My prince or not? 1.2

My prince or not? 1.2

Seděla jsem a poslouchala. Harry vykládal nějakou historku, culil se u toho a já dělala, že pečlivě naslouchám. "No, a pak jsem potkal tu holku. Sakra, to byla kočka! Dlouhé tmavé vlasy, zelené oči..." zas mluvil o nějaké dívčině. Přikyvovala jsem a usmívala se. Očkem jsem hodila po Niallovi, seděl jako přikovaný a přitom si každých pár sekund dával do pusy popcorn, který držel v misce oběma rukama.

Harry stále mluvil, já byla fascinována Nillem. Jeho rozcuchanými vlasy, jasně modrýma očima, které, ale často mění odstín. Myslím, že bych se v té modré mohla i slastí utopit. Oči mi zkouzli na stavěná ramena a hrudník zakrytý cudným tílkem. Byl na něj opravdu chutný výhled.

Olízla jsem se a otočila hlavou, Harry se na něco ptal...přikývla jsem a usmála se. Obavy zažehnány.

"A tak teda, máme rande. Ale slíbil jsem, že vezmu i kámoše. Šli by jste vy dva?" zeptal se.

"My dva?" ukázala jsem na Nialla a mě. "Jo, vy dva. Jako do páru. Mohl bych vzít jen Lucy, ale víš co...musím se věnovat Weronice." Harry mrknul na Nialla, ten se zasmál a pokýval hlavou.

"Co se týče mě, rád s tebou půjdu." Niall se ke mě přitočil a zářivě se usmál. "No, tak jo." Vypadlo ze mě. "Bezva! Doufám, že máte rádi poutě, protože tam dneska jdeme." Řekl Harry. "Zbožňuju pouť!" Oba jsme s Niallem vykřikli. Udiveně jsme se na sebe podívali a pak se usmáli.

"Super, vyrážíme ve dvě." Harry se usmál a vstanul. "Jdu se pomalu připravovat." Mrknul na nás a odešel.

Těsně před druhou hodinou jsem vyrazila za Harrym. Slunce silně zářilo a paprsky mě příjemně hřáli na zádech.

Byla jsem trochu nervózní, s Niallem jsme zřejmě měli představovat další pár. Sama jsem netušila, co jsme. Vždycky jsme byli kamarádi, ale já na něm vždycky viděla více.

S Harrym jsme nejlepší kamarádi a já věděla, že se to nikdy nezmění. Byl to pro mě ten sladký klučina, který se na mě vlídně usmál už na základní škole a já citíla, že mu mohu věřit.

Harry byl dobrý kluk a já věřila, že najde takovou, která toho nevyužije.

A hlavně teď, když jsou kluci slavní, se na ně lepí spousta holek, které toho chtějí využít.

"No, super! Jsi tady...můžem vyrazit!" Zvolal Harry, když mě uviděl kráček k jejich chodníku. "Můžu, my lady?" Niall se zazubil a nabídl mi rámě. Usmála jsem se a přijmula to. Měl na očích sluneční brýle, bílé tričko a kraťasy. Mohu říct, že mě pohled na něj zabíjel.

Vypadal tak dobře. "Harry je dost natěšený, co?" zamumlala jsem k Niallovi, ten se podíval dopředu, kde byl Harry. Vždycky několik kroků před námi. "Jo, byl jsem u něj dříve a on si furt vybíral košili a ptal se mě, která mu více sluší." Zasmál se. "Bere to vážně."

"Že by ta pravá?" Niall se usmál, podíval se do mých očí a já jen pokrčila rameny. "Třeba jo. Měl už dost holek. Nikdy to nebylo to pravé, aspoň to říkal." "Jo, Taylor byla špička ledovce." Oba jsme se rozesmáli, Harry se otočil a zmerčil nás. "Čemu se smějete?" zeptal se a hmouřil na nás oči. "Taylořině nové písničce." Odpověděla jsem a on chápavě přikývnul.

Když jsme přišli na pouť seznámili jsme se s Weronikou, Harry ji pak vzal za ruku, usmíval se na ni a na nás mávnul, aby jsme si dali pohov.

"On se na nás vybodnul." Odfrkla jsem. Niall si dal ruce v bok. "Tomu nedaruji, ale až později. Nezajdeme zatím na horskou dráhu?" Mrknul na mě. "Skvělý nápad, Nialle." Přikývla jsem.

