Just...don´t break my heart! - 2.

Jmenuji se Amie, je to podobné jménu Amy, proto se to vlastně stejně vyslovuje. Mí rodiče mají zřejmě rádi tyhle zvláštně jiné jména, Amie z fancouzštiny znamená Milovaná.

Vždycky mě štvalo, že brácha je ten, co může sníst všechno bez toho, aby si hlídal kalorie a nepřibere ani deko! Ale já? Musím si hlídat váhu a poctivě cvičím, abych nenabrala. Vždycky jsem měla problém s váhou a stále s tím bojuji.

Občas si říkám, jestli jsme sourozenci, Niall má modré oči a já zelené. Za to mám tmavé kudrnaté vlasy a on jeho blond hřívu. Ale miluji ho, i když jsou chvíle, kdy se hašteříme kvůli blbinám. Ale to sourozenci dělají.

Věděla jsem, že brácha zůstane s Harrym doma, takže jsem se trochu upravila a odebrala se za svou kamarádkou Elou. Ta mě přivítala s otevřenou náručí a já se jí mohla postěžovat, jak moc trpím. Ela jen zamrkala očima a usmála se. „Harry Styles bydlí u vás? Ve tvém pokoji? Och, nemohla bych se k vám nastěhovat?“ V očích ji zajiskřilo.

„Ty snad patříš k těm pipinám, co jsou z něj hotové?“ Zabručela jsem a složila si ruce v bok. „K pipinám?“ rozesmála se. „Jsem normální holka a když vidím sexy kluka, ozvu se.“ Vysvětlila mi taktně a poplácala mě po ramenou. „Ale on je pako.“ Namítla jsem. „Proč?“ „Můj brácha je jeho kámoš, Niallovi říká všechno! A mě Niall říká...hodně věcí. Prostě je to děvkař.“ Pokrčila jsem rameny. „Tvůj brácha je taky hezkéj.“ Usmála se. „Je zadaný, nech si o něm zdát.“ Vyplázla jsem na ni jazyk. „Jak se jmenuje ta šťastná?“ zeptala se. „Lucy.“ Odpověděla jsem.

„Bože, jsou spolu asi už rok. Bráchovi to hodně prospívá, ale nic to nezměnilo na jeho apetitu.“ Ela se rozesmála.

„Dobře, takže Harry spí ve tvém pokoji. Ve tvé posteli?“ „Blázníš?! To bych se raději zabila!“ „Proč tak zhurta? Můžeme se vyměnit, hm?“ Zazubila se. „To není špatný nápad.“ Usmála jsem se. „Vždycky jsem měla tvoje rodiče ráda, jsou bezva.“ „To i ti tvoji.“ Kývla Ela.

„Och, a být v přítomnosti dvou krasavců, už se z toho chvěji.“ Zasněně se usmála.

„Mám úžasný nápad!“ Vpadla jsem do domu a uviděla rodiče na gauči. Přiběhla jsem k nim a objala mámu zezadu kolem hrudi dlaněmi. „Jaký, broučku?“ „Když tu teď bydlí Harry, mohla by i Ela, co? Že by jsme se prohodili. Jejím rodičům to nevadí.“ Usmála jsem se nadějně.

„Co to plácáš?“ uslyšela jsem za sebou hlas Nialla, ignorovala jsem ho. „No, já nevím, zlatíčko. Harry potřeboval nutnou pomoc, Ela má kde bydlet.“ „Ale byla by to sranda, aspoň si ode mě odpočinete.“ Pobídla jsem je. Najednou mě něco štíplo do zadku, vyskočila jsem a uviděla culícího se Harryho. Přihmouřila jsem oči a doufala, že ho mé blesky zabijí. „Co děláš?!“ Žduchla jsem do něj a třela si zadek.

„Vybízela ses.“ Mrknul na mě. „Tak, co mami?“ „Promiň, ale zamítám.“ „Ale mamíííí.“ Zabručela jsem. „Ela v jednom pokoji s Harrym? Není to bezpečné.“

„A já s Harrym snad jo?!“ vyhrknula jsem. „Harry je pro tebe jako bratr, věříme mu.“

„To děláte špatně.“ Ušklíbla jsem se na něj. Pobaveně se na mě podíval. „Aby ses jednou ráno neprobudil bez vlasů.“ Zamumlala jsem, když jsem kolem něj prošla. Na to se rozesmál a já poraženě odcházela.

