Ale stejně mě miluješ, že? - 35.

Dohoda nepřestává platit a vy jste šikovníí, jedna radost ;)

Btw. celou dobu jsem poslouchala Catch me, od Demi...prostě dokonalá :)

Btw2. je 4:14a já přidávám ff, takže dobrou noc :D

Ale stejně mě miluješ, že?

35.kapitola

„Měli bychom jít.“ Řekl táta.

Ležela jsem rozvalená na gauči, společně s Hazzou a koukali na tradiční vánoční filmy.

„Ještě chvilku, tati.“ Zavolala jsem na něj.

„Nechce se ti, co?“ Zamumlal Harry, hlavu měl někde u mého krku. Jeho rty jsem cítila na mém krku, něžně mě na něj políbil a potom jemně zkousnul mou kůži. Prsty jsem zabořila do jeho vlasů a otočila hlavu k němu. Zavrtěla jsem hlavou a otočila k němu tělo.

Jeho ruce se stáhli kolem mého pasu, zakýval chápavě hlavou.

„Vydržím s ní strávit Štědrý večer?“ zašeptala jsem po chvíli, dívala jsem se do jeho očí. „Ano, je to tvá matka.“ „Pro mě ne.“ Tiše jsem přiznala.

Matka je s vámi, když nejvíc potřebujete, stírá vaše slzy, když je vám nejhůře, zná vás, miluje vás. Tak proč dělá ty špatné věci? Pomyslí přitom, že může ztratit ty, kteří ji miluji bezmezně a potřebují ji v jejich životě? Copak neví, že dělá neodpustitelné a nenavratitelné chyby?

„Necítím to tak. Říkám ji mami, ale ona mě nezná. Neví, co ráda jím, co ráda dělám, co ráda čtu, co poslouchám. Porodila mě, sdílíme stejnou krev, máme pouto matky a dcery, ale já to tak uvnitř necítím.“

„Am.“ „Nemusíš nic říkat.“ Přerušila jsem ho, bezmocně na mě hleděl, prsty pohladil mou čelist a putoval s ní, do mých vlasů a přitáhnul si mě blíž.

Nabídl mi nejlepší útěhu, jeho náruč.

„Tak, co děcka? Připraveni vyrazit?“ Táta vběhnul do obýváku, uviděl nás schoulené v sobě a odfrknul si. „Aspoň o Vánocích tohle nemusíte dělat.“

Zabublala jsem smíchy a trošku se odtáhla. Harry mi palcem setřel pomalu zasychající slzy a políbil mě na rty. „Lidé se mění, zkus věřit, že i ona. Ok?“ řekl mi.

„Co bych pro tebe neudělala.“ Ušklíbla jsem se na něj. Zasmál se, zvednuli jsme se z gauče, vypla jsem televizi a zašla si do kuchyně pro pití.

„Myslel jsem, že tě dnes neuvidím.“ Promluvil otec, když jsem vešla do chodby. „Stýskalo se ti, co?“ Reagovala jsem a držela v ruce láhev vody. Harry byl po mém boku, obula jsem si boty a oblékla si bundu. Počkala jsem, až Hazza udělá to samé.

„Ale mám jednu podmínku.“ Řekla jsem mu. Zmateně nadzvednul obočí. „Splním tvou prosbu, pokud mi dáš Olafa.“ Udělala jsem nejvíc smutný očíčka ala kocour z pohádky Shrek. Přidala jsem zamrkání, Hazza se vystrašeně dotknul své hrudě a vrtěl hlavou.

„Nedáám ho, je můůj!“ „Ani se ti Olaf nelíbíí!“ Přela jsem se s ním. Vypláznul na mě jazyk.

„Za pět minut v autě.“ Tátovo kroucení očima se nedalo přehlédnout, sebral klíče a odešel z domu.

