Just...don´t break my heart! - 3.

„Co to znamená?“ zeptala jsem se do ticha, ale on už neodpověděl. Netušila jsem, jestli spí, ale nevěřila bych, že by po pár sekundách hned usnul.

Jediné, co jsem věděla bylo, že jsem kvůli něj zmatená.

Chtěla jsem, aby mi odpověděl. A chtěla jsem usnout, abych na něj nemusela myslet.

„Tak si nemluv.“ Zamumlala jsem do ticha a otočila se na bok. Po pár minutách jsem opravdu usnula.

Když jsem se ráno vzbudila, už nespal. Vlastně v pokoji vůbec nebyl. Což bylo příjemné, aspoň ho nemusím vidět. Když jsem se oblékla, vyrazila jsem do kuchyně a našla tam bráchu s Harrym.

„No čau.“ Po pár krocích jsem stála u pultu, kde seděli a ládovali se lívanci. „Ahoj ségra.“ Niall se na mě usmál a hlavu sklonil nad jídlo. Harry se na mě jen podívál, měl v očích divný pohled. Ignorovala jsem to a šla si udělat něco k jídlu. „Co dneska děláte?“ zeptala jsem se a nasypala si musli do misky. Vytáhla jsem z lednice mléko a zalila musli. „S Liamem jdeme ven a Harry jde do práce.“ „To zní skvěle.“ Usmála jsem se. Oba dva fuč, skvělé vyhlídky.

„Liam přijde?“ pokračovala jsem ve výzvědách. „Už tu je.“ Zamumlal Harry. „A kde?“ Vyhrknula jsem. Možná až moc nadšeně. „Pomáhá mamce s něčím na zahradě.“ „Je tak hodný.“

„O co ti jde?“ Niall se na mě otočil, se zájmem na mě pohlédnul. „Nic, Liam je fajn.“ Pokrčila jsem nevinně rameny a pustila se do své snídaně. Schválně jsem si sedla vedle Harryho. Překvapeně se na mě podíval, ale pak uhnul pohledem a věnoval se své snídani.

„Je to dobréj kluk, je hezkéj a tak.“ Usmála jsem se na Harryho, ten protočil očima. „Klidně bych si s ním vyšla.“ Dodala jsem k Niallovi. Ten se usmál. „Liama ti schvaluji, je to bezva kámoš a holek si váží.“ Přikývnul. „Já vím, je k nim tak miléj a hodnéj. Rozhodně by ani nepomyslel, že by děvče využil.“ Koukala jsem na Harryho, ignorovala svou snídani.

Zavrčel jako zvíře a otočil ke mě pohled. „Co myslíš ty, Harry?“ Opřela jsem se o něj loktem a prsty se dotkla jeho vlasů. Kurlinky mi procházeli mezi prsty. „Není to jedno?“ Zadíval se mi do očí. „Co je s tebou, brácho? Ty celý zarudlý.“ Zeptal se starostlivě Niall. „Zajímá mě tvůj názor.“ Usmála jsem se na něj sladce. „Opravdu?“ ušklíbnul se.

Jeho krásné rysy se zkřivily. „Jo.“ Zkousla jsem si ret a dále se dotýkala jeho vlasů. „Liam není kluk pro tebe. Mám ho rád, ale ty potřebuješ někoho jiného.“ Pořád se mi díval intenzivně do očí a olíznul si rty. „Koho?“ zeptala jsem se.

„Harry, meleš blbosti. Liam je skvěléj kluk. Nikdy by Amie neublížil. Neznám žádnýho, co se tak k holce hezky chová.“ Vstoupil do toho Niall, jako by se někdo prosil o jeho názor.

„Koho?“ Znovu jsem se zeptala. Trhaně jsem se nadechla, když jsem ucítila jeho dlouhé prsty stisknout mé stehno. „Na mém názoru přece nezáleží.“ Stisknul rty.

„Tohle je jak scéna z nějaký telenovely. Harry dojez, za pět minut před domem. Jdu za Liamem.“ Rozhodnul Niall, koutkem oka jsem viděla jak položil prázdný talíř do dřezu, sebral čepku a odešel. „Nezáleží?“ zamumlala jsem. „Stejně si uděláš, co chceš. Tak proč by záleželo, co řeknu?“ Pustil mou nohu a postavil se. „Někdy by ses divil.“ Pokrčila jsem rameny.

Ušklíbnul se, vzal talíř a nedojezenou palačinku vyhodil do koše. Následoval Nialla a talíř položil do dřezu.

„No, asi půjdu s Liamem ven.“ Promluvila jsem, když se dotknul čepice. Rázně se otočil. „Jistě, že půjdeš. Užij si to.“ „Proč ti to vadí?“ zeptala jsem se. Odhodil čepku a po dvou krocích stál přede mnou. „Prostě vadí.“ „Nechápu to! Prostě mi to vysvětli.“ Rozhodila jsem dlaněmi. „Proč si mi včera v noci neodpověděl? Tak proč?“ Domáhala jsem se odpovědí. „Protože sám nevím, jasný?!“ Zvýšil hlas. „Jsi pro mě záhadou, Amies! Žádná holka tohle semnou neudělala. Nechci, abys byla s Liamem. Je pro tebe moc jemný a hodný.“ „A to je jako špatný?“ Ušklíbla jsem se. „Potřebuješ někoho, kdo tě zkrotí. Tu tvou drzou pusu.“ Zalapala jsem po dechu.

„To jako fakt?“ „Rozčiluješ mě a přitom ve mě něco probouzíš.“ Zamumlal a sklonil hlavu.

„Nevěřím ti. Tohle můžeš říkat každé holce, co potkáš. Víš, že ti pak dá. Ale já nejsem tak blbá.“

„Já ti nelžu.“ „Jistě.“ Založila jsem si ruce na prsou. „Ty žádné z nich nelžeš.“ „Copak to nechápeš?“ Chytil mě za lokty a přitáhnul k sobě. „Ty nejsi ony. Jsi jiná.“ Zašeptal, zvednul mou bradu, abych se mu podívala do očí. „Jsi lepší. O mnohem lepší.“

„Jak ti můžu věřit?“ zašeptala jsem. Bože, byl tak blízko a tak hezky voněl. Jemně mě držel za lokty a díval se mi do očí. „To mě tolik nenávidíš, že mi nevěříš?“ zeptal se.

Momentálně jsem nemohla říct, že bych ho nenáviděla. „Já nevím.“ Odpověděla jsem upřímně.

„Musím ti to dokázat.“ Zamumlal a během pár sekund mi došlo, k čemu se schyluje. Možná jsem tomu mohla zabránit, když se skláněl. Držel mé lokty, které omotal kolem jeho krku.

Všechno se to stalo tak rychle, když mě políbil. Teprve, až se dotknul mých rtů, protestovala jsem a odtahovala se. Jenže on si mě držel na místě, držel mou bradu a otevřel má ústa. Vášnivě je slíbával a jazykem si mě přivlastňoval. Druhou rukou mě držel kolem pasu a tisknul k jeho tvrdému tělu.

Cítila jsem se tak blaženě, když jsem přijmula jeho polibky a prsty vklouzla do jeho vlasů. Zabručel souhlasně, rukou mě chytil za krkem, zaklonil mou hlavu a polibek prohloubil. Zasténala jsem mu do pusy a on se v té chvíli zadýchaně odtrhnul.

Šokovaně jsem otevřela oči. „Stačí ti tohle jako důkaz nebo mám zajít hlouběji?“ zachraptěl a já se zachvěla. Bože, tohle je snad výzva. Jeho oči ztmavli a pěsti měl napnuté.

Čekal na odpověď.