Ale stejně mě miluješ, že? - 16.

Ale stejně mě miluješ, že?

16.kapitola

Pohlédla jsem na něj, když se ke mě přiblížil a otřel se o mé rty. Tichý sten mi unikl ze rtů.

Stáli jsme před mým domem, věděla jsem, že brzy odejde a já budu bojovat se svými myšlenkami.

„Přijď ke mě večer, budou tam všichni, těší se na tebe.“ Pověděl. Díval se do mých očí a já přikývla. Usmál se a prsty přejel po mém krku. „Přijeď v osm, budu čekat.“ Bylo poslední, co řekl než nasedl do auta a odjel.

Jakmile jsem zavřela dveře domu, vytáhla jsem mobil a vyhledala potřebné jméno. Potom jsem stiskla volat. Vzala to po prvním zazvonění.

„Camille.“ Vydechla jsem zoufale. „Co je, Am?“ Věděla jsem, že právě krčí čelo. „Musím s tebou mluvit. Byla jsem práve s Harrym.“ „Cože? Počkej na mě, za chvíli sem tam!“ vykřikla a zavěsila. Musela jsem se trošku pousmát, vždycky přišla, když jsem ji potřebovala.

Zatím jsem dala vařit vodu na čaj a pokusila se přestat myslet.

Do deseti minut tady byla, uslyšela jsem ji bouchat na dveře, rychle jsem přiběhla a otevřela ji.

„Všechno mi povíš.“ Pověděla, jakmile mě uviděla. „Dobře.“ Přikývla jsem.

Zalila jsem oba hrníčky se zeleným čaj. Sedli jsme si k barovému pultu a Camille mě vybídla pohledem. „Vyklop to.“ Přidala. „Začalo to nevinně, najednou se objevil u mé školy a choval se jako by se nic nestalo...“ načala jsem. Pokračovala jsem tím, jak jsme přišli k němu a nakonec skončili v posteli. Ukončila jsem to slovy, že představa odpuštění je u něj nemyslitelná.

Dívala se na mě soucitně a odfrkla si, když jsem skončila. „Bastard.“

„Když jsme jeli v jeho autě ke mě, cítila jsem se jako blbec. Aniž bych po něm chtěla rozhodnutí, skočila jsem s ním v posteli. Připadám si tak zoufalá a to se mi nelíbí.“ Zafňukala jsem. „Takže on ti řekne něco ve smysli, že ti neodpustí a chce, abys přišla na jeho párty?“ Zavrčela a spojila zamračeně obočí. „Nechápu ho. Neustále to natahuje, nechce se o tom bavit a hraje si na to, jak jsme úžasný pár. Nebudu s ním v této hře.“ Řekla jsem a zahledala se na malůvku na hrníčku. „Tak to nedělej.“ Cam chytila mou dlaň a stiskla.

„Proč to dělá? Říká mi, jak mě miluje a pak řekne, že mi neodpustí. Jak se mám cítit? Ano, udělala jsem chybu a je mi to líto, ale pořád mi to předhazuje. Miluji ho, ale nezasloužím si, aby semnou takhle zacházel.“

„Tak tam nechoď.“ Řekla. „Cože?“ „Nechoď na tu zatracenou párty. Nebudeš nic předstírat. Budeš doma a jestli za tebou přijde, řekneš mu, co si myslíš, ano?“ Camilliny oči se do mě zabodli. „Opravdu?“ Vydechla jsem. „On si myslí, že má navrch, když si udělala tu věc a má tě v hrsti. V podstatě si může s tebou dělat, co chce, protože ví, že ty chceš jeho milost. Ukaž mu, že máš svou hrdost!“ „Ano, udělám to.“ Zašeptala jsem.

Hrdlo jsem měla stažené. Jako bych se proti němu právě otočila.

„Pokud tě opravdu miluje, odpustí ti. A pokud ti neodpustí, no a co? Na světě jsou miliony chlapů! Pokud on není ten pravý, najdeš si ho!“ Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. „Není to tak lehké.“ „Já vím, zlato. Ale já s tebou jsem po celou dobu románku s ním. Vím, co sis vytrpěla a nenechám tě trpět více, rozumíš?“

„Ano.“ „Dělám pro tebe to nejlepší, Amelie.“ Zašeptala. Otočila jsem se k ní a objala ji. „Děkuji.“ Šeptala jsem.

Když Camille za hodinu odešla, zamknula jsem všechny vchody a vypnula si mobil. Smůla byla, že táta nebyl přes noc doma, byl totiž v práci.

Rozhodla jsem se Harryho ignorovat a prokázat, že si semnou nebude dělat, co chce. Nebudu ze sebe dělat blbce, abych dostala, co chci. Co z toho pak budu mít, když to nebudu cítit upřímně a budu se trápit? K čertu se Stylesem, není jediný chlap na týhle planetě.

A když se rozhodne tak či onak, naučím se s tím žít. Co jiného mi bude zbývat?

