My prince or not? 2.2

My prince or not? 2.2

Uteklo několik sekund, ruce jsem omotala okolo cizincova pasu a doslova si užívala tu vášeň, která z něj syčela. Pevně mě držel v náruče, vzdychla jsem, když stisknul můj zadek a něco zabručel.

Klidně by mi mohl ublížit, bylo by to lehké. Ve tmě, neznám ho.

Ale on mě líbal, bez přestání. Ale po chvíli se jemně odtáhnul od mých rtů. "Kdo jsi?" zašeptala jsem udiveně. Palci přejížděl po mých tvářích, zatímco jsem tápala ve tmě. "Prosím, odpověz."

Neodpověděl, zůstala jsem stát ve tmě, zatímco se vypařil pryč. Ucítila jsem, jak mě pustil, ztratila jsem jeho teplo a za několik vteřin se znovu rozstívilo.

Kdo to, sakra, byl? Donutil mě dokonce zapomenout na můj strach ze tmy.

Myslela jsem jen na něj...

Vyšla jsem z Muzea zrcadel a uviděla Niall stát před budovou. Ušklíbla jsem se a šla k němu.

"Co tu děláš?" "Čekám na tebe." Pokrčil rameny. "Jaký to bylo?" zeptal se. "Zajímavý." Odpověděla jsem po třech sekundách zaváhání. Stejně by mi nevěřil, co se mi stalo.

"Máš rozcuchaný vlasy." Poznamenala jsem a zadívala se na jeho účes. "No, byl jsem na záchodě a zkusil něco novýho." Usmál se. "Rozcuch, jo." Pousmála jsem se.

Přistoupil ke mě blíže. "Omlouvám se, jak jsem se předtím choval. Jsme v pohodě?" zeptal se, natáhnul ruce a pohladil mě po pažích. "Jistě, že jo." Usmála jsem se a uvnitř se ušklíbla.

Něco mi ten irský skřítek tajil a já zjistím, o co jde. "Bezva! Pozvu tě cukrovou vatu, souhlasíš?" zazubil se a objal mě kolem ramen. Stisknul mě a já se zasmála. "Hlavně mě neumačkej." Krotila jsem ho.

"Jsi divnéj." Obvinila jsem ho, čekali jsme až nám namotaj cukrovou vatu, a Niall se pořád usmíval. Na mě, abych byla přesná. "Na." Podal mi můj díl. "Díky, já tě pak pozvu na lízátko." Řekla jsem a on se zasmál. "Budu chtít to největší." Ujistil mě. "To je mi jasný."

Procházeli jsme se a pojídali cukrovou vatu, po cestě jsme potkali Harryho a Weroniku. Kamarád se na mě zazubil a houknul na nás, ať jdeme za ním.

"Co je?" zeptal se Niall Harryho. "Liam dělá menší zahradní párty a chce, abychom přišli. A bude grilovat." "Tak to si nesmíme nechat líbit." Zazubil se aktivně Niall. "Jistě, když tam bude tuna masa, Niall musí přijít." Zasmála jsem se. "Hele!" zabručel, odtrhl kus vaty a strčil mi ji do pusy. "Ééj." Zahuhňala jsem smíchy a snědla kousek vaty v mých ústech. "Vidíš, jak ti to sluší." Chytil mě za bradu a zaksichtil se. "Pako." Vrazila jsem mu do pusy kus své vaty a on mě kousnul do prstu. "Nialle!" vyjekla jsem, uchechtnul se a na usmířenou políbil můj uhryznutý prst. "Promiň, zlato." Zamumlal, podíval se mi do očí a mě jistě do tváří najela červeň.

"Chováte se jako děti." Okřiknul nás Harry. "Nech je být, jsou spolu roztomilí." Umlčela ho Wewe a usmála se na nás. "Začínáš se mi líbit." Ukázala jsem na ni a ona se zasmála.

"Tak jdeme, jo?" otázal se Styles, s Niallem jsme přikývli.

"Oka, uklidněte se a vyrazíme." Zamumlal Harry, vyplázla jsem na něj jazyk a v klidu pojídala vatu. "Je nějak vážný." Poznamenal Niall. "Dělá borca před Wewčou." Mávla jsem rukou a Niall se zasmál. "Neboj, za chvíli se projeví v celé kráse." Zamumlala jsem.

Po zbytek cesty jsme si s Niallem kradli vatu a hulákali na sebe.

Chudáci kolemjdoucí...

"A teď mi řekni, co to děláš s Niallem." Harry si mě jako správný táta posadil v kuchyni a z vážným výrazem mě vyslýchal. Připadalo mi to velmi vtipné. "Co máš na mysli, tati?" Zazubila jsem se na něj. "Očividně s ním flirtuješ, Lucy!" Okřiknul mě. "Och, já? Kdepak! Jen blbnem." Mávla jsem rukou. "Ale on tě chce, zlatíčko. Nemotej mu hlavu." Varoval mě otec Harry.

