What if I love him? 3.

What if I love him? 3.

"Nemůžeme ovlivnit, co cítíme." Řekla Aimme a já ji dala za pravdu.

"Asi máš pravdu." Koukala jsem někde z okna a doufala, že svých citů nebudu litovat.

Po zbytek dne se mi Harry neozval. Vlastně mi to nevadilo, měla jsem, co dělat, abych se vyrovnala s tím, co jsem si uvědomila. Zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda.

Drtivým přiznáním bylo, že si rozhodně nemyslím, že cítí to samé.

Takže co budu dělat? Budu se na něj stále usmívat, předstírat, že se nic nestalo a budu mlčet o svých citech? Jak dlouho to vydržím? To jsem právě nevěděla.

Ale věděla jsem jistě, pokud mu řeknu, co cítím...ztratím ho.

Zavolal mi další den. Pozval mě do mé oblíbené kavárny. Sešli jsme se tam, jakmile jsem ho uviděla, usmála jsem se. Asi jsem měla radost, že ho vidím.

Nebyla jsem s ním několik hodin a chyběl mi.

Pozdravili jsme se a on mě objal. Sedli jsme si na sluníčko, nastavila jsem tvář slunečním paprskům a usmála se, když jsem si všimla, že mě pozoruje.

"Co je?" zeptala jsem se. "Nějak záříš." Pousmál se. "Mám dobrou náladu." Pokrčila jsem rameny a vzhlédla k číšnici, která k nám přišla. Postavila přede mne čokoládový koktejl.

"Já si to neobjednala." Zamumlala jsem zmateně. "Poslal vám to ten mladík u baru." Ukázala prstem za ní, otočila jsem hlavu a podívala se na hnědovlasého krasavce, jeho modré oči zářili až ke mě. Pokožku měl snědou a usmál se, jakmile jsem si ho všimla. Začervenala jsem se a usmála se. "Aha, tak mu vyřidťe, že děkuji." "Dobře, budete si ještě něco přát?" Podívala se na Harryho, ten přikývnul a zamumlal, co si přeje. Několik sekund jsem ho nevnímala a očima propalovala koktejl přede mnou. "Ty to budeš pít?" Zamával mi před obličejem rukou, v obličeji měl úšklebek. "Jo, proč ne? Miluju čokoládové koktejly." Pokrčila jsem rameny a vzala sklenici do ruky. Usrkla jsem si z brčka a zatřepotala víčka nad tou lahodou. "Je výborný."

"Očividně tě balí." Ušklíbnul se můj společník. "Co blázníš? Je to jen koktejl, neznamená to, že si ho vezmu. Ale vypadá dobře." Uznala jsem s úsměvem.

"Pff, ten bych ti mohl koupit taky."

"Co to s tebou je?" zasmála jsem se a znovu se napila.

Krčil čelo až se mu objevili vrásky. "Nic." Mávnul rukou. "Kdybych tě neznala, řeknu, že žárlíš." Podzvedla jsem obočí a uchechtla se. "Ale to se mi jen zdá, co?" zeptala jsem se.

"Jsi má kamarádka, nechci, aby ti někdo ublížil." Vysvětlil. "Wau, žasnu nad tvou ochranářskou povahou." "Takový jsem." "Nikdy ses tak nechoval." Namítla jsem, usrkla jsem si ze svého lahodného nápoje a podívala se za sebe. Jako by věděl, že se otočím a já narazila do modrého pohledu. Roztomile se uculil a já se usmála.

"Chci s tebou o něčem mluvit." Harry mě vrátil do přitomnosti, otočila jsem se zpět a přikývla.

"Chci pozvat jednu dívku na rande." Pověděl a sledoval mě. Nesklonil pohled, prostě se mi přímo díval do očí. Ach, jako by mě hypnotizoval. "A?" zamumlala jsem.

Nelíbilo se mi, že chce jít s nějakou ven. Ale není to má věc, takže...nemám žádný právo to říct.

"Nechci být za toho, který s holkama jen spí, který nemá city. Chci opravdový vztah." Pořád se mi díval do očí. Že by se umoudřil? "Proč?" zeptala jsem se. "Co proč?" "Proč chceš vztah? Vždycky jsi byl spokojený s jednorázovkami. A k tomu, ještě včera jsi chodil s Lauren, dal si ji kopačky a už se ženeš do dalšího vztahu?" ušklíbla jsem se. "Ji znám déle a prostě, chci jen jednu. Chci, aby byla moje, aby každý věděl, že mi patří. A vím, že ona bude ta pravá."

"Kdo to je? Jediná, která s tebou vydržela, jsem byla já. A to proto, že jsme přátelé."

"To jsem tak hrozný?" Ušklíbnul se. "Jsi úžasný," to je ten problém, Harry. "ale neznám jedinou, co s tebou zůstala déle v kontaktu. Každá chce jen jedno." "Co chce?" Položil si lokty na stůl, pokývnul servírce, když mu donesla nápoj a pousmál se. "Chtějí tebe. Znají tě z internetu, z televize, ale neznají tvé pravé já. To znám jen já. Už od začátku jsme byli spolu. Netuší, jak krásné máš srdce, jak ohleduplný umíš být, jak umíš milovat. Jsou okouzleny tvou slávou. Tím, co si o tobě přečtou."

"Já nemám slov." Zamumlal a hleděl na mě. "Ale já jo. Než dáš nějaké holce své srdce, poznej ji. Nevěř ji hned. Důvěra se pěstuje postupně. Zjisti, kdo je uvnitř. A až budeš vědět, kdo je a bude se ti to líbit, miluj ji." "Sophie, mohla bys psát knihy."

"To není sranda." Rozesmála jsem se. "Myslím to vážně."

Postupně jsem se srovnávala s faktem, že nebudu ta, které vloží do dlaní své srdce. Ale ať je to někdo, kdo mu ho nezlomí.

"Vždycky tady budu pro tebe." Natáhla jsem svou ruku a stiskla ji.

Podíval se na mou ruku, pak zpět na mě a usmál se. Měl v očích podivný výraz, ze kterého se mi postavili chloupky na rukou.

Propadávala jsem tomu. Pak vstanul, přešel ke mě, sednul si na židli vedle mě a natáhnul se ke mě.

Překvapeně jsem zamrkala, když mě sevřel v náruči. "Tak se tomu poddej." Šťouchnul do boku a já se usmála. Objala jsem ho kolem krku a zavřela oči. Vnímala jsem vůni jeho parfému, měkkost jeho vlasů a hebkost jeho pokožky.

Když se chtěl odtáhnout, zavrtěla jsem hlavou a zašeptala. "Ještě chvíli." Přikývnul a držel mě.

Netušil, jak moc dobře mi bylo. Co ve mě probouzel, věci, které jsem chtěla pohřbít, protože mě bolel fakt, že nebudu tou, kterou nazývá tou pravou.