„Používáš nejsilnější prostředky vydírání a to se mi nelíbí!“ Ukázal na mě prstem. „Prosím, lásko, jen mi ho pujč, až přijde Camille. Bude moc žárlit, Olafa miluje, jako já.“ Chytila jsem ho za ruku a přitáhla si ho k sobě. „Jak moc bude žárlit? „Hrozně moc, bude jako šílená, když ho uvidí na mě.“

Harry povytáhnul koutky úst a ďábelsky se usmál. „Hm, to nezní špatně.“

„Stejně bych ti ho v noci sundala.“ Mrkla jsem na něj. Oči se mu rozsvítili jako vánoční stromeček, dokonce více než ten náš. „To doufám, že nejen ten svetr.“ Přitáhnul si mě k sobě, dlaněmi pohladil můj zadek a vtisknul polibek do mých rtů.

„Och, to rozhodně.“ Zamumlala jsem, ruce omotala kolem jeho krku a polibek opětovala.

Venku jsem se s Harrym rozloučila a na pár sekund sledovala, jak odchází ke svému autu. Otevřela jsem dveře našeho auta a nasedla. „Připravena?“ zeptal se táta.

Pokrčila jsem rameny a promluvila. „Tím si právě nejsem jistá.“

„Cože?“ „Tys mámě odpustil? Všechno to špatné?“ Odvážně jsem se mu podívala do očí.

Copak on na to nemyslí? Na to vše špatné? Nebolí ho to?

Překvapeně se na mě podíval. Otevřel ústa a snažil se něco říct. „Je to tvá matka.“ Řekl prostě.

„To dnes zaznělo několikrát a? Tolik ti ublížila, tvá vlastní žena a nechala ti všechno na krku. Starost o mě, o dům, všechno...“ „Dělám to pro tebe.“ Přiznal a ruce položil na volant, silně stisknul. „Nechci, abys to dělal pro mě. Já se na to necítím. Asi bychom to měli udělat, být s ní na Vánoce, aby nebyla sama. Ale já nejsem šťastná, když na ni pomyslím. Tolik mě zklamala. Přinesla mi tolik bolesti, než radosti. Vím, že od té doby uběhl nějaký čas, ale kolik ho musí uběhnout, abych cítila něco jiného než smutek při pomyšlení na ni? Nechci, aby mi znovu ublížila jako předtím, to bych nepřežila.“

Jako bych ze sebe vypustila duši a bezmocně se podívala na otce. Konečně uvolnil pohled na přední sklo a otočil se ke mě. „Netuším kolik času musí uplynout, abych odpustil ženě, tvé matce, kterou jsem bezmezně miloval. Zradila nás, odešla a vzala si i část mého srdce. A tuším, jak těžké pro tebe muselo být, abys souhlasila s tím, aby byla s námi v tento čas. Ale pokud chceš, zavolám do léčebny, že nepřijedeme.“

„Ale já musím,“ vzdychla jsem. „Cože?“ „Slíbila jsem to Harrymu,“ vysvětluji. „Mám věřit, že se změnila, mám ji dát druhou šanci. Jsou Vánoce, pamatuješ?“ Ušklíbla jsem se.

„Jenže, neumím si představit, jaké to bude, když bude s námi doma. Jak se mám chovat? Mám dělat to, co normálně?“

Táta nastartoval a vyjel z místa. Když byl na silnici, povzdychnul si. „Také nevím, jak se mám chovat. Připadá mi, jako bychom si měli vzít domů cizího člověka.“

„A přitom je to osoba, která nám dříve byla nejblíže.“

7 komentářů + 1(jeden je můj) – nová kapitola

Omlouvám se, že je to smutné..., ale já netuším, jak se s touhle situací poprat. Mezi mnou a Am je rozdíl, že já mamce odpustila a vím, jak je krásné, když ji mohu po dlouhé době obejmout. Ale jak říkala, nikdy to už nebude stejné. Každopádně uvidím, jak se s tím poperu a kdy bude nová kapitola, protože učení mám dost :)