"Co mě?" vyhrknula jsem. "Nedávno se mi svěřil, že se mu líbíš." "Proč si mi to neřekl?!" vyjekla jsem. "Bylo to tajemství." "Plácnu ti, Harry! Já ho přece taky chci." Zabručela jsem. "Cože? A nic mi neřekneš?" "Jsi drbna!" vyplázla jsem na něj jazyk. "Fuuu, ani náhodou! Tobě jsem o Niallovi neřekl ani slovo." "A jak to dopadá, kudrnáči?" "Myslíš to vážně, s Niallem?" zeptal se. "Jo, mám ho ráda. Opravdu moc ráda." Řekla jsem vážně. "Tak mu to řekni."

"Myslím, že mě dneska chtěl políbit." "Vážně?" usmál se. "Jo, jenže jsme byli na horské dráze a v tom momentě nás chtěli připoutat." Vysvětlila jsem. "Trapas." "Jo a když jsem se ho ptala pak, řekl, že to byla chyba. Naštval mě." "Asi se bál, že bys ho odmítla." Pokrčil rameny Harry.

"Jeho, Harry? Je to BŮH!" Rozesmál se. "Bůh? Podívej se na mě." To pako mi zapózovalo a já znuděně zakroutila očima. "Nuda, nic to semnou nedělá. Ale Niall...můžu se z něj zbláznit." "Tak jo, ale doufám, že tohle zapůsobí na Wewe." "Určitě, jo. Je z tebe hotová." "Myslíš?" Zazubil se. "Jo, myslím." Usmála jsem se. Byl tak natěšený. "Jo, budu její muž, co vypadá všude dobře."

Nad jeho řečma jsem protočila očima a s radostí odešla z kuchyně.

Šla jsem na zahradu, kde se párty odehrávala. Nialla jsem uviděla seděl na verandě, vzala jsem si kelímek s pitím a šla za ním.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a přisedla si k němu. "Ahoj," pootočil se ke mě a usmál se. V ruce držel pivo, zvednul ho a napil se. "Proč tu sedíš sám?" zeptala jsem se. "Přemýšlím."

"O čem?" "O jedné dívce." Odpověděl a se zájmem se na mě podíval. "Líbí se ti?" pokračovala jsem s výslechem. "Hrozně moc, ale bojím se ji to říct." Pokrčil rameny. "Proč?"

"Bojím se odmítnutí." Ihned odpověděl. "Co když cítí to samé, ale ty se nezeptáš?" "Já nevím." Pokrčil rameny. "Já bych tě neodmítla." Řekla jsem, bez rozmyšlení.

"Co?" vyhrknul. "Neodmítla bych tě. Jsi úžasný kluk a ráda s tebou trávím čas. A mluvila jsem s Harrym..." Pousmála jsem se. Bože, mluvila jsem, jako by se nic nedělo, ale moje srdce dělalo kotrmelce a bušilo mě do hrudi.

"Chtěl si mě dnes políbit?" zašeptala jsem. "Chtěl." Otočil se ke mě a přiblížil se ke mě. "A stále chci..." zamumlal, prsty jsem se dotkla jeho dlaně a ucítila jeho teplo. "A uděláš to?" "Chceš to?" zeptal se, několik centimetrů od mé tváře.

"Víc než cokoliv na světě." Usmála jsem se. A pak, ta mezera mezi námi zmizela, ucítila jsem jeho hebké rty a dlaň, která vklouzla do mých vlasů. Něžně přejížděl po mých rtech a já ho mezitím objala okolo krku. Přimknul se ke mě a já uslyšela za námi pískání a tleskání.

Se smíchem jsme se otočili a uviděli, jak ostatní na nás koukají a houkají na nás.

"Idioti." Niall se usmál a znovu mě políbil.

"Dneska v tom muzeu," načla jsem, když pustil mé rty. "někdo mě políbil." "Jop, no, to jsem byl já." Řekl Niall a já šokovaně zamrkala. "Proč si mi to neřekl?" "Bál jsem se, že bys mi dala facku." "Ale to bych neudělala, hlupáčku." Namítla jsem.

"Teď už to vím." Usmál se.

"Zdá se mi to až moc snové." Zašeptala jsem po chvíli, Niall držel mou ruku a usmál se. "Vím, jak to myslíš. Ale tohle je opravdové, lásko." Usmála jsem se nad tím slovem lásko, znělo to dokonale.

"Vždycky jsem chtěla, abys byl můj princ." Zamumlala jsem mu do ucha a usmála se. "A já si přál, abys byla má princezna. Konečně se mi přání slnilo." Zašeptal Niall, palcem přejel po mé tváři a políbil mě.

KONEC