What if I love him? - 2.

What if I love him? 2.

Zdál se mi sen. Zdálo se mi o Harrym.

Leželi jsme v moji posteli, zakrýval mě svým tělem a do ouška šeptal sladká slovíčka.

"Chci tě." Zamumlal, rty se otíral o napjatou kůži na krku. Prsty jsem zasunula do jeho vlasů a přivřela víčka. "Já tebe taky." Zašeptala jsem, otevřela jsem oči a uviděla ho nad sebou. Sklonil se a jemně se otřel o mé rty. "Miluješ mě?" zeptal se a já zamrkala očima.

Najednou jsem nemohla mluvit, obraz mého milého se pomalu rozmazal a já se trhaně nadechla.

"Sophie, zlatíčko. Probuď se." Nemohla jsem pohnout dlaněmi, jako by je něco drželo na místě. "Sophie!" Ucítila jsem teplý dech u mého ucha, zachvěla jsem se a uvědomila si, že tohle není sen.

Procitla jsem a vyděšeně otevřela oči. Uviděla jsem Harryho nade mnou, zelené oči zářili ve tmě a jeho úsměv ukazoval jeho bílé zuby. "Co to děláš?" zachraptěla jsem, opravdu to byl Harry, který mě probudil. Držel mé dlaně kolem mé hlavy a obkročmo na mě seděl.

Polkla jsem a bojovala se žízní. "Chci odpovědi." Ušklíbnul se.

"Nedávala jsem ti klíče, abys mě v noci budil, ale proto kdyby se něco stalo." Trhla jsem sebou, snažila se osvobodit. "Pusť, chováš se jako dítě a já mám hroznou žízeň." Zamračila jsem.

"No, vida," Usmál se. "takže máš důvod mi na vše odpověď." "Trhni si nohou!" Snažila jsem se ho setřást, ale nešlo to. "Nech toho, Harry. Je noc, chci spát." Zabručela jsem.

"Proč ti vadí Laura? Udělala ti něco dříve?" zeptal se mě. "Neudělala." Protočila jsem oči. "Tak, proč ti vadí?" Otočila jsem hlavu na stranu, abych se mu nemusela dívat do očí. Jenže on chytil jednou rukou obě mé ruce a druhou mou bradu, dívajíc se mi do očí. "Odpověz." Požádal mě.

Cíleně jsem fňukla, cítila jsem jeho vůni, praštila mě do nosu a mé vnitřnosti se pomalu rozpouštěli. Byl jen několik centimetrů od mých rtů, často si je olizoval a já přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby mě jimi políbil.

"Je to blbá blondýna, stačí? Máš na více, Stylesi." ušklíbla jsem se a olízla si rty. "Neolizuj si rty." Napomenul mě. "Harry!" zavrčela jsem. "Mám suché rty a žízeň." Zavrtěla jsem se pod ním. "Tak to nějak vyřešíme." Pokrčil rameny. "A jak?"

"Políbím tě." Vypoulila jsem oči. "Děláš si srandu?" "Myslím to vážně." "Co ta bloncka?"

"Už s ní nejsem." "Děláš si srandu?!" zopakovala jsem dopáleně. "Ty mě kvůli ní vzbudíš, nedáš mi napít a teď mi řekneš, že nejste spolu? Sakra, dám ti facku, až to bude možné!!"

Harry se rozesmál. "Chtěl jsem najít důvod, proč tě políbit." Zamumlal. "Co?" Zaštkala jsem.

"Tohle." Přerušil krátkou vzdálenost mezi námi a políbil mě. Šokovaně jsem zamrkala, zavřela oči a zasténala, když se líně pohyboval po mých rtech. Pustil mé dlaně a omotal si je kolem svého krku. V prstech jsem sevřela jeho hřívu a otevřela ústa.

Ucítila jsem, jak se natáhnul podél mého těla a ruku vsunul pod můj krk. Naklonil hlavu a prohloubil náš polibek.

Když opustil mé rty, byla jsem bez dechu. Hleděla jsem na něj, měla jsem v uvnitř tolik otázek.

Proč mě políbil?

"Cos to udělal?" zamumlala jsem, prsty jsem se dotkla napuchlých rtů od líbání. "Vždycky jsem chtěl vědět, jaké to je, líbat tě." Pousmál se. "A jaké to je?" Zadívala jsem se na něj. "Velmi chutné." Jedním pohybem ze mě slezl a podal mi vodu, po které jsem tolik toužila.

