Ale stejně mě miluješ, že? - 5.

Ale stejně mě miluješ, že?

5.kapitola

Milá Amelie,

musím se přiznat, že jsem se hrozně těšil, až odepíšeš. Tedy, doufal jsem, že to uděláš.

Vždycky ve vzduchu bude to, co se stalo, ale já tě potřebuji k přežití. Není semnou k vydržení a pokud s tím něco neudělám, kluci mi domluví psychologa. Už si o tom šuškali...

Těší mě, že se tvá matka léčí a že to k něčemu bylo.

A tady je odpověď na tvou otázku. Trpím, když jsou naše světy rozděleny. Nesnáším to.

Tvá zrada mě pořád trápí, netuším, zda ti budu moct ještě věřit. Ale jedno vím jistě.

Nedokážu se odmilovat, nedokážu zapomenout a jediné po čem toužím, jsi ty.

Tak prosím, buď má...

Protože tě musím mít, musím tě vidět a znovu tě držet v náruči. Šíleně mi chybíš, až mi z toho hrabe. Potřebuji vědět, že si má a že už tě nikdy neztratím...

...Tvůj Harry

Jakmile jsem dopsal, zkontroloval jsem ho a uložil do obálky. Za pár minut jsem vycházel z domu a šel ho poslat. Připadal jsem si jako posedlý, protože jsem po ní toužil a věděl jsem, že to bez ní dlouho nevydržím.

AMELIA

„Tak, co?“ Uviděla jsem Camille na zápraží a pozvala ji dále.

„Odepsal?“ znovu se zeptala. Musela jsem se zasmát. „Prožíváš to více, než já. Včera jsem ho poslala, dnes mu zřejmě přijde. A co já vím, třeba neodepíše.“ „Odepíše, já to vím!“ Ukázala na mě prstem. „Proč tomu tolik věříš?“ zeptala jsem se.

Sedli jsme si do obýváku, přinesla jsem čaj a buchtu, kterou jsem upekla. Odpadlo mi pár přednášek, takže jsem měla čas a táta byl stále v práci. „Protože vím, co k tobě cítí.“ Odpověděla a usmála se. „Já se prostě cítím provinile.“ Zašeptala jsem a sklonila pohled. „Stalo se, co se stalo, Am. Může být naštvaný, může ti to vyčítat, ale když tě miluje...bude bez tebe zoufalý.“ „Nikdy mi to neodpustí, nebude mi věřit.“ „Ale prosím tě, jednou na to zapomene. Chci říct, co je pro něj jeden milion? Vždyť má miliardy, bože.“ Ušklíbla se. „No, to je pravda.“ Trochu jsem se usmála. „No, dej si...“ ukázala jsem na buchtu, s láskou na ni Cam koukala. „Bezva.“ Natáhla se pro talířek a dala si dva kousky na něj.

Další ráno jsem se vracela z běhání, sundala jsem si bundu a šla do kuchyně.

„Ahoj tati, nepřišlo mi něco?“ zeptala jsem se a napila se vody. Zavrtěl hlavou a snídal. „Tak dobrou chuť.“ Řekla jsem a odložila vodu. „Dík.“ Usmál se. „Dám si sprchu a půjdu do školy.“ Zavolala jsem za ním.

„Jasně, já za chvíli vyrazím, tak se měj, zlato.“ „Ty taky tati.“ Křičeli jsme na sebe, pak jsem se zavřela v koupelně a po pár minutách jsem vylezla. Dobře, po půl hodině. Musela jsem si oholit nohy a než jsem se namazala tělovým krémem, zabralo to chvíli.

Vešla jsem do pokoje v ručníku, v prádelníku jsem si vytáhla krajkové spodní prádlo a zadívala se na můj noční stolek. Uviděla jsem na něm dopis.

Nakrčila jsem obočí a vzala ho do ruky. Byl nový. Musel mi ho sem donést táta. Usmála jsem se a odložila ho zpět. Zajímalo mě, co v něm je, ale nejdřív jsem se musela obléct.

Natáhla jsem se pro kalhotky a pomalu si je oblékala. Vytáhla jsem je po nohách a usadila na bocích, upravila jsem si ručník a v malém zrcátku uviděl známý odraz. Zalapala jsem po dechu a otočila se.

Stál opřený u mých dveří, ruce spojené na hrudi a očima skenoval mé tělo. „Hezké spodní prádlo.“ Zamumlal a zkousnul si ret. „Harry.“ Zašeptala jsem.

„Co tady děláš? Jak ses...“ sem dostal? Toužila jsem se zeptat, jenže on se odrazil od dveří a vykročil ke mě. Spustil ruce podél boků a po pár krocích stál přede mnou, celý ve své kráse.

Na sobě měl černé džíny a černé triko, vlasy měl spřeházené jako vždy a vypadal absolutně sexy.

„Není to jedno?“ zamumlal, sáhnul za mnou hlavu a vytáhnul sponu z mých vlasů. Rozpustil mé vlasy a rozprostřel je po ramenou. Prsty jemně do nich zajel a druhou rukou mě chytil kolem pasu. Přitáhnul si mě k tělu, nedokázala jsem nic říct a on to vyřešil.

Prostě mě políbil.

Zasténala jsem, když jsem ucítila jeho horké rty. Naklonil hlavu a otevřel má ústa. Vplul do nich jazykem a přivlastňoval si mě. Konečně jsem začala něco dělat a ruce jsem zapletla do jeho vlasů.

Nepřestával mě líbat, jeho ruka se vytratila z mých vlasů a dlaněmi stisknul mé pozadí. Odhrnul ručník a prsty přejel po mých kalhotkách. Pevně chytil můj zadek a přitisknul mě k jeho bokům. S kňouravým mumláním jsem naznak kroutila boky a vychutnávala si pocit, že je ze mě stále hotový Tisknul můj střed k jeho tvrdé bouli v džínách.

Tuším, že teď tu látku proklíná.

Najednou odtáhnul jeho pusu od mé, zakňučela jsem na protest. Prsty zaháknul za mé kalhotky a sunul je po mých nohách zpět dolů. „Pamatuješ? To jsem ti koupil jako dárek.“ Ukázal na kalhotky v jeho rukou. „Teď nejsou potřeba.“

„Harry.“ Zastavila jsem ho, když mě chytil za boky. „Co?“ zamumlal a podíval se do mých očí. „Já nemůžu, musím do školy...“ „Opravdu chceš jít do školy? Protože já tě nepustím, dokud neochutnám každou tvou část.“ Jeho oči plápolali a já vyjekla, když strhnul můj ručník.

Chytil mě do náruče a nesl k posteli.