Po půl hodině se z mého pokoje stal náš...otevřeli se dveře a uviděla jsem tátu, jak nese postel a na druhé straně Harryho. Naklonila jsem oči a olízla si rty, měl na sobě to blbé černé tílko a svaly se mu pod náporem tíhy napínali.

„Héj, ségra!“ Niall mával rukou před mou tváří, zavrtěla jsem hlavou a vzpamatovala se. „Co?“ zamumlala jsem. „Dáme tu postel místo tvé pohovky, jo?“ „Jo.“ Mávla jsem rukou.

I kdybych řekla, že to tak nechci, bylo by to jedno a udělali by si, co chtěli. Sledovala jsem, jak má malá pohovka pomalu mizela z mého pokoje, místo ní tu byla postel, kde se Harry rozvalil, jakmile to bylo možné.

„Tak jsme spolubydlící.“ Mrknul na mě. Stále měl na tváři ten připitomělý úsměv. „Nemáš práci nebo něco?“ ušklíbla jsem se na něj. „Dneska mám volno, víš co...stěhování a tak.“ Položil si ruce za hlavu a zavrtěl se na posteli. Zamrkala jsem a nadávala si, abych nekoukala na jeho bicepsy, které se napínali.

„Už se těším, jak si budem večer povídat a ráno si svěřovat se svými sny.“ „Proč si ze mě děláš srandu? Nebo si to dělal s Niallem, když si tu párkrát přespal?“ Uchechtla jsem se, když vypoulil oči. „Jistě, že ne.“ „Z toho už se nevymluvíš!“ Zasmála jsem se. Odfrknul si a byl potichu.

„Vážně mě nemáš ráda.“ Zamumlal po chvíli, pokrčila jsem rameny a přemístila se ke skřínce, vytáhla pár věcí a začala si dělat pořádek. „Je to tak nepochopitelné?“ zeptala jsem se. „Myslíš, že jsem hrozná osoba?“ Odpověděl mi otázkou. „Myslíš, že sis zažil své a využíváš to ve svůj prospěch. A to není fér k těm holkám, co ti na to skočili.“ „Žádná si nestěžovala.“

„Nemyslím sex, Harry.“ Otočila jsem se a zamračila se. „Copak každá, kterou si zbalil šlo jen o sex? Nečekali náhodou, že se jim ozveš a že pro tebe nebudou jen tou, se kterou si šukal? Která by tohle chtěla?“ Ušklíbla jsem se.

Zvědavě povytáhl obočí. „To mi nikdo neřekl.“ „Výborně, jsem první.“ „Nikdy si nemluvila sprostě.“ Zmínil a já se ironicky rozesmála. „Vážně si poznamenal jen to? Copak nemáš svědomí?“

Najednou vyskočil z postele a pomalu šel mým směrem. Ruce jsem si složila na hrudi a čekala na odpověď. „Myslím, že ho mám. Ale nic jsem k nim necítitl. Netrápilo mě to. Znali mě a věděli, do čeho jdou. Nesliboval jsem jim lásku a svatbu. Užili si jako já a odešli.“ Pokrčil lehce rameny. „Ještě něco?“ zeptal se. Prsty jsem si prohrábla vlasy. „Nic z toho nezmění můj názor.“

„O tom jsem se nesnažil, vždyť jsme se jen tak nezávazně bavili.“ Zasmál se. „Fajn, tak odstup.“ Šťouchla jsem ho do hrudi a otočila se k němu zády. Ucítila jsem, jak se obestoupil kolem mě. Nadechla jsem se a dále se věnovala skládání prádla.

„Bojíš se snad, že bych ti to udělal? To, co těm ostatním?“ zašeptal mi do ucha a já přestala dýchat. Položil ruce na mé boky a přimknul se ke mě.

Nabrala jsem síly a odtáhla se od něj, otočila jsem se a podívala se na něj. „Nebojím se, protože nedovolím, abys mi něco takovýho udělal. Jen je mi na zvracení z toho, kolika holkám to ještě uděláš.“

Potom se sebral a odešel z mého pokoje.

Bod pro Amie.

Po pár dnech našeho soužití se rodiče rozhodli, že na víkend odjedou za přibuznými a nechají nás tu samotné. Dobře, je jasné, že věří mě, ale že věří dvou klukům posedlé hormony?