Čapla jsem jí a otevřela víčko. Ihned jsem polykala a zažehla žízeň.

Opřela jsem se o polštář a sledovala Harryho vedle mě.

"Proč ses s ní rozešel?" zeptala jsem se po chvíli. Tolik ji bránil, pohádal se semnou a byl schopný to hned skončit. Proč?

"Kvůli tobě." Zamumlal. "Co?" vyhrknula jsem. Zkousla jsem si ret.

"Přece má přítelkyně si s tebou musí rozumět. Nemohl bych si mezi vámi vybírat." Vysvětlil a já přikývla. Na sekundu jsem si myslela, že je v tom více...

"Jistě." Ušklíbla jsem se. "Co je?" Podivil se. "Mohl si se zeptat zítra, nemusel si mi lézt do postele uprostřed noci." "Byla jsi na mě naštvaná. Možná bys mi neotevřela. A nemohl jsem kvůli toho usnout." "Och, takže máš výčitky svědomí?" Uchechtla jsem se, znovu se napila a zakryla se dekou. "Proč bych měl? To tys byla drzá." Ušklíbnul se na mě. "Tak jsem měla svou náladu, a co? Stejně si ji odkopnul jako ostatní. Ale za mnou si dolezl, to musí něco znamenat."

"Tak mi na tvém názoru záleží více než od jakékoliv holky. Jsi má kamarádka. Snad jediná." Usmál se. "Nikdy bych tě nezradil. To bych nedokázal, Soph." "Jsem ráda, že to říkáš." Lehla jsem si na bok, odložila vodu vedle a zahleděla se na něj. Schválně si lehl jako já a zadíval se mi do očí, u toho se culil a čekal, kdy se začnu smát. Natáhla jsem ruku a prsty se dotkla jeho tváře.

Příjemně hřála a já cítila, jak mi v jeho blízkosti tluče srdce. "Tvé oči, jsou krásné." Usmála jsem se, zelená v jeho očích zajiskřila. "To mi řeklo milion dívek, ale od tebe to zní tak...jinak." "Protože jsem kamarádka a nestojím o to tě ošukat?" Rozesmál se, jakmile jsem to vyslovila. "Bože, né...jsi to ty, Sophie. Jsi pro mě jedinečná. Vždycky si tu pro mě byla. Neodešla jsi, když jiní ano. Podporovala si mě, i když se chovám někdy jako pako." "Ty jsi pako." Uculila jsem se, zazubil se a chytil mou ruku, když jsem ji odtahovala z jeho tváře. Vrátil ji zpět.

"Jsem pro tebe jedinečná." Zopakovala jsem jeho slova a zjišťovala, jak hezky to zní.

"Netušíš, co to pro mě znamená." Zašeptala sem. Říkal mi věci, po kterých jsem se cítila tak vyjímečně a krásně. V jeho očích jsem taková byla.

A já pak měla tu naději, tu hloupou naději... "Nikdy jsem necítil nic takového k žádné dívce, to, co cítím k tobě. Znamená to, že kdybych tě ztratil, trpěl bych nehoráznou bolestí."

"Mluvíš o přátelství, že?" zeptala jsem se. Byla jsem ráda, že je tma, protože se mi mlžili oči.

Chvíli mlčel. "Harry?" "Jo, o tomhle." Zamumlal.

"Jistě." Posadila jsem se a prsty si přejela po tváři. "Počkéj na mě, zajdu si na toaletu." Řekla jsem a prolezla kolem něj.

O pár minut později jsem se vracela, zhasla jsem v koupelně a spravila si košilku.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se, Harry seděl na posteli, lampička vytvořila tlumené světlo a na jeho klíně bylo album s fotkami. "Nekoukej na to, bože." Zabručela jsem, jsou tam všechny mé fotky z děctví. "Proč? Jsi tu tak roztomilá!" Na tváři vykouzlil úsměv a podíval se na mě.

Postavila jsem se k posteli a přelezla přes něj. Jenže on najednou odložil album vedle a vrhnul se na mě. "Ty máš nové kalhotky!" Zahučel a připlácnul mě k posteli. Ležela jsem na břiše přitisknutá, zatímco on mi seděl na zadku. "Hej Harry! To nesmíš!" Zavrčela jsem a zvolila tichý výhružný hlas, místo křiku, kvůli mým rodičům, kteří vedle spí.

