Ale stejně mě miluješ, že? - 38.

Na novou kapitolu si počkáte zase týden kvůli zkouškám, zatím si musíte vystačit s tímhle ;) Ale dohodu krásně splňujete, musím vás pochválit :)

Ale stejně mě miluješ, že?

38.kapitola

„Měli bychom jít dolů, tvůj otec není nadšený, že tu jste zavření sami dva. Bojí se, že vytváříte vnoučata.“ Pronesla Cam.

„Rozhodně by byla krásná, s mými geny.“ Harry pokrčil pyšně rameny. „Jistě, ale zdědí i tvou blbost. Vážně s ním chceš mít děti?“ Cam se na mě tázavě podívala. „Hm, teď už nevím...“ pokrčila jsem rameny, zmatena tématem.

„Pojďme dolů, s takovou za chvíli začnete probírat jména pro chlapečka nebo holčičku.“ Zavrtěla jsem hlavou, chytila Hazzu za ruku a vytáhla ho do stoje. „Tak jo, dole je jídlo.“ Souhlasil Harry, Cam se na mě znovu podívala a posměšně zvedla obočí.

„Přestaň.“ Ukázala jsem na ni prstem a upozornila ji.

Popohnala jsem Harryho dopředu poplácáním po zadku, ten vyjeknul a běžel před námi. Zároveň jsem šťouchla do Camille. „Nemusíš ho urážet, není to žádný debil.“ Bránila jsem ho, i když to bylo v momentální situaci těžké. „Tak promiň, on se tak vybízí.“ Usmála se na mě a objala okolo ramen. „Já vím.“ Povzdychla jsem si.

Dorazili jsme do kuchyně, táta stál u sporáku a jako správná hospodyňka připravoval večeři. „Jsi správná ženská, táto.“ Řekla jsem a stoupla si k němu. Ten se zasmál a dal mi zkusit bramborového salátu, oči se mi protočili a já vzdychla. „Mňam, dej mi ještě.“ Pobídla jsem ho, dostala jsem ještě lžičku a poděkovala. „Já chci taky.“ Ucítila jsem, jak se mi na záda přitisknul Hazza. „To si nemyslím.“ Řekl táta a ušklíbnul se.

„Řekni mu něco.“ Zamumlal mi do ucha Harry, přitom šťouchnul do boku. „Taťko, jednu lžíci, prosím.“ Podívala jsem se na něj se štěněčím pohledem. Nakonec přikývnul a dal zkusit Harrymu.

„Hmmm, výborný. Ještě, že tu není Niall, salát by už nebyl.“ Zasmála jsem se a otočila se k Harrymu. „Pojď dále od táty, nebo tě bací vařečkou.“ Šťouchla jsem do prsty do břicha a táhla ke stolu. „No, jednou na mě máma shodila omylem pytel brambor. Takže bych to zvládnul.“

Cam vybuchla smíchy a já měla, co dělat, abych se nerozesmála. „Chudáčku, to muselo bolet.“ Pohladila jsem ho po tváři. „Spadl mi na hlavu.“ Dodal. „A všechno je mi jasné.“ Přisadila si Cam. „To je mi líto.“ „To je dobrý.“ Mávnul hlavou.

„Přece mi nic není.“ Usmál se a sednul si na židli.

„Někde jsem slyšela, že blbci nepoznají, že blbcema jsou...“ podívala se na mě a já protočila očima. „Fakt? Chudáci.“ Reagoval Harry.

„Nemusíš jít brzo domů? Bude pět hodin, Harry. Musím tátovi pomoct a tvoje máma se po tobě určitě shání.“ Řekla jsem, ignorovala Harryho reakci. „Asi bych měl jít, už mám hlad.“ Přikývnul. „Tak pojď, doprovodím tě.“

„Uvidíme se zítra, jo? Dostaneš dárek.“ Řekla jsem, Harry se usmál a přitáhnul si mě do náruče a políbil. „Ty jsi můj vysněný dárek, tak měkký...“ zamumlal mi do rtů, dlaněmi zklouznul po mých zádech až na zadek, který stisknul. „...a chutný.“ Dokončil, jazykem vplul do mých úst a přitisknul mě k jeho tvrdému tělu. Naklonil hlavu na stranu, prsty vjel do mých vlasů a naše ústa do sebe dokonale zapadla.

Tiše jsem vzdychla do jeho úst a cítila horko tvořící se ve středu mého těla.

„Tak už vypadni!“ Tátův hlas se linul z kuchyně, asi tušil, proč je tu takové ticho.

Ignorovala jsem ho, omotala ruce kolem Hazzova pasu a tiskla k němu boky. Po krátké chvíli naše rty rozpojil. „Tak veselé Vánoce.“ Zašeptal, jeho dech mě pohladil po tváři, když spojil naše čela.

„Dáváš mi zabrat.“ Přiznala jsem. Potěšeně se usmál. „Plán splněn.“ Zazubil se. „Raději půjdu, než mě tvůj táta sám doprovodí ke dveřím.“ Dodal a pohladil mě po tváři.

Přikývla jsem. „Dobrý nápad.“

Otevřela jsem vchodové dveře, Harry vykročil a já jej zatáhla za poutko u kalhot. Překvapeně se otočil, usmál se, když jsem se k němu natáhla a vtiskla mu polibek. Ucítila jsem, jak kolem mě stočil paže a polibek prodloužil. „Taky jsem ti chtěla popřát veselé Vánoce.“ Vysvětlila jsem, když mě pustil. „To určitě, chtěla si výmluvu proto, abys mi dala pusu. Jsi jasná.“

„Tak jo, dostal si mě.“ Zasmál se a pak opravdu odešel.