Bože, mami a tati...proberte se!

Rodiče odjeli a brácha si pozval pár kámošů. Byli zavření v kuchyni a podle Niallových slov budou hrát karty a trochu popíjet. Jen jsem přikývla a čekala, kdy dorazí Ela.

Sedli jsme si spolu do obýváku a Ela vytáhla sérii filmů.

„Mám i dva horory.“ Usmála se. „Ty schovej nebo neusnu.“ Zamítla jsem a rovnou je strkala do její tašky. „Harry by tě jistě ochránil.“ Zasmála se. Pochybuji, že by to udělal. Za poslední dny se zmůžeme jen na pozdrav, tohle jsem vlastně chtěla. Zřejmě ho naštvalo, co jsem řekla. Jenže to byla pravda a on ji asi nemohl přijmout. Možná si uvědomil, jak působí na jiné lidi.

Protože já byla jediná, kdo mu to řekl přímo do očí.

„Víš, co? Nekecej a pusť tam film.“ Pobídla jsem ji a vyplázla na ni jazyk. „Jdu pro popcorn.“ Zvedla jsem se ze země a odešla do kuchyně.

Kluci se hromadně otočili, když jsem vrazila do místnosti. Omluvně jsem se usmála a došla ke špajsce. Prohrabovala jsem se v ní, když jsem ucítila ruce na mých bocích. „Chceš pomoct?“ U ucha jsem ucítila teplý dech. „Nemůžu najít popcorn.“ Vysvětlila jsem. Byl to Liam, který se mě dotýkal. Roztomile se usmál a natáhnul se vedle mě. Ruku položil na mé bedra a druhou chytil balíček s popcornem. „Jsem asi slepá...“ zamumlala jsem. Fakt jsem ho vzadu neviděla. Zasmál se. „V pohodě. Vždy rád pomůžu.“ „Díky.“ Usmála jsem se na něj.

„Filmový večer?“ zeptal se, postával u mikrovlnky a vložil popcorn do ní. Vytáhla jsem sklenice a přikývla. „Jo, ale musím Elu klidnit. Má chuť na horory a to já fakt nechci.“ „Neříkej, že se bojíš?“ Liam se rozesmál. „Hele.“ Šťouchla jsem ho do hrudi.

Podívala jsem se na kluky, kteří po nás pomrkávali. „Asi na tebe čekají.“ „Jsou zvědaví. Hlavně Harry.“ Mrknul na mě. „Co?“ Zadívala jsem se na Liama. „Nic.“ Pousmál se. „Co se týče těch hororů, bojím se jít pak spát. Jako při Paranormal activity. Bála jsem se, že mě někdo stáhne za nohu. První dny jsem měla nohy schované pod peřinou.“ Svěřila jsem se mu. „Nikomu to neříkej, ale já taky.“ Usmál se.

„Pohni.“ Uslyšela jsem zabručení, otočila jsem se a uviděla Harryho propalující pohled. Mikrovlnka cinkla a Liam otevřel dvířka. „Měl bys jít, nebo tě Styles sežere.“ Ušklíbla jsem se a vzala mu z rukou popcorn. Vysypala jsem ho do misky a promíchala.

„Ukaž.“ Nabral si do ruky a ochutnal. „Dobře jsme to udělali.“ Usmál se. „Jsme skvělí!“ zasmála jsem se, placli jsme si a Liam zamířil za kluky. Sebrala jsem misku, dvě sklenky a odešla zpět za Elou.

„Kde se flákáš?“ zabručela, dala play a já se usadila vedle ní. „Liam mi pomáhal s popcornem.“ Odpověděla jsem a položila věci na stolek. „Liam? Hm, tvůj brácha má samý hezký kámoše! Liam, Zayn, Louis a Harry...vážně ti závidím!“ „Nepřeháněj.“ Zasmála jsem se. „Líbí se ti Liam?“ Zazubila se na mě. „Myslela jsem, že se díváme na film.“ Hraně jsem se podivila. „Líbí nebo ne?“ čekala mou odpověď. „Je fajn.“ Pokrčila jsem rameny a sledovala film. „Hezkéj a vtipnéj.“ Dodala jsem. Ela se rozesmála. „Je opravdu sladký.“ „Prosím tě, nechtěla si náhodou Stylese?“ Upozornila jsem ji a zasmála se. „Oni jsou všichni kunďáci.“ Fňukla. „Och, bože.“ Rozesmála jsem se. „Amies, pověz mi, jak probíhá noc se Stylesem?“ zatahala mě za ruku. „Na ten film se asi nebudem koukat, co? Vypadá to totiž dobře.“ „Tak co?“ „Nebudu to říkat, jsou hned vedle!“ „Prosím tě, obehrávaj se o drobné, hazardéři.“ Ušklíbla se a já se zasmála.

