Just...don´t break my heart! - 4.

„Čeká na tebe brácha.“ Zamumlala jsem a odstoupila od něj. „Odpověz mi, Amie.“ „A co když ti neodpovím?!“ ušklíbla jsem se. „Sakra, Horanová! Musíš být tak tvrdohlavá! Co mám udělat, abys mi věřila? Proč nemůžeš uvěřit, že na tobě vidím více než na těch šuknách?“ Zakřičel a já zalapala po dechu.

„Bože, Stylesi. Uklidni se nebo ti rupne cévka v hlavě!“ „Co to meleš?!“ Chytil mě znovu za paže a přitáhnul k sobě. „Mám takovou chuť ti naplácat a vyšukat ti ty hovadiny z hlavy.“ „Škoda, že nemůžeš, co?“ Vyprskla jsem.

„A jak rád bych to udělal.“ Z jeho úst vyšel vzdech. „Kdybys byla moje, naučil bych tě slušnému chování.“ Silně mě plácnul za zadek a pustil mě.

„Au!“ Zaječela jsem. „Ale já tvoje nejsem, Stylesi. A máš to!“ „Tak mi řekni pravdu! Proč je tak těžké, abys mi věřila? Vždycky si pro mě byla více než ony. Cenil jsem si tě.“ Přiblížil se ke mě.

„Prostě...bojím se.“ Rozhodila jsem dlaněmi. „Co když mě pak zklameš? Co když budu litovat, že jsem ti uvěřila a ty semnou uděláš to samé, jako s nimi? Už jsem své srdce několikrát otevřela a vždycky mi ho vrátili zlomené na kusy.“ Poslední větu jsem takřka zašeptala a ucítila, jak mě štípou oči. Harry zamrkal očima a během pár sekund se na mě natisknul.

Pohřbil mě v jeho voňavé náruči. Konejšivě mě hladil po zádech a já zmateně přijala jeho útěchu.

Kdo by řekl, že mě jednou bude Harry Styles utěšovat? Já určitě ne.

Pak jsem uslyšela třísknutí dveří. „Ale no ták! Vy se objímáte?“ Vyjeknul šokovaně Niall. „Harry čekám na tebe 10 minut a ty se místo práce mačkáš s mou ségrou? Nejsi nemocný?“ zeptal se a já se tiše rozesmála.

„Za minutu jsem tam, běž Nialle.“ Pobídnul ho drsným hlasem Harry. Niall něco zabrblal a zmizel z místnosti.

Ucítila jsem, jak mě políbil do vlasů.

„Dobrý?“ Zvednul mou hlavu a díval se na mě z výšky. Tvářil se tak starostlivě až mi z toho bylo k pláči, znovu. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového řeknu, ale byl tak nádherný. Jeho zelené oči se leskli a poskytovali tolik útěchy. Palci hladil mou čelist.

„Jo, dobrý.“ Zamumlala jsem. „Musím jít, uvidíme se později.“ Dostala jsem polibek na čelo a sledovala, jak odchází.

Jak jsem ho mohla po tomhle nenávidět?

„Jo a tohle...“ Zastavil se a otočil se ke mě. „Půjdeš s Liamem ven nebo ne? Chci to vědět.“ Netrpělivě na mě hleděl.

Hm, netušila jsem, co mu odpovědět.

I přes tuhle chvilku, měla jsem zájem vyjít si s Liamem. Ale tušila jsem, že když mu to řeknu, bude mě přemlouvat.

Vážně, Stylesi. Co s tebou je? Nebo co je semnou? „Asi ne.“ Pokrčila jsem nejistě rameny.

„Asi?“ „Hele, je to stále má věc, jestli s ním někde půjdu, Harry.“ Upozornila jsem ho.

„Jo, promiň.“ Otočil se a beze slov odešel z kuchyně.

Netušila jsem, co si mám o něm myslet. Harry Styles byl vážně záhada.

Dojedla jsem svou snídani a našla Liama na zahradě s mámou. „Kde máte Nialla?“ zeptala jsem se a kývla na mámu. „Odvezl Harryho do práce, pak se vrátí.“ Odpověděla mamka. „Ahoj Liame.“ Usmála jsem se na něj. „Ahoj.“ Zvednul hlavu a usmál se. Oči se mi zatřepotali, když jsem zjistila, že měl jen šortky a žádná tričko na sobě. „Copak tu děláte?“ „Pomáhám tvé mámě sadit růže.

