluješ, že? - 33.

Když je ten nový rok, udělám vyjímku...šťastný nový rok ;)))

Ale stejně mě miluješ, že?

33.kapitola

Klíč zapadl do zámku, použil trochu síly a otevřel dveře Stylesovic domu.

Vtlačil mě dovnitř a zabouchnul dveře. „Kde jsou vaši?“ zeptala jsem se, zatímco si svlékal bundu, pak mou a ruce omotal okolo mých boků. „Pryč, Gemma také.“ „A kde jsou?“

„Je to podstatné?“ Zasmál se, olíznul si rudé rty a já ucítila jeho dlaně, jak stiskly můj zadek.

„Asi ne.“ Pípla jsem, přitisknul mě na jeho hruď, slastně jsem vydechla při nárazu s jeho tvrdým hrudníkem a rty, kterými si mě okamžitě nárokoval.

„Nahoře to bude lepší.“ Mumlal mezi polibky, vyzvednul mě a já omotala ruce okolo jeho boků. Ruce jsem měla upevněné okolo jeho krku.

Spokojeně vzdychnul, držel mě kolem pasu a nesl po schodech nahoru.

Rozrazil těžké dveře a velkými kroky došel k velké posteli.

„Neměli jsme mluvit?“ Vzpomněla jsem si na jeho dřívější slova. „Och, ano.“ Naše těla klesla na postel, jeho tělo mě zalehlo a moje prsty vískali jeho nespoutanou hřívu.

„Chceš mluvit teď?“ zeptal se, velkou dlaní přejížděl po mé tváři zajíždějíc do mých vlasů. Rty se nevinně dotýkal mých pootevřených. „A ty?“ Boky jsem prohnula vpřed, z úst mu vyšel těžký vzdych. Zavrtěl hlavou. „Teď chci dělat jen jedno.“ Políbil mě něžně na rty a nosem se otřel o můj.

„Chceš to také? Chceš se semnou milovat?“ Položil tak jednoduchou otázku, odpověď se mi zasekla v krku.

Zamrkala jsem očima a přemýšlela.

„Co to bude znamenat?“ Pronesla jsem, v hlavě mi to šrotovalo. „Budeme se milovat, nahá těla, propletené končetiny, neskutečná rozkoš...“ zavrněl mi do ucha, jako bych to snad nevěděla.

„Ale co my dva? To spolu budeme znovu chodit nebo co? Pochop mě, dnes odlétáš na turné. Neuvidím tě dlouhou dobu.“ „Amelie.“ „Když tě k sobě znovu pustím, nebudu tě chtít nechat odejít. Roztrhá mě to na kusy.“ Vzduch kolem nás ztěžknul, lapala jsem po dechu a cítila slzy v očních kanálcích.

„To vyřešíme. Láska přenáší hory.“ „Co je to za blbost?“ Přes slzy jsem se zasmála a zakryla si oči.

„To jsem někde slyšel. Nejdůležitější je, že se milujeme. Pak zvládneme všechno.“ Chytil mé ruce a odtahoval je. „Miluješ mě?“

Omotal si je kolem jeho krku a prsty mě chytil za bradu. „Odpověz.“ Naléhal.

„Ano, miluji.“ Zašeptala jsem. „Tupče.“ Dodala jsem, uviděla jsem jeho úsměv a ucítila, jak mě jemně políbil.

„V kolik odjíždíš?“ zeptala jsem se po chvíli, lehnul si vedle mě a za boky si přitáhl blíže.

„V devět večer nám to letí.“ „To jsme se nemohli usmířit dříve?“ Ušklíbla jsem se. „Takže to znamená, že nám dáš šanci?“ Na tváři se mu rýsoval široký úsměv. „Camille říkala, že si mám dávat pozor a podívej se na mě. Chovám se jako zamilovaná puberťačka.“ „Sexy zamilovaná puberťačka.“ Zazubil se a já se zasmála.

„Miluji tě, víš?“ zašeptal, jeho upřímný pohled do mých očí mě zahříval u srdce. „Řekneš to znovu, až se uvidíme?“ Jemně jsem se pousmála. „Pokaždé, kdy s tebou budu mluvit.“ Odpověděl.

„Taky tě miluji, ale nechci brečet.“ Zamrkala jsem, stiskla víčka a vnímala pocit, že ho za chvíli zase ztratím. „Tak to, abys myslela na něco jinýho.“ Povalil mě na záda a naklonil se ke mě.

„Zahrajeme si na pana doktora a sestřičku?“ zeptala jsem se, Harry se zasmál a pak zvážněl. „Chceš?“ V očích mu zajiskřilo. „Zvládnu všechny role.“ Mrknul na mě a přihodil jeden ďábelský úsměv. „To se nechám překvapit, doktore...“ zahihňala jsem se jako nějaká sestřička.

„Veseléééé Vááánoceeee!!“

Mým malým pokojem se rozezněl hlasitý britský chraplavý bzučák, nebo-li hlas mého milého.

Převalila jsem se v posteli, doufala, že je to sen a chtěla spát dále.

„Vstávej, jsou Vánooce! Amáálie!!“ Strhnul mou peřinu, ztěžka jsem otevřela oči a zaostřila.

Před mou postelí stál Harry Styles, v jeho oblíbených černých odrbaných džínech, které nechápu, že stále drželi pohromady, ačkoli jsem se je snažila několikrát tajně vyhodit. A místo černého nebo bílého trička, měl svetr s potiskem sněhuláka. „To je Olaf?“ řekla sem jako první.

„A co já? To raději pozdravíš sněhuláka z pohádky?“ Ušklíbnul se stěžujíc si na mou pozoronost, co se týče jeho osoby. Klekla jsem si a přitáhla ho za svetr k sobě. „Když Olaf je tak roztomilý, víš?“ Zamrkala jsem na něj. „A ahoj, lásko. Veselé Vánoce.“ Stáhla jsem ho k sobě, objala ho okolo krku a políbila ho.

„Tak to má být.“ Zamručel, objal mě silně okolo pasu neváhal mě políbit se vším všudy.

„Mám pro tebe dárek.“ Uculil se, uklidněn, když jsem ho dostatečně přivítala. „Jaký byl včerejší koncert?“ zeptala jsem se ho. „Skvělý, jako vždy.“ Pokrčil rameny.

„A co mi dáš za dárek?“ Zeptala jsem se, když na mě tak hezky koukal. „Sebe!“ vykřiknul.

„Mám začít s rozbalováním?“ Široce se usmál a začal si svlékat svetřík s Olafem.

„Co?“ zasmála jsem se. „Říkal jsem si, co ti koupím...a pak mi došlo, že já jsem ten nejhezčí dárek!“

„Tak to tě musíme rozbalit, a to pořádně!“ Chytila jsem jeho pásek, rozepla jej i s knoflíkem na kalhotech. „Teď ti musím předvést, co jako dárek umím nejlépe.“ Zavrněl a já po pár sekundách ležela na zádech.

„Jen do toho.“ Povzbudila jsem ho.

7 komentářů - nová kapitola