„Nic se neděje, El.“ Odpověděla jsem. „Je to Harry Styles, něco se dít musí.“ „Nelžu ti. Celý den je v práci, pak přijde, nají se a jde spát.“ „Fakt?“ „Čekala jsi více?“ Pousmála jsem se.

„Co jste si udělali? Jsi jediná, kdo jím tak opovrhuje.“ Na tu otázku jsem pokrčila rameny. „Řekla jsem mu, co si o něm myslím. Hnusí se mi jeho způsoby chování k ženám. Jsi jím okouzlena, protože dobře vypadá. Chvilku s tebou flirtuje a jsi jeho. Vyspí se s tebou a tím to končí. Možná, že některým holkám to stačí. Ale mě ta představa děsí.

Využije tvé tělo a nestará se, co je uvnitř. Nikdo si tohle nezaslouží. Asi ho znám lépe než si myslím.“ „Cítíš k němu něco?“ Její otázka mě šokovala. Rozesmála jsem se se. „To myslíš vážně? Jediné, co k němu cítím je nenávist.“ Vyhrknula jsem.

„Opravdu mi říkáš pravdu? Asi tě znám lépe, než si myslíš.“ „Elo!“ Houkla jsem.

To snad nemyslí vážně! Já k němu nic necítím...

„Já jen...říkáš, že ho nenávidíš, ale on ti nic neproved. Není to slušnéj kluk, ale tobě nic neudělal. Udělal to těm hloupým holkám, co ho nechali, aby je využil.“ „Je to děvkař, to mi stačí.“ Ušklíbla jsem se a ukončila tuhle konvezaci.

Začínalo mi to lézt na mozek.

Uprostřed filmu, obě fascinované příběhem, zahleděné na obrazovku jsme nebyli schopné nic jiného vnímat, než matku hledající své dítě, které unesli. Když už jsme se skoro dopátrali odpovědím, z poza pohovky vyskočili kluci a hlasitě zakřičeli.

Obě jsme zaječeli a otočili se za hlukem. „Lepší než horor!“ Harry si zatleskal, zatímco se kluci smáli. Šokovaně a přitom vyděšeně je sledovali. „Idioti!“ vykřikli jsme obě najednou. „Snad se nezlobíte, holky! Byla to sranda!“ Zahuhlal mezi smíchem Zayn. Držela jsem si ruku na hrudi a vydýchávala ten šok. „Retardi.“ Zasyčela jsem a prošla kolem Stylese. Se silou jsem do něj žduchla, až spadnul na kluky a povalil je na zem. S Elou jsme propukli ve smích a chlapečci se zvedali ze země. „Snad se nezlobíte, kluci! Byla to sranda!“ Recitovala Ela Zayna a my se zasmáli. „Dojdu pro něco k jídlu.“ Řekla jsem Ele a odešla do kuchyně.

Vytáhla jsem pár věcí a začala dělat tousty. Připravila jsem je a začala vkládat do toustovače. Mezitím jsem uviděla, jak do kuchyně vchází Harry. V ruce držel sklenici. Prošel kolem mě a vytáhnul si colu.

Protáhla jsem se kolem něj a posadila se na čistou linku. „Co je?“ Broukla jsem, chvíli na mě hleděl a pak se přiblížil. „Opravdu, Liam?“ Opřel se dlaní o linku. Zasmála jsem se. „Mistr Styles se semnou baví? Juuu. Co ti je do toho? Vlastně nic.“ „Není to kluk pro tebe.“ „Je milé, jak si starostlivý.“ Založila jsem si ruce na hrudi a zamrkala očima. „Ale fakt, proč se staráš? Niall ti něco řekl?“ Nechápala jsem ho. „Liam je fajn kluk. Děláš jako by jsme měli jít na rande.“

