Man of my dreams = 2.

2.KAPITOLA

Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera...

„Co kdybys navštívila Nialla a promluvila si s ním?“ Navrhla mi Zoe.

Rozesmála jsem se a pak ztichla, když mi došlo, že to myslí vážně.

„Ale Zoe, přece nejsem blázen.“ Zamumlala jsem pobaveně. „To přece neříkám, ale Niall je ten pravý s kým si o tom můžeš popovídat. Za zkoušku nic nedáš.“

Niall Horan je přítel mé Zoe a také psycholog. Je ve svém oboru velmi dobrý, i když jako zpěvák je podle mě úžasný. Jenže vzdal se svého snu, když neuspěl v X Factoru. Asi si dost nevěřil, ale jedině snad já a Zoe jsme zvyklé, že v náladě rád zpívá a dává to znát. Vždycky mě to nadchne.

„Tak mu zavolej, zkusím to.“ Řekla jsem nakonec. „Jen si promluvíte.“ „Připadám si jako blázen. Neměla jsem ti nic říkat.“ Zamumlala jsem, otočila se ke sporáku a zamíchala těstoviny.

„Prue, no ták.“ Zoe vzdychnula a postavila se, po pár krocích stále u mě.

„Věř mi, já viděla blázny a ty do nich máš daleko. Myslím, že si pleteš pojmy, zlato.“ Pousmála se. „K Niallovi chodí spousta lidí, kterým pomáhá řešit jejich problémy. Ty normální každodenní problémy, ne ty psychické.“

„A nejsi žádný jeho klient, prostě se ho zeptáš jako kamaráda, což jste.“ „To ano.“ Usmála jsem se. „Kdo by řekl, že si začneš s Irem.“ Uchechtla jsem se, vypla sporák s těstovinami a vytáhla cedník. „To si jen osud může vymyslet.“ Zazubila se, udělala mi místo a já scedila těstoviny. Zatím ochutnala omáčku s masem a olízla se. „Dám si s tebou.“ Oznámila mi. „Počítala sem s tím.“ „No, tak jistě, vařit umíš báječně.“ Zoe vytáhla dva talíře a já je naplnila.

Pak jsme potichu jedli.

„Ahoj lásko, předám ti Prue, potřebuje s tebou mluvit. Jistě, dnešní oběd platí, posílám pusu.“ Než mi Zoe předala mobil, ušklíbla jsem se na ni.

„Ahoj Nialle.“ „Co se děje, Prue?“ Vzal to bez okolků a zeptal se. „Potřebuji s tebou mluvit.“ „Po telefonu to nejde?“ zeptal se. „Ne, totiž...potřebuji se zeptat na pár věcí a chci ti vidět do očí. Je to problém?“ „Kdepak. Chceš se vidět dnes?“ „Jo, to by bylo skvělý.“

„V pět mám volno, přijdeš?“ „Určitě.“

„Dobře, zatím.“ „Ahoj.“ Zavěsila jsem a podala Zoe mobil.

„Tak, co?“ zeptala se. „Máme rande.“ Našpulila jsem rty a Zoe se uchechtla. „Jistě, vtipálku.“

„Zkusila jsem to.“ Pokrčila jsem rameny.

Když Zoe odešla, měla jsem hodně času, lehla jsem si na postel a pustila si televizi. Myslela jsem, že se budu koukat, ale musela jsem usnout.

Zachvěla jsem se chladem a podívala se kolem sebe. Znovu, jako v každém mém snu, jsem stála kousek od blankytného jezera. Bosky jsem postávala v noční košilce a hleděla do tmy.

Vím, že na druhém konci někde stojí. Pokusila jsem se pohnout, neznámá síla mě držela na jednom místě. Zatla jsem svaly a pohnula se, udělala jsem krok a oddychla si. Bylo to těžší než se zdálo. Jako bych začala ovládat svůj sen. Pokračovala jsem ve snaze docítit dalších kroků, za mnou se ozvaly zvuky připomínající blížící se bouřku. Nebesa svítili nad náporem hromů a já se blížila k tmavému jezeru. Na tváři jsem cítila úsměv, když jsem uviděla jeho siluetu.

Vidina, že jsem blíže neznámému muži, mě příjemně hřála u srdce.

Hleděla jsem na něj a blížila se k němu. Ucítila jsem mokrý dotek jezera. Vešla jsem do chladné vody, vítr silně vál a mě začali drkotat zuby o sebe. Možná jsem doufala, když jsem ve snu, že budu chodit po vodě, což by bylo opravdu cool, ale místo toho jsem se pomalu topila. Přestala jsem se hnát dopředu a hleděla do zelených tůní. Máchala jsem rukami kolem sebe a poslední, co jsem viděla byla jeho natažená dlaň a jeho pohled do mých očí.

S výkřikem jsem se probudila až jsem vystřelila do sedu, jako bych cítila vodu, která mi během pár sekund naplnila ústa. Byla jsem bezradná, ve snu.

Prsty jsem si pročísla vlasy, zpustila nohy z postele a pomalu se postavila.

Tenhle sen byl jiný, mohla jsem se rozhodovat, co udělám. Ale příště se neutopím.

Byla jsem mu blíže, neumím popsat, jak moc mě k sobě přitahoval, jeho intenzivní pohled do mých očí.

Připadala jsem si trochu jako podivín, každý se asi nemůže pochlubit snem, který se mu zdá každou noc. Je to směšné, ale chci toho muže najít.

Upravila jsem se a pak vyrazila na cestu do Niallovy kanceláře.

