Man of my dreams = 1.

1.KAPITOLA

Prue Matthews,

se narodila 23.9 1990 v Los Angeles. Už jako malá nutila svého tátu, aby ji četl knížky, co si sama vybrala a pak je s úsměvem poslouchala. Poté, co se naučila psát, začala psát dětské povídky, které nedávali smysl, ale ona říká, že každý má své začátky.

Vždycky bylo jejím největším koníčkem psaní. Její matka říkávala, že byla obdařena mimořádným talentem, měla rozvinutou fantazii a většinu času trávila v pokoji a psala si do denníku, každý by si myslel, že své pocity, ale ona psala příběhy. Vždycky milovala příběhy milenců, a tak psala romány. Každý spisovatel si vybral svůj literární žárn a u ní to byli romány.

V každé knize naleznete happy end, protože vždycky měla optimistický nadhled na svět. Všechno muselo skončit šťastně, přece...

Když ji umřela maminka, říkala, že to bylo nejhorší období jejího života. Prohlásila, že maminka byla její nejlepší kamarádkou a když umřela, zlomilo ji to srdce. Ponořila se do psaní a stvořila knihu Ona, kde postava Kelly popisuje období svého života, kde dosáhla svého štěstí, našla muže, který ji miluje, proto jaká je, požádal ji o ruku a ona otěhotněla. Druhou částí popisuje smutek, když její matka umře a Kelly není schopna se s tím smířit. Popisuje část svého života, která není šťastná a drasticky popisuje několik velmi smutných scén, kdy pláče na náhrobku své matky a ptá se, proč ji opustila tak brzy. Ona přece nebyla ještě připravená.

Prue se znovu postavila na nohy díky jejímu otci a nejlepší kamarádce Zoe, která ji byla vždy oporou. Prue řekla, že už nikdy nechce zažít takovou bolest. Její kniha Ona dostala několik ocenění a stala se jednou z nejprodávanějších knih. Nebylo divu, když začala psát nový román On, který popisuje její vztah s mužem ze snů...

Na románu stále pracuje, ale věříme, že brzy bude v novinkách všech knihkupectví.

Prue žije v současné době v Los Angeles, věnuje se psaní a ve volnu tráví čas se svými přáteli.

A my věříme, že její poslední novinka On, se stane další z úspěšných románů Prue Matthews!

Tohle stojí napsáno na zadní straně mých knih. Občas vytáhnu nějakou mou knihu a přečtu si to. Připomene mi mou nejšťastnější dobu života, ale i tu smutnou.

Vyrovnat se se smrtí mé matky nebylo těžké, ale myslím, že jsem to zvládla. Stále to bolí, ale myslím, že ta bolest nikdy nezmizí. Stále mi připomíná, že jsem ji moc milovala a nikdy na ni nezapomenu.

Napila jsem se čaje a knihu vrátila zpět do knihovničky. Netuším, jestli je to trapné, ale vždycky jsem si koupila svůj titul a založila do knihovny. Nějak mi připomínali, že jsem něco dokázala.

Matka mi vždycky říkala, že psaní je hezký koníček, ale nikdy se s ním neuživím. No, ve mě se mýlila, ale já jsem vždy byla tvrdohlavá a svůj sen si splnila.

To redakce a knihkupectví čekali, až já napíšu knihu a oni ji budou moct produkovat. To já o tom rozhodovala a pak dostala vydělané peníze z mých knih.

Psala jsem od svých dětských let, šla na žurnalistiku a psala články do školních novin, rozvíjela své schopnosti a po skončení studia jsem se naplno věnovala mému koníčku. Není lehké jen tak prorazit, obcházet knihkupectví, nabízet svou knihu a doufat, že se mě někdo ujme a zjistí, jaký jsem talent a že to vyjde. Nic není jednoduché, ale nakonec jsem potkala úžasnou ženu, která se stala mou manažerkou a po přečtení mé první knihy mě vzala pod svá křídla. Produkovala mou knihu, která se během několika měsíců stala hitem. Měla jsem štěstí.

Nemusím ráno brzo vstávat, chodit do práce a unavená chodit odpoledne domů.

Ráno jsem vstala, jak se mi zamanulo, posnídala jsem a dala si čaj. Pak jsem si dala dvě hodinky psaní a zašla si s Zoe na oběd. Dokud jsem věděla, co psát, byla jsem šťastná a spokojená.

Ale každý spisovatel zažije dobu, kdy je na suchu a v hlavě se mu nevyrojí žádný dobrý nápad.

BLOK, ten přichází jednou za čas, je to nenáviděná věc a dokáže udělat hodně zmatku. Ale zase odejde a já pokračuji v tom načatém.

Má poslední kniha je rozepsaná, trošku jsem se sekla a čerpám nápady.

Poslední dobou mývám sen, který se opakuje noc, co noc.

Vidím v něm muže do půli těla nahého, jeho vlasy jsou kudrnaté a nejvíce mě zasáhnul hřejivý pohled zelených očí. Pokaždé k němu natahuji dlaň, cítím silnou touhu dotknout se ho, ale bouře je silná a já se v momentě probudím. Myslela jsem, že to vymizí, ale každou noc je to samé.

Začínám si říkat, jestli to mám nějak řešit. Tohle přece není normální.

Ale při pohledu na toho muže mě napadají pocity, které jsem dlouho necítila.

Přítele jsem měla naposledy před dvěma lety, neskončilo to moc dobře. Plně jsem mu věřila, milovala ho celou svou duší a já myslela, že to cítí stejně. Po roce vztahu jsem ho našla v jeho bytě v posteli s jinou ženou.

Automaticky jsem se zřekla vztahů a lásky. Tu jsem věnovala mým knihám, vkládala ji do psaní a tam ukazovala, že existuje pravá láska, která sice bolí, ale nakonec si ji vychutnáváte plnými doušky.

Proč se trápit i na papíře?!

Nechtěla jsem se znovu trápit, cítít tu zžíratelnou bolest a pomalu čekat než odezní.

Jenže můj sen s tím mužem byl tak živý a já chtěla více. Jako by mě infikoval virem a já nebyla schopna bojovat. Proplouvala jsem tím lehce, až do mého srdce.

Přestala jsem hloupě přemýšlet, zvedla se ze židle a zapnula nějakou hudbu, když jsem začala připravovat oběd. Za pár minut dorazila Zoe a já ji mezi vařením povídala o mém snu.

„Hm, přiznávám, že se mi párkrát zdál ten samý sen, ale tohle je masakr.“ Zamumlala Zoe nad horkým čajem, foukala na něj a míchala ho lžičkou. „Co když to není jen sen, ale nějaké znamení?“ Napadlo mě, přidala jsem těstoviny do bublající vřavé vody a zamíchala.

„Že by ti sen našel pravou lásku, kterou musíš najít?“ Zasmála se kamarádka. Pokrčila jsem rameny. „A proč ne? Zní to fakt dobře.“ Zasmála jsem se s ní. „To můžeš napsat do knihy, ale realita je jiná, zlato.“ „Ale já to tak cítím, jako by v tom bylo více, než sen.“

„Co kdybys navštívila Nialla a promluvila si s ním?“ Navrhla mi Zoe.