Koupili jsme si lístky a šli si sednout na dráhu. "Asi budu křičet." Zdělila jsem kamarádovi, když jsem uviděla dlouhou zkroucenou dráhu. "Tak já taky." Tiše polknul při pohledu na dráhu. "Tak budem spolu." Zasmála jsem se.

"Víš, že jsi skvělá kámoška?" Niall se uculil, objal mě kolem ramen. "Vážně?" pousmála jsem se. "Jo, furt trávíme čas s více lidma, ale nikdy ne spolu. Myslím, že to byla chyba." "Chtěl by si trávit čas jen semnou?" zamumlala jsem, šokovaná, co se všechno nedozvím. "Jo, přesně tohle myslím." Prsty jemně jezdil po mé paži a díval se mi do očí. "Jste samé překvapení, pane Horane!" vydechla jsem a jeho tvář se přibližovala.

Srdce mi bušilo o hrudní koš, tep se zbláznil a já přivírala pomalu oči. Jenže...

"Musím vás hrdličky zapnout." Přerušil nás chlapík, který nás pak připoutal. Takže Niall musel svou ruku sundat a odtáhnout se ode mě.

Uvědomovala jsem si, co se málem stalo. Chtěl mě políbit, že ano?

Ale proč? Líbím se mu?

Překvapilo mě to, nikdy se takhle neprojevil. Ne že bych nebyla ráda, to já jsem.

Už dlouhou dobu toužím potom být jeho princeznou. Ale nikdy jsem si nemyslela, že by to chtěl i on.

Než jsem se ho mohla na něco zeptat, dráha se pomalu rozjížděla a já se pevně chytila.

Na několik minut jsem zapomněla na všechno okolo sebe a vnímala jen vítr, dlouhou dráhu a křik vycházející z mých úst.

"I když jsem křičela jako blázen, bylo to úžasný!" řekla jsem, jakmile jsme vystoupili z horské dráhy. "Klidně bych si to zopáknul." Niall se usmál, ale jeho úsměv nedošel do jeho očí.

"Hm, co jsem to chtěla...co si to chtěl udělat předtím?" zeptala jsem se. Složil si ruce na hrudi a sklonil hlavu. "Hm, nic. Byla to chyba." "Chyba?" zamumlala jsem. "Chtěl si mě políbit?" zeptala jsem se přímo. "No..." Vyšlo z něj. "Jestli si ze mě dělal jen srandu, musel si mi říct, že to byl vtip." Ušklíbla jsem se, k ničemu se neměl. "Nikdy si nedělej z holky srandu, že ji máš rád, když nemáš. Není to vůbec vtipné!" Dodala jsem a odešla jiným směrem.

"Lucy!" Uslyšela jsem jeho křik, ale ignorovala to.

Měla jsem naději, že by třeba o mě měl zájem. Přece, chtěl mě políbit...

Jenže, co si to nalhávám...

Vešla jsem do muzea zrcadel. Zaplatila jsem lístek a vešla do místnosti. Všude byla zrcadla.

Přišla jsem k jednomu a zadívala se na svůj odraz. Nikdy jsem si nepřipadala jako krásná a pohledná dívka, ale když jsem byla s Niallem, věřila jsem, že jsem. Jeho úsměv a zářivé oči mě donutili tomu věřit. Něco ve mě vzbuzoval...

Nikdy jsem nepotkala kluka, jako byl on. Byl tak vtipný, hodný, štědrý, milý a neuvěřitelně krásný. A já jsem neodolala, díky jeho úsměvu, nádherných očích a jeho chování jsem se do něj zamilovala.

Najednou zhasla všechna světla, vyjekla jsem ve tmě a uslyšela tiché našlapování. "Kdo to je?" zeptala jsem se, přitiskla se k zrcadlu a tiše naslouchala.

Cítila jsem, jak mé srdce rychle tluče. "To není vtipné, ozvěte se." Zamumlala jsem.

Najednou jsem ucítila teplé ruce na mých bocích, pevné tělo tiskoucí se k mému a rty líbajíc mě.

Ztuhla jsem nad tím příjemným pocitem, jeho prsty se zahrabali do mých vlasů a bez studu mě vášnivě líbal. Propadla jsem tomu a přitiskla se k neznámému cizinci.