Hrabali se v hlíně. Bezva. „Hm, můžeš na chvíli vedle Liame?“ Poprosila jsem ho, kývnul a zvednul se ze země.

Mmm, hruď se mu leskla potem. „Copak?“ usmál se na mě. „Máš dneska čas?“ zeptala jsem se. „Proč?“ Zazubil se. „Jestli bys chtěl, můžeme jít do kina nebo tak.“ Pokrčila jsem rameny. „Zveš mě na rande?“ Zasmál se. „Moc mi to nejde, co?“ Cítila jsem, jak se začínám červenat. „Rád s tebou půjdu. Kino a večeře?“ Navrhnul Liam. „Jo, to zní skvěle.“ „Skvělý, stavím se pro tebe.“ „Tak jo, zatím.“ Usmála jsem se a odešla ze zahrady.

„Máš rande s Liamem? Waau, to jsem nečekala.“ Vyjádřila se Ela po mé novince. „Proč ne? Líbí se mi a je to skvělý kluk.“ „Jo, ale Harry...“ „Co s ním?“ zamumlala jsem namíchnutě.

„To s tebou nic neudělalo to ráno?“ Že jsem ji říkala všechno. „Já nevím, Elo. Nemůžu se nechat zmást, když se jednou ukazuje jako správný kluk. Já mu nedivím ho hlavy a netuším, co plánuje.“ „Niall by nebyl nadšený, kdyby ti zlomil srdce.“ Podotkla kamarádka. „Tady nejde o něj.“ „Chci tím říct, že Harry ví, že jestli ublíží tobě, tak si to pokazí u Nialla. Je to jeho pravý kámoš. Proč by to dělal, když to nemyslí vážně?“

„Je to chlap, Elo.“ Ušklíbla jsem se. „Přemýšlí jednou věcí.“ Dodala jsem.

Zasmála se. „Jo, fajn. Ale né každý je takový.“ „Třeba Liam.“ „No, třeba on. Ale měla by ses zamyslet na Harrym.“ „Nemyslím, zlato.“ Ušklíbla jsem se.

O pár hodin později jsem seděla v restauraci a čekala, až přijde Liam z toalety.

Nabírala jsem špagety na vidličku a pak je vložila do úst.

Čekala jsem, že rande s Liamem bude prostě boží. Budu se pořád smát, zamilovaně na něj hledět a takový ty věci. Ale takové to nebylo. Čekala jsem více, ale zřejmě to nebyl ten pravý.

„Sem tu.“ Zvedla jsem hlavu, když promluvil a sednul si naproti mě. „Super.“ Usmála jsem se.

„Je to dobré?“ kouknul na mé špagety s omáčkou. „Výborné, ale jsem plná.“ Odložila jsem vidličku a napila se vody. „Děje se něco?“ Zadíval se na mě. „Mělo by?“ Pousmála jsem se.

„To mi řekni ty.“ Rozesmál se. „Já prostě...čekala jsem asi něco více. Víš, jako chemii mezi námi, nebo tak něco.“ „A nic?“ mrknul na mě. Rozesmála jsem se. „Uvědomuji si, že si pro mě jako bratr.“ „A ty jako sestra.“ Usmál se. „Asi to tak bude.“

„K tomu, Harry by mě zabil, kdybych si s tebou něco začal.“ „Co?“ Vyhrknula jsem.

„No, včera nám zdělil něco ve smyslu ´Pracky od Amie, jasný?!´ a já si říkal, o co mu jde. Přece takhle se chová Niall, když se někdo z kluků o tobě zmíní.“ Vysvětlil Liam a napil se vody. „Tak se pochlub, co mezi vámi je.“ Pobídl mě Liam. „Nic mezi námi není! Víš, já ho nechápu. Každý ví, jaký je a jak se chová k holkám. A teď mi projevuje city nebo co? Já prostě nevím, jestli mu mohu věřit.“ „Co se stalo?“ „No, ráno mě v záchvatu políbil.“ Pokrčila jsem rameny. „Proč?“ zeptal se, dlaněmi se opřel o stůl a se zájmem se na mě zadíval. „Možná jsem ho vyprovokovala.“ „Co?“ Rozesmál se. „Mluvila jsem o tobě, že bychom si mohli vyjít a Harrymu se to nelíbilo. Pak Niall odešel a Harry říkál, že nejsi kluk pro mě a pak jsme se hádali. A on, že mi dokáže, že jsem pro něj více, než ty ostatní a pak mě políbil.“

„Líbilo se ti to?“ „Hm...nevím. Byla jsem zmatená a...“ „Líbilo nebo ne?“ „Jo, fajn, líbilo. Ale to nic neznamená! Já se bojím mu uvěřit, připustit si nějaké city. Nechci se spálit.“ Zamumlala jsem.