Vrátila jsem se do kuchyně a sedla si ke Cam. „Byla jsi tam nějak dlouho, nebolí tě čelist z toho líbání?“ zeptala se. „Nebolí, děkuji za zeptání. A co Enzo, kde je?“ Snažila jsem se ignorovat její dnešní rýpavou náladu. „Je doma, v takový zimě ho nebudu nikde tahat, víš, jaký je to drobeček.“ „Ale tak sladký.“ Usmála jsem se.

Enzo je Camillin nový pejsek a je hrozně rozkošný. „To říkají i rodiče. Samozřejmě jsem je musela přesvědčit, že mít psa je skvělý nápad, nakonec souhlasili a teď pořád poslouchám...´Enzo, ty malá dupko, máš hladeček, že? Dostaneš papaničko.´ a další bláboly.“ „Taky chci psa.“ Řekla jsem a uslyšela tátu. „Žádný pes nebude, stačí, že chodíš se Stylesem.“ „On není pes.“ Namítla jsem, vstala jsem a vydala se k lince. Vytáhla jsem sklenici a napustila si vodu. „Je to zvíře.“ Opravil se. Napila jsem se vody a přikývla.

„S tím souhlasím.“ Řekla jsem tlumeně a podívala se na Cam. „Je velmi krotké, nikomu neublíží.“ „Je to velký mazel.“ Dodala jsem. „který je poháněný hormony.“ Přisadila si Cam.

„To už stačí, děvčata. Teď už ti nedovolím ani králíka.“ Otočil se na mě a ukázal na mě prstem. „Tak díky, Cam! Už ani toho mi nedovolí.“

„Nemáš zač.“ Pokývala hlavou. „Stačilo říct.“ Zasmála se a já na ni přihmouřila oči. „Hm, ale raději půjdu domů, než mě propálíš pohledem.“ Rozhodla se a já se v zápětí usmála. „Tvoje nápady jsou nejlepšíí.“

Došli jsme ke dveřím, Camille se ke mě otočila a šťouchla mě do ramene. „Promiň, že jsem z tvého přítele dělala srandu.“ „Já nejsem naštvaná.“ Musela jsem se zasmát, když se omluvila. „Tak, co se děje?“

„Je toho dnes prostě moc. Byla jsem s tátou za mámou, měla tady strávit Štědrý večer a bylo to prostě moc intenzivní.“ Pokrčila jsem rameny. „A proč tady není?“ „Nejsme na to připraveni, nejde smazat to, co udělala. Ale věřím, že už je jiná.“ Vysvětlila jsem. „Takže ji dáš druhou šanci?“

„Možná jednou, ale nechci ztrácet naději, že zase jednou budu mít mámu zpět.“ „To je dobře, Am.“ Pousmála jsem se na Cam, přistoupila k ní a objala ji. „Uvidíme se zítra? Ráno přijde Harry, ale odpoledne bys mohla přijít.“ „Jasně, stejně bych přišla tak či tak.“ Souhlasila, rozloučili jsme se a pak Cam odešla.

Vrátila jsem se za tátou, pomohla mu prostřít stůl a připravit jídlo na něj. Pustila jsem koledy a oba jsme si sedli za stůl. Naložila jsem polévku do hlubokých talířů a podívala se na tátu. „Je to divný, co? Sami dva u štědrovečerní večeře.“ Promluvila jsem. „Nejsem sám, kdo to tak cítí?“ Podíval se do mých očí, jemně jsem se usmála. „Nejsi, jsou to první Vánoce bez mámy.“

U druhého chodu jsem ucítila tátův pohled. „Myslíš, že se změnila? Že je už jiný člověk?“

„Dlouho ti trvalo, než ses zeptal...“ Zasmál se mé poznámce a přikývnul. „Já věřím, že je jiná a lituje toho, co udělala. Pocítila na vlastní kůži, jak bolí, když je nucena vzdát se toho, co miluje. Ale jen tak nevložím do jejích rukou své srdce. Podle mě to bude dlouho trvat, než se pohneme z tohodle bodu. Důvěra není něco, co se dá lehce získat, chce to čas, tati.“

„Já vím, Amelie. Jen to zatím nevidím jako ty.“ „Je to pochopitelné. Myslím, že pro každého znás je to trochu jiné. Ale jsem ráda, že v tom mám jasno.“ Přikývnul a věnoval se jídlu. Chtěla jsem taky, ale v kapse mi zavibroval mobil.

Na displeji jsem uviděla Harryho jméno. Otevřela jsem sms a přečetla si jeho zprávu.

„NECHCI RUŠIT, LÁSKO..., ALE NIALL MI NAPSAL ZPRÁVU, ŽE MAJÍ UPEČENÉ DVA 10 KILOVÉ KROCANY A ŽE JEDEN JE JEN PRO NĚJ. MYSLÍM, ŽE TO STOJÍ ZA INFO. MILUJU TĚ, HAZZA xx.“ Zakryla jsem si pusu, abych se nesmála nahlas a odepsala. „DÍKY ZA ZÁCHVAT SMÍCHU, NIALL MUSÍ BÝT ŠŤASTNÝ. JÁ TĚ MILUJI VÍC, AM xx.“

8 komentářů – nová kapitola