"Jsou hezké. Hmm, pamatuješ, jak jsme spolu chodili nakupovat spodní prádlo? Bylo to skvělý!" Zamumlal a ucítila jsem, jak prsty jezdil po krajce na kalhotkách. "Černo bílé, mmm. Fakt ti seknou. Máš v nich hezký zadeček." Komentoval a já rudla. "Ať už to skončí, ať už to skončí." Šeptala jsem a ucítila, jak na mě nalehá. "Co blázníš?" Jeho horký dech pohladil můj krk. "Nemusíš se stydět, vlastně za nic na svém těle. Jsi dokonalá, Soph." Šeptal až jsem dostala husinu. "Dříve si se přede mnou převlékala a nevadilo ti to."

"Teď je to jiné." Odsekla jsem rudá až po kotníku. Vzhledem k situaci, kdy jsem měla košilku vyhrnutou, rozkrokem se tlačil na můj zadek a jeho hrudník se dotýkal mých zad.

"Och, přál bych si, aby nebylo. Rozhodně bych si to užíval." Naposledy zašeptal, až jsem se nasrala a zhodila ho ze sebe. "To stačí!" Ukázala jsem na něj prstem, začala se ovívat, jaké mi bylo teplo a zalezla si pod deku, kde jsem byla ochráněna.

Harry se rozesmál a sednul si na svou půlku. "Nešil, Sophie."

"Měl bys jít, Harry. Chci spát." Řekla jsem a on nadzvednul obočí. "No, tak já půjdu, když si to přeješ." Řekl udiveně. "To přeji." Zopakovala jsem.

"Dobře, tak dobrou noc." Naposledy se mi podíval do očí a odešel z mého pokoje.

Úlevně jsem si oddychla, schovala album pohozené na zemi, zhasnula lampičku a šla spát.

Vtipem bylo, že mi nevadilo, co udělal. Jen jsem si přála, aby udělal více, než že se mě dotýkal...

"Tak, co řešíme dnes?"

Protočila jsem očima, má kamarádka Aimme se chovala, jako bych byla její pacient nebo co...

"Aimme, to je vážný!" Zabručela jsem.

Vtipný bylo, že jsem ležela na pohodlné pohovce a vedle v křesle seděla Aimme s blokem v ruce. "Ještě nemám klienty, musím se cvičit!" usmála se na mě.

"Tak jo." Mávla jsem rukou.

"Co dnes řešíme." "Harryho." "Poznámka: Znovu HARRY."

"Pff, jak znovu?" "Minule to byl taky Harry, mám to tu poznamenané!" Osočila se. "Tak dobře, klid." Ušklíbla jsem se.

"Tak povídej, co se stalo v noci." Pobídla mě. No, ignorovala jsem ji. "Je tak divný, Aims. To jak se chová, mluví. Nikdy mi nevyznával, co pro něj znamenám. A včera? Jako by se s ním roztrhnul pytel." "Mluvila si o polibku." "Jo, políbil mě." zašeptala jsem, cítila jsem červeň na mých tvářích. "Co si cítila, když tě líbal?" "Chtěla jsem, aby nepřestal." Odpověděla jsem přirozeně. "Ale cítila jsem zmatek. Líbilo se mi to, jenže vědomí, že pro něj to byla jen zvědavost..." "Bylo to pro tebe zklamání." Dopověděla mě Aimme.

"Přesně."

"A co to další?" "To, jak na mě skočil?" Uchechtla jsem se. "Tohle, ano."

"Já nevím. Harry je blázen. Ale bylo to takové...jak mluvil, ujišťoval mě, že jsem dokonalá." Zamumlala jsem. "A když jsem s ním sama, cítím se tak. On mi to dokazuje, totiž. A cítím ty divné pocity, jako že mi rychle tluče srdce, tep mi může vyletět do výšin, červenám se a jsem nervózní."

"Sophie, víš, jak to zní?"

"Hm, sakra, nechci vědět, jak to zní." "Proč?" "Protože budu sama, kdo se tak bude cítit. Pro Harryho jsem důležitou osobou v jeho životě, ale nevidí mě jako dívku, ale jako kamarádku." Zadívala jsem se na své ruce, které jsem tiskla k břichu.

"Jsi si jistá?" zeptala se Aimme. "Jak si mohu být něčím jistá? Jsem z něj tak zmatená...nejraději bych ho propleskla, parchanta jednoho, hrajícího si s mým srdcem."

"Sophie?"

"Aimme, co když ho miluji?" Hrdlem mi proplul chraplavý hlas plný strachu.

Bála jsem se, že je to pravda.