Natáhnul ruku a stisknul tu mou. „Chápu tě. Nikomu o tom neřeknu.“ Pousmál se. „Díky.“

Když jsem večer přišla domů, jediné na, co jsem pomyslela byla sprcha. A tak jsem nečekala a šla ji navštívit.

Nahá jsem se zavřela ve sprše a nechala teplou vodu stékat po mé pokožce.

HARRY

„Tak zítra!“ Houknul jsem na Ryana, spolupracovníka a zavřel dveře auta.

Vešel jsem do domu Horanových a usmál se, když okamžitě přivítala máma Nialla. „Ahoj Harry, máš hlad? Něco ti udělám, ano?“ „Dobrý večer, děkuji. Dal bych si něco.“ Odpověděl jsem. „Tak jo, dej si sprchu a než přijdeš, bude to hotové.“ „Dobře.“ Přikývnul jsem a hrnul se nahoru do koupelny.

Tohle byl pravý domov. Horanovým jsem byl vděčný za jejich pohostinost, ale více mě zarážela jejich dcera, kterou jsem měl chuť přehnout přes koleno a pořádně ji naplácat. A přitom vroucně pomilovat, až by křičela moje jméno.

Po celém dnu na stavbě jsem potřeboval pořádnou sprchu. Rovnou jsem zalezl do koupelny a sundal si špinavé oblečení. Bez rozmyšlení jsem vlezl do sprchy, kde voda už tekla.

Zarazil jsem se a uviděl před sebou ženskou postavu. Prsty si vjížděla do mokrých vlasů a smývala mýdlo. Moje oči nezůstali u dlouhých pramenů tmavých vlasů, ale směřovali níže. Na její snědá záda, boky a krásný zadek. Už teď jsem slintal, kde bych všude chtěl moje ruce, nebo pusu na ní.

Nevšimla si mě, mohl jsem klidně odejít a dělat, že se nic nestalo, ale srdce mi to nedovolilo.

Přistoupil jsem k ní a objal ji kolem pasu. Trhla sebou, když ucítila tělo přitisknuté k ní. Ohlédla se a uviděla mě. „Harry!“ vykřikla a já se usmál. „Ano, miláčku?“ zamumlal jsem a sklonil se k ní. Neudržel jsem se a políbil ji na kluzký krk. „Co tady děláš?! Vypadni!“ Panikařila.

„Chci se okoupat.“ Namítnul jsem. „Celý den jsem pracoval a myslel na tvé rty.“ Zamumlal jsem ji do ucha. Zabručela a já ji prsty přejel po mokrém bříšku. „No a co?“ Vyprskla.

Bleskově jsem si ji k sobě otočil a zadíval se ji do očí. Pevně jsem ji objal kolem pasu a nehodlal pustit.

Bude moje...

„Copak to s tebou nic nedělá, Amie? Nic?“ Dlaněmi jsem jezdil po jejich zádech a nakonec stisknul její zadeček. „Jsem nahá.“ Zmínila a já se znovu usmál. „Och, ano, to jsi.“

„A nemáš se za, co stydět. Jsi nádherná, tak nádherná.“ Nakonec jsem prsty uhnízdil v jejich vlasech a sledoval její vzdorující výraz. „Opravdu mě nechceš?“ zeptal jsem se.

AMIE

Sakra, myslela jsem, že ho zabiju!

Prostě se na mě nahý tisknul a bláhově si myslel, že mu podlehnu.

„Tak nechceš?“ Mé bradavky se tiskli na jeho pevnou hruď. „Hm, chci.“ Zamručela jsem. Usmál se. „Na tom není nic špatného, miláčku.“ Prsty přejel po mé tváři a přibližoval se ke mě.

„Harry.“ Zašeptala jsem, když byl blízko mých rtů. „Ano?“ Zadíval se mi do očí.

„Jen...nezlom mi mé srdce.“

Zdělila jsem mu své přání...