Man of my dreams = 7.

Tadáááá, uběhl týden a já tu jsem s novým dílem!

V to úterý jsem totiž volno neměla a místo odpočívání jsem šla do práce, bylo toho moc a konečně jsem se uvelebila s myšlenkou, že napíšu pokračování...:)

7.KAPITOLA

Šťastný je ten, kdo sní své sny a je připraven zaplatit cenu, aby je realizoval – Joseph-Leon Cardinal Suenens

NIALL

„To se uvidí,“ zahučel jsem. Nervózně jsem nakukoval z okna, čekal jsem, kdy se objeví auto Zoey, abych mohl zavěsit. „Jedině ty mi můžeš pomoct s Prue, Nialle. Zoey by to neudělala,“ povzdychl si Harry.

„A ty se ji divíš?“ „Nedivím, ale holky neví pravdu. Vážně mi na Prue záleží,“ pověděl.

Zabručel jsem, „Mě také, proto nechci, aby si ublížila. Byl bych to já, kdo by tě k ní přivedl a jestli to bude chyba, Zoey se potrestá, abych toho litoval.“

„Zoey tě bije?“ uslyšel jsem v jeho hlase smích. „Zoey Prue miluje, jsou jako sestry. Byla tak vytočená, když se dozvěděla, že jsi zadaný. Prue byla těmi sny tak zaujatá, věřila tomu. A když ses objevil, podle měla šanci, že se její sny splní a pak se to tak pokazilo. Zatajil si to před námi a Zoey dělá všechno, aby Prue ochránila.“

„Přísahám, že ji neublížím.“

„Řekni mi, jak to teda je...“ pobídnul jsem ho. „A pomůžeš mi?“ zeptal se.

Z úst mi vyšel vzdech. „Jo, udělám to.“

PRUE

„To snad nemyslíš vážně? Já tam znovu nejdu!“

Ukázala jsem na obří supermarket a vrtěla hlavou. „Prosííím,“ Zoey spojila ruce a její oči byli jako toho kocoura ze Shreka. „Zapomněla jsem litrový kečup a bude to rychlovka.“

Nemohla jsem uvěřit, když otočila auto s připomínkou, že zapomněla na Niallův oblíbený kečup a musíme ho koupit. Přitom mě prosila, abych se tam vrátila a ona počká v autě a přerovná nákup.

„Jsi hrozná! Niall to bez blbého kečupu přežije, koupíš ho jindy,“ zamítla jsem. „Chceš to riskovat? Pošle nás zpátky. Vždyť to bude tam a zpět, nic to není.“

„Kašlu na kečup, nebudu trčet v těch frontách!“

„Udělej to pro mě a už nikdy semnou nebudeš muset jít,“ zamrkala na mě tmavými řasy a čekala na mou reakci.

Po minutě jsem si povzdychla. „Dej mi peníze, ať to máme za sebou,“ natáhla jsem ruku a protočila očima.

„Děkuji, miluji tě,“ usmála se vítězně.

„To je naposledy, tak se necul.“ Ukázala sem na ni prstem a vydala se zpět do obchodu.

Trvalo mi několik minut, než jsem našla regál s kečupy. Ten obchod je tak velký, že vyznat se je opravdu problém. Našla jsem ten správný – Niallův oblíbený - a natáhla se pro něj, když ho v té chvíli chytil nějaký muž.

„Ne, ne, ne,“ zasyčela jsem, byl to poslední kečup a já se zoufale podívala na toho muže.

Všimnul si mě a otočil se ke mě. Vlastně byl docela hezký. „Nějaký problém?“ usmál se, v ruce držel kečup a ukázal mi řadu bílých zubů. „Potřebuji ten kečup,“ ukázala jsem na předmět v jeho ruce s lítostí v hlase, protože mě Zoey určitě donutí jít do jiného obchodu, pokud nepřinesu tenhle a to fakt nechci.

„Já taky,“ ukázal na sebe. „Jenže vy nemáte šílenou kamarádku, která ten kečup chce, protože její přítel tenhle kečup zbožňuje a přetrhne mě, když ho nedonesu,“ vychrlila jsem s povzdychem.

„Nikdy jsem o jídlo neškemrala, ale tentokrát mám opravdu důvod,“ dodala jsem.

Jeho modré oči se rozjasnili, když se rozesmál a na jeho tváři se vytvořili ďolíčky.

„Mohu Vás pozvat na večeři?“ „Co?“ zamumlala jsem. „Něco za něco. Dám Vám ten kečup, když si semnou vyjdete. Nikdy jsem o rande neškemral, ale mám opravdu dobrý důvod.“

Uculila jsem se a jemně přikývla. „Domluveno,“ souhlasila jsem, stále trochu šokována.

Podal si semnou ruku, stále se usmíval a podal mi ten zpropadený kečup.

„Takže když už máme to rande, mohu vědět, jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se.

„Jmenuji se Jay a ty?“

Jay ke mě natáhnul ruku, nemohla jsem přestat hledět do jeho oříškových očí a po pár sekundách stiskla jeho ruku. „Prue, těší mě.“

Nemohla jsem se přestat usmívat.

Jayovi jsem nadiktovala své číslo a domluvili jsme se na schůzce.

Rozloučil se semnou polibkem na tvář a odcházel ode mne, ještě několik sekund mi trvalo než jsem se sebrala a odešla k pokladně.

Možná svůj názor na supermarkety změním, Jay je jasným důkazem.

HARRY

„Má žena se jmenuje Sophia. Jsme manželé asi dva roky, myslím. Jde o to, že jsme se dali dohromady potom, co začal ten blázinec s X Factorem. A když jsme se brali, bylo to upřímné a milovali jsme se. Ale teď?“ ušklíbnul jsem se.

„Nežijeme spolu, a to už několik měsíců. Myslím, že někoho má. Prostě jsme se přestali milovat. Už delší dobu to bylo divné, měli jsme problém v komunikaci, žádný sex. A tehdy začali ty sny s Prue. Myslel jsem si, že to jsou prostě sny a že zmizí, ale nestalo se tak. Říkal jsem si, že je to má vysněná dívka, taková, kterou jen tak nepotkám. Upnul jsem se na ni, těšil jsem se na každou noc, protože jsem věděl, že ji uvidím.“

„A co Sophia?“ Niall se zeptal. „Sophii jsem viděl minulý týden, protože jsme spolu museli mluvit. To, co jsem ti chtěl říct je, že už brzy nebudu její manžel, rozvádíme se a příští měsíc to bude oficiální.“