„Poznám, když se ti někdo líbí.“ Pokrčil rameny a napil se. „Nepovídej.“ „Jo, usmíváš se a mluvíš.“ To mě rozesmálo. „Páni, ty si úplnéj Colombo.“

„Na mě se nesměješ a moc semnou nemluvíš.“ Postěžoval si. „Ale ty víš, proč.“ „Co kdybych se změnil?“ Vyhrknul a já překvapeně zamrkala očima. „Proč bys to dělal? Harry, nejsi nemocný?“ Položila jsem mu ruku na čelo. Vlezl si mezi má stehna a prsty lehce přejel po mém stehnu. „Jen chci, abys mě měla ráda.“ Zašeptal a zkousnul si ret. Sklonil pohled a já pustila jeho čelo.

„Mateš mě.“ zamumlala jsem. Uslyšela jsem pípnutí. Tousty byli hotové. „Seď, udělám to.“ Chytil mé stehna a přinutil mě dále sedět. Vyndal hotové tousty a vyměnil je za další. Za pár sekund byl zpět.

Ucítila jsem jeho teplo, když se boky dotknul mých vnitřních stehen. Ruce položil kolem mě a hlavu měl skloněnou. Normálně bych ho asi odstrčila, protože je moc blízko. Cítím jeho vůni a teplo. Neměla bych si to přiznat, ale je to příjemné.

„Když mi vyhořel byt, nevěděl jsem co dělat. A proto když mi tví rodiče nabídli tohle, z prvu jsem chtěl odmítnout, ale neměl jsem jinou možnost. Neměl jsem kde bydlet a věděl jsem, že nebudeš nadšená z mé přítomnosti. Vždycky mě mrzelo, jak mnou opovrhuješ, i když jsem to nikdy nedal znát.“

Chvíli jsem přemýšlela, jestli ho mám obejmout. Poprvé semnou takhle mluvil. Jako přítel. Svěřoval se mi.

A já ho přece nesnáším, že?

„Nevím, co říct.“ Zašeptala jsem. „To ani nemusíš.“ „Proč si to řekl?“ zeptala jsem se, prstem jsem zvedla jeho bradu.

Trochu jsem se zachvěla při přímém kontaktu s jeho očima. Mechový odstín jeho očí mě odrovnával. „Myslel jsem, že bys to měla vědět.“ Zamumlal a přitom se mi díval do očí. Žasla jsem nad tímto Harry Stylesem. Zdál se jiný, tak krásně jiný.

Nelhal? Byl opravdu upřímný nebo na mě něco hraje?

Netuším, jestli mu mohu věřit. Jsem kvůli něj zmatená.

Najednou zvednul ruku a prsty přejel po mé tváři. Jeho teplo mě zasáhlo a já se zachvěla.

Tuto chvilku přerušil toustovač. „Udělám to.“ Zamumlala jsem, Harry se odtáhnul a nechal mě projít. Vytáhla jsem tousty a když jsem se otočila, už tam nebyl.

Když všichni odešli, vlezla jsem si pod sprchu a pak se zachumlala do peřiny. Chvíli po mě přišel Harry a rovnou si zalezl do postele. Několik minut byl klid, ale pak...

„Spíš? Amie, spíš?“ „Spíš, no ták, Amie spíš?“ „Jak asi mohu, když do mě kecáš?!“ zahučela jsem a hodila po něm polštář. Rozchechtal se. „S tebou je taková sranda.“ „Sereš mě, Stylesi.“ zavrčela jsem a překulila se na záda. Hleděla jsem na strop a snažila se necítit jeho pohled. „Myslím, že je to jinak...myslím, že ta nenávist je předstíraná.... myslím, že se bojíš, že mě miluješ a proto se mi straníš.“

„Najednou je z tebe cvokař?“ ušklíbla jsem se. „Cítím to tak.“ „Pleteš se.“

„Jak můžu milovat někoho, kdo se s holkou jen vyspí a pak ji opustí?“ zašeptala jsem se do ticha.

„Já je nikdy nemiloval, byli slabou útěchou života, který vedu. Přežívání ze dne na den.“ „Co to znamená?“ Copak jsem pro něj více než byli ony?

Co když si semnou jen hraje?

Brácho, ty si říkal, že to přežijeme..., ale proč se mi zdá, že to tak nebude?