PROLOG
Chvíli
jsem stála na louce pokryté květinami. Vzduch sladce
voněl, natáhla jsem ruku a dotkla se květiny.
Rozplynula
se mi mezi prsty a já najednou stála bosýma
nohama na chladné zemi.
Slunce
zde nesvítilo, uviděla jsem černou oblohu a předemnou se
objevilo blankytné jezero. Vítr silně zavál,
objala jsem se pažemi a snažila se zahřát. Měla jsem na
sobě jen noční košilku, postávala jsem na místě
a na druhé straně jezera jsem něco uviděla.
Někoho.
Zamrkala
jsem a zahleděla se na muže.
Uslyšela
jsem hromy, vítr byl silnější a vlasy mi vlály
do tváře. Odtáhla jsem je a olízla si rty.
Stál
tam muž do poloviny
těla oblečený, hruď měl odhalenou, pokrytou několika
tetováními. Netušila jsem, jak je to možné,
ale viděla jsem mu přes tu vzdálenost do obličeje.
Jeho
vlasy byli tmavé a místo rovných loken měl
kudrnaté prameny. Jeho oči zeleně zářili.
Bez
přemýšlení jsem k němu natáhla ruku,
jako bych snad mohla na něj dosáhnout, ale táhlo mě
to k němu. Bouře byla blíž a blíž, blesky se
leskly na tmavé obloze a zdálo se, že jediný,
kdo mě může zachránit, byl on.
Najednou
naklonil hlavu, natáhl ruku, jako já a usmál se.
Pohled v jeho očích mě příjemně zahřál
na duši.
V naději,
že na něj dosáhnu, mě něco v cuclo dovnitř a já
se probudila.
Vymrštila
jsem se do sedu a utřela si zpocené čelo.
Napila
jsem se vody, kterou jsem měla na nočním stolku a
přemýšlela, co budu dělat.
Každý
by si řekl, že je normální mít sny, ale když
je mívám každou noc? Ten samý sen, se samým
mužem, jeho hřejivý pohled a naděje, že se ho dotknu.
Muž,
kterého jsem nikdy dříve neviděla, ve mě vyvolával
šílenou touhu po něm...
Je
možné, aby nás „obyčejný“ sen spojil
s mužem, kterého neznáme a přitom víme,
že když ho potkáme, budeme ho milovat?
Neobyčejný
sen právě vyvolá v Prue Matthews silné
city k tomuto muži a ona touží zjistit, jestli v tom
je více.
Jestli
je možné toho muže najít a co se stane, až ho najde?
Sama
netuší, co si má o tom myslet, ale touží to
zjistit.
Jen
se bojí, aby ji realita nevzala všechny sny....
Žádné komentáře:
Okomentovat