Jakmile jsem zaklepala, uslyšela jsem pozvání dále. Vešla jsem a usmála se na kamaráda.

„Ahoj Prue, pojď dál.“ Jakmile mě Niall uviděl, zazubil se a vstal. Přešel ke mě a objal mě.

„Ahoj, díky, že mě vyslechneš.“ „Pro tebe všechno.“ Usmál se. „Odlož si, sedni si. Chceš čaj nebo kávu?“ „Hm, třeba čaj bez cukru.“ „Výborně, hned to bude.“ Přesunul se k malé kuchyňce a zapnul vodu. „Takhle hostíš každého pacienta?“ Uchechtla jsem se a sundala si kabát.

„Ty nejsi pacient.“ Ušklíbnul se. „Doufám.“ Zamumlala jsem.

„Tady.“ Po chvilce přede mě postavil šálek čaje, sednul si naproti mě a výzívavě na mě pohlédnul.

Teď to přijde. Podívala jsem se na něj a stydlivě se pousmála. „Dej si na čas a řekni, co tě trápí.“

„No, na začátek, abych řekla, nechtěla jsem sem jít, ale Zoe mě přemluvila. Dobře, jen mi to nabídla. Ale možná budeš o tom něco vědět.“ „Spusť, Prue.“ Usmál se.

„Co si myslíš o snech?“ Načnula jsem, začala jsem z lehka. „Miluji sny, sníme o věcech, které si přejeme nebo o věcech, které nemůžeme mít. Je dokázáno, že často sníme o věcech, na které před spaním myslíme. A víš, že za noc se nám zdá okolo osmi až deseti snů? Ale pamatujeme si možná tak jeden.“ „Fakt?“ Zamumlala jsem, tohle bylo zajímavé! „Jo, sny jsou zajímavé téma. Mohli bychom o tom mluvit hodiny.“ Mávnul rukou a zasmál se.

„Když jsme u těch snů...“ nadechla jsem se. „Taky mám sny.“ „Ano, Prue. To každý, i když jsou lidé, kteří tvrdí, že sny nemívají. Přitom snění je důležité, při hlubokém spánku náš mozek vypne a tak odpočívá, regeneruje se.“ „To jsou zajímavé věci, ale co když se mé sny opakují?“ „To se může stát.“ Pokrčil rameny.

„Už nějakou dobu mívám jeden sen, který se každou noc opakuje.“ „Jak dlouho?“ „Pár týdnů, asi.“ „Hmm.“ Podepřel si bradu rukou. „Je tohle normální?“ „Co se ti zdá?“ neodpověděl.

„Je noc a jsem u jezera, je tam zima a žene se bouřka. Nemohu se pohnout a na druhé straně jezera je muž, jen v kalhotech od pyžama. Koukáme se na sebe a na konci snu ke mě zvedne ruku, udělám to samé ve snaze dotknout se ho a pak sen končí.“ „Nezdá se mi na tom nic divného. Mělo by to vyprchat.“ „Jenže já zjišťuji, že k němu začínám možná něco cítit.“ Pokrčila jsem rameny. „Prue, je to sen. To nejde.“

„Ty ten sen nemáš. I když je na druhé strašně jezera, vidím mu do jeho zelených očí a já jsem šťastná. Dnes se sen opakoval a něco se změnilo, dokázala jsem se hýbat, což nikdy nešlo. Jenže jsem vešla do jezera a utopila se. A přísahám, že když jsem se vzbudila, cítila jsem vodu v ústech.“ „Dobře, Prue...to je šílené.“ „Díky.“ Uchechtla jsem se, uchopila jsem čájek čaje a pomalu se napila. Přitom jsem hleděla na Nialla.

„Nikdy jsem nic takového neslyšel. Co si o tom myslíš?“ zeptal se mě.

„Prvně jsem si myslela, že je to sen, který jednou zmizí a nebude se opakovat. Ale teď o tom tolik přemýšlím. Co když to něco znamená? Co když to máš větší význam?

Já na něj prostě nemohu přestat myslet, Nialle. Ovlivňuje mě. Co když existuje?“ Malinko jsem se usmála. „Myslíš, že existuje? Hm, to ho chceš najít?“ Zasmál se.

Pokrčila jsem s uculením rameny. „Proč ne?“

„Kde jdeme?“ Hleděla jsem na Zoe, tahala mě za ruku a usmívala se. „Niall nás vyzvedne. Jdeme na koncert.“ „Och, aha.“ Přikývla jsem.

„Myslím, že potřebuješ trochu vypustit páru a dobrá hudba ti pomůže.“ „To může být dobrý nápad.“ Souhlasila jsem. „Vyřešili jste něco?“ zeptala se po chvíli, postávali jsme na chodníku a čekali na jejího milého. „Nemyslím si, ale aspoň už to ví. Nikdy se s tím nesetkal a smál se představě, že bych ho chtěla najít.“ Zazubila jsem se. „No, je to trochu ujetý.“ Připustila Zoe.

„Já vím, a to se mi líbí.“ Šťouchla jsem ji do boku, rozesmála se. „Nemůžeš mě pochopit, když nevíš, jak se cítím v tom snu, jaké to vůbec je.“ Pokrčila jsem rameny.

„Na koho vlastně jdeme?“ zeptala jsem se. „Bude se ti líbit, má krásný chraplavý hlas.“ Mlaskla a přitáhla si kabát více k tělu. „Jak se jmenuje?“

„Harry Styles.“