Man of my dreams = 6.

Vlastně nevím, co napsat...psala jsem po dlouhééé době, prostě jsem si řekla, že dnes něco napíšu, měla jsem takovou chuť. Já miluji psaní a chci pokračovat. Je škoda zahodit to.

V úterý mám volno, tak snad napíšu další díl a nebudu si říkat o komenty, protože si to za svou aktivitu nezasloužím, ale pokud se někdo najde, bude to fajn :)

6.KAPITOLA

Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost – Victor Hugo

Pamatuji si jako by to bylo včera, kdy Zoey vlítla do šatny a oznámila mi, že muž, kterého znám ze svých snů je ženatý.

Jenže ono uběhlo několik dní, neboť mě v té chvíli Zoey odtáhla z místnosti, z teplé náruče Harryho. Bylo těžké uvěřit, že zatajil takovou informaci, něco co nás od sebe drželo dále.

Než jsem se nadála, byla jsem před budovou a Zoey okolo sebe prskala nadávky. Byla rozhořčená nad touto informací, já ji matně pozorovala a tupě reagovala.

Toužila jsem, aby nám to vysvětlil, přece to má nějaké vysvětlení, trvalo mi chvíli než jsem to zpracovala. Už jen ten fakt, že se mi zdá o muži, který opravdu existuje a jemu se stává to samé...někde uvnitř jsem tomu věřila a ono se to opravdu stalo.

Zamrkala jsem, když jsem se probrala ze záplavy vzpomínek. Zoey mi mávala rukou před obličejem a našpulila rty. „Zase nevnímáš, zlato. Nemysli na něj, je to obyčejný vůl.“

„Jak víš, že myslím na něj?“ zeptala jsem se. Jen se zasmála „Mám tě přečtenou,“ pokrčila rameny. „Jistě,“

„Hele, byli to přece jen sny. Je to jen zpěvák, který má prsten na ruce a využívá své fanynky. Šovinista jeden. Je moře chlapů a ty najdeš toho pravého,“ „Zoey, prosím tě. Vždyť ani nevíš, jak to doopravdy je. Nedala si mu ani šanci.“ „Je ženatý! Co za vysvětlení bys chtěla?“

„Nemůžu se zbavit pocitu, že je v tom příběhu více než si připouštíme,“ pokrčila jsem rameny.

„Budeme na řadě,“ šťouchla jsem do ní loktem, momentálně jsme se nacházeli v supermarketu.

Takový velký obchoďák jsem ještě neviděla, bylo tu plno jídla za nízké ceny a Zoey si vymyslela, že je potřeba velký nákup.

Jistě, jen aby mě zaměstnala.

Po hodině jejího výběru potravin, jsme došli k pokladnám..., které byli plné a já smutně zamrkala, protože sem věděla, že tu strávíme spoustu času.

„Konečně!“ radostně vykřikla, pár lidí se na mou přítelkyni podívalo a znechuceně zavrtělo hlavou.

Ano, nikoho netěšilo nekonečné čekání u pokladny.

A asi po deseti minutách jsme vyšli z obchodu, nadechla jsem se čestvého vzduchu a spokojeně zamručela. „Myslela jsem, že tam ztratím své mládí. Příště jdeš sama,“ varovala jsem Zoey.

„Nevyhrožuj, pět kilo mouky, cukru a soli se vždy hodí,“ poučila mě. „Jasně, jako několik litrů mléka, vod, minerálek. Přiznej se, stavíš bunker? Snad nevěříš, že přijde konec světa? Minulý měsíc to říkali taky a já si aspoň říkala, že když už to přijde, vyhnu se tomuhle nákupu...a nic!“

„Nebuď směšná, ani netušíš, kolik sem ušetřila. K tomu Niall zbožňuje jídlo,“ vyplázla na mne jazyk. „Proto chodí do Nando´s.“

„Hele!“ ohnala se po mě. Vyplázla jsem na ní jazyk a táhla plný vozík k jejímu autu.

„Možná bych tě mohla s někým seznámit, co? Víš, jak zapomeneš na chlapa? Chlapem!“ napadlo Zoey, zatímco jsme její obří nákup dávali do kufru auta.

Protočila jsem očima a ignorovala ji. „Já to přece myslím dobře.“ Pokračovala.

„Tak na chvíli nemluv, jo?“ zamumlala sem, myslela to semnou dobře, ale necítila jsem se zrovna nejlépe.

Harry byl pro mne muž z mých snů, tolik jsem věřila, že je to On a nakonec jsem byla jen naivní. Nejhorší je, že jsem si po dobu mých snů k němu vytvořila city, které nedokážu jen tak hodit za hlavu.

V tichosti jsme nastoupili do auta, zapla jsem si pás a čekala, až Zoey nastartuje a my konečně pojedeme domů.

„Jestli jsem se tě dotkla, omlouvám se,“ promluvila po chvíli.

„Nikdy si v to nevěřila. Vždycky si brala mé sny jako sny, pouhou hru mého podvědomí a já se ti nedivím, zní to ujetě, ale já tím žila. A když vím, že je pravý..., prostě to bolí a když to pořád budeš řešit, rozhodně to nepomáhá.“

HARRY

Vytáhnul jsem mobil ze zadní kapsy džín a vytočil číslo mého kámoše. Modlil jsem se, aby měl stále stejné číslo.

Prsty jsem zavadil o dřevěnou krabičku na komodě a bez přemýšlení ji otevřel. Poslouchal jsem vyzvánění a mezi prsty pohladil snubní prsten. Pamatuji, jak jsem ho důkladně vybíral a uklidňoval se, že bude pro ni ten dokonalý. Pamatuji, jak jsem byl šíleně zamilovaný...

„Hey youuu, tady Horan linka...“ uslyšel jsem smích kamaráda a s úsměvem si oddychnul.

Ten blázen má po několika letech stejné číslo, mám sakra štěstí.

„Čau, kámo. Jaké služby mi doporučíš?“ prostě jsem si musel rýpnout.

„Na co máš chuť, drahoušku? Poskytujeme facky, nakopnutí do koulí nebo moji nohu ve tvé zadnici...“ rozhodně mu došlo, kdo volá. „Och, nic z toho mi není po chuti.“ „Tak by sis měl říct tvé manželce, úchyláku!“

„Jasně, zasloužím si to. Co kdybych ti to vysvětlil?“ „Moje holka tě nesnáší a nebude nadšená, že jsem s tebou mluvil,“ pravil Niall. „Já myslel, že mě Horan linka vyslechne.“

„Horan linka je jen pro vybrané lidi.“ „Prue mě taky nesnáší?“ zeptal jsem se.

Naposledy jsem se podíval na prsten a schoval ho zpět. „Nemluví o tobě,“ odpověděl po chvíli.

„Chtěl bych s ní mluvit, ale nemám její číslo,“ zamumlal jsem. „Nech ji bejt, kámo...radím ti dobře.“ „Já o těch snech nelhal, pořád ji vidím každou noc.“

„Jsi ženatý, tohle je celkem na diskuzi.“

„Řeknu ti všechno,“ svalil jsem se na pohovku a podložil si hlavu rukou. „A až to udělám, musíš mi pomoct.“