Při pohledu na hodiny jsem zjistila, že je přesných osm večer. Srdce mi bušilo, jako bych dělala něco nezákoného. Zapnula jsem televizi a vložila do DVD film. Připravila jsem si popcorn a pustila play. Začala jsem sledovat film, pojídat popcorn a snažila se zapomenout na něj. Aspoň na chvíli.

Po dobrých třech hodinách jsem televizi vypnula a odešla do koupelny umýt se. Oči se mi při druhém filmu zavírali, takže je ideální doba jít spát.

Po deseti minutách jsem se vrátila dolů pouklízet misku od popcornu a pití, zhasnula jsem všechna světla a ujistila se, že je vše zamknuto.

Lehnula jsem si spokojeně do postele a po pár minutách hledění do stropu, jsem usnula.

Spalo se mi krásně, dokud mě nevzbudilo bouchání. Zmateně jsem rozevřela oční víčka a zorientovala jsem se v temnotě. Bouchání nepřestávalo a mě došlo, že tu zátěž dostávají hlavní dveře. V hlavě mi zablikala kontrolka: HARRY!

Srdce se mi rozbušilo jako šílené. Pomalu jsem vylezla z postele a potichu kráčela po chodbě. Pak jsem ho uslyšela.

„Otevři, Amelie! Vím, že tam jsi! OTEVŘI!!!“ Křičel, sakra, byl naštvaný.

Najednou se má hrdost ukryla do koutku mého rozechvělého srdce.

Když mě uviděl scházet po schodech přes proužek skla na dveřích, přestal křičet a sledověl mě.

Bez přemýšlení jsem odemkla a otevřela dveře, stála jsem před ním v noční košilce a dlaněmi si překryla tělo, když jsem ucítila chlad z venku. „Tady jsem.“ Promluvila jsem.

Zkousnul si ret a hleděl na mé tělo. Pak zvednul hlavu a podíval se mi do očí. „Nepřišla jsi.“ Řekl tiše.

Kde je jeho vztek? „Rozmyslela jsem si to.“ Což byla pravda.

„Proč?“ Přiblížil se ke mě a položil dlaně na mé ramena. Hladil je pohyby nahoru a dolů, zřejmě, aby mě zahřál. Ale dál jsem ho nechtěla pustit, nebyla bych schopna mu říct, co jsem chtěla.

„Nebudu si hrát před všema na tvou přítelkyni.“ Odpověděl jsem. „Ty jsi má přítelkyně.“ Namítnul. „No, ták Harry...“ rozesmála jsem se, nebyla v tom ani špetka humoru. „Nejsem a ty to víš. Chodili jsme spolu několik hodin a pak ses dozvěděl o potratu. To náš vztah dost rozhodilo.“ „Říká se ti to lehce.“ Ušklíbnul se a pustil mě. „Bolí mě to, taky mě bolí, když nejsi schopný říct mi, jak ses rozhodnul. Víš, jak jsem se cítila, když jsme se milovali a tys řekl zkráceně, že mi neodpustíš? I já mám city, pane Uražený.“

„Tlačíš na mě“ Zamračil se. „Mám svou hrdost.“ Spojila jsem rty.

„Zlobíš se na mě za věc, kterou nezměníš. Nikdy ses nezajímal, jak mi bylo, když jsem se dozvěděla, že budu v 19ti matkou, nezajímal ses, jak mě to bolelo, když jsem se ho vzdala. Každý děláme chyby a já bych ti to odpustila, protože tě miluji.“

Nebylo to příjemné promlouvat mu do duše, sotva jsem zadržela slzy, když na mě hleděl. Můj silný hlas stále klesal, cítila jsem, že to moc déle nevydržím.

„Nevím, co mám dělat.“ Zašeptal. „Mluv semnou.“ Udělala jsem krok a položila ruce na jeho hruď. Měl na sobě oblek a tak mu to slušelo. „Nechci se tě vzdávat.“ Zamumlal, dlaně položil na můj krk a přitáhnul mě k sobě. „Hrozně tě miluji.“ Šeptal do mých pootevřených úst, poté mě políbil, otevřel mé rty a do mě se nahrnulo teplo. Schoval mě do své náruče a zahříval mě.

Na chvíli mi bylo krásně.

„Jenže mě to moc bolí, Am. Hrozně moc.“ „Je to minulost, Harry. Můžeme mít spolu děti, několik.“ Usmála jsem se, zahleděl se do mých očí a pohladil mou tvář. „Neuděláš to znovu?“ zeptal se. „Potrat? Né, kdepak! Byla to zoufalá situace, Harry. Věř mi.“

„Nevím, jestli mohu. Už si toho tolik udělala. Je těžké odpustit.“ Zavrtěl hlavou.

„Cam říkala, že jestli mě opravdu miluješ, odpustíš mi. Ale ty to neuděláš...“ Vzdychla jsem.

Najednou mi bylo jasné, že všechna snaha, to povídání a doufání, že mi odpustí, bylo zbytečné. On to neudělá. Stále mě drží v náruči a protahuje to.

Už dávno se rozhodnul...