Ale stejně mě miluješ, že? - 44.

Uběhli dva dny a já přidávám novou kapitoluuuuuu. Musím říct, že jsem se překonala a nečekala, že mě to tak chytneee a já napíšu celý díl! :D

Šok pro obě strany, co? :D

Omluvte případné chyby, vždy se nějaké najdou :P

Ale stejně mě miluješ, že?

44.kapitola

HARRY

Ráno bylo poněkud třeštivé.

Probudil jsem se s nosem zabořeným ve vlasech mé slečny a končetinami omotanými kolem ní.

Bylo to perfektní, voněla jako koláč, byli jsme nazí, protože moje ruce cestovali po její nahé kůži a žádný kus látky nepřekážel v mém průzkumu. Až na jednu věc.

BOLEST HLAVY.

Ta do mě udeřila několik sekund po mém probuzení, musel jsem přerušit hlazení Am a chytit se za hlavu. Hlava mi třeštila, jako bych s ní opakovaně několikrát praštil do zdi.

Natáhnul jsem se přes Amelii a čapnul její kabelku. Věděl jsem, že tam něco najdu proti bolesti.

„Co to děláš?“ zamumlala, sednul jsem si zpět a začal se v ní prohrabovat. „Bolí mě šíleně hlava,“ vysvětlil jsem. „To se dá očekávat,“ ušklíbla se.

„Ukaž.“ Sebrala mi její kabelku, na poprvé vytáhla krabičku a z ní plato tabletek. Dvě z ní mi podala, společně se skleničkou vody. Kouzelné pilulky jsem si hodil do úst, přiložil sklenici k ústům a s pohledem na poprsí mé slečky polykal vodu.

Prázdnou sklenku sem položil na noční stolek.

„Aspoň se příště tolik neožereš, nudisto,“ pověděla, vstala a nahá přešla ke skříni. Ani se na mne nepohlédla a začala si oblékat spodní prádlo.

Pohled na ni byl delikátní, ani tříštivá bolest mé hlavy mi nezabránila na ni civět.

„Nudisto?“ reagoval jsem opožděně.

Napínala si podprsenku, prsa se ji krásně natřásala a já si musel utřít slinu.

Používat mozek bylo najednou nemožné.

„Jak říkám. Copak si nic nepamatuješ?“ zeptala se. Oblékla si halenku a já zakňučel. „Co bych si měl pamatovat? Můžeš tu část s oblékáním zopakovat?“

Vážně jsem chtěl, aby to zopakovala.

„Já zapomněla, že jsi nadržený dvacet-čtyři hodin v kuse,“ protočila očima.

„Řekni mi, co si pamatuješ?“ Posadila se na postel, bez kalhot, jen v tričku.

Ruce jsem položil na její holá stehna a hladil je. „Můžu ti ukázat, jak moc jsem nadržený.“ Olíznul jsem si rty, hleděl jsem do jejich očí a pak zklouznul pohledem dolů, na její kalhotky...věděl jsem, co se skrývá pod nimi a ta představa vyčarovala v mé hlavě milion dalších věcí, co můžeme v téhle posteli udělat, než budeme muset jít dolů na snídani.

„Já se tě na něco ptala,“ zopakovala, očima bloudila z mých rtů do mých očí.

Nedokázal jsem na nic jiného myslet, jen na její kůži, jak je hebká, jak dobře chutná a jak moc rád se ji dotýkám rty. „Lásko, není to jedno? Pojď ke mě blíž.“ Použil jsem jeden z mých pohledů, dlaně přemístil na její boky a snažil se ji přitáhnout k sobě.

„Harry, no ták,“ vzdychla, najednou seděla na mém klíně a dlaněmi se opírala o mé ramena. „Tak je to lepší,“ vydechnul jsem do jejího výstřihu, prsty hladově bloudil po její hrudi. Nemohl jsem si odpustit pohyb mých boků, erekce ji musela tlačit do zadečku a já uslyšel její zabručení.

„Teď nechci mluvit, ano?“ Podíval jsem se do její tváře, tiše přikývla a přitiskla se k mým rtům. Objala mě kolem krku a pohybovala boky tam a zpět. Měl jsem chuť zakňučet, cítil jsem její horko i přes kalhotky.

Teď zbývalo jen, abych ji svléknul a pomiloval.

****

„Hlava už tě nebolí, co?“

Uslyšel jsem její tichý smích, dlaně jsem měl kolem ní omotané, hlavu schovanou v jejích vlasech a odpočíval. „Jsi dokonalý lék,“ zamumlal jsem, bříšky prstů jsem jezdil po jejich zádech. Kreslil různě obrazce, odpočíval jsem a užíval si teplo sálající z jejího těla.

„Už mi řekneš, co si pamatuješ ze včerejška?“ zeptala se po chvíli znova. „Přiznávám, že toho moc není. Pamatuji si na večeři, na to, jak si seřvala Kendall – to byla skvělá část...“ uslyšel jsem její chichot, prsty se prohrabovala mými vlasy, což mě dokonale uklidňovalo. „...pak vím, že jsme šli do klubu, já pil modré pití, nepamatuju si název...a pak mám vše v mlze.“

„Tak to jsi o to nejlepší přišel.“ „To byla ironie?“ zeptal jsem se tentokrát já.

Amelie se trochu odtáhla, usmála se a pak mě políbila.

„Možná bychom ti to mohli říct všichni u snídaně. Ať všichni uvidí, jak se budeš tvářit,“

„Co jsem, sakra, udělal?“ Vytřeštil jsem oči, její tajemný úsměv mě děsil.

„Možná se budeš divit, jak odvážný umíš být.“

„Pojď, jdeme snídat.“ Odtáhla se ode mě, vstala a začala se znovu oblékat. Podrbal jsem se ve vlasech a začal hledat nějaké oblečení.

Začínal jsem se bát, co mi řeknou a co jsem vlastně včera provedl. Musel jsem vypít hodně alkoholu, protože si absolutně nic nepamatuji.

Po pár minutách jsem vylezl z koupelny, zapnul jsem si džíny a natáhnul se pro červeně kostkovanou košili. „Ukaž,“ Amelie ke mě přišla a pomalu mi košili zapínala. „Tak, co jsem udělal? Řekni mi to.“

Ruce jsem položil na její boky, trochu ji stáhnul k sobě a uviděl její úsměv. „To bys chtěl vědět, co?“ Uculila se a zapnula poslední knoflíček. „Budeš mě trápit?“ Zamračil jsem se a našpulil rty. „Celkem si to užívám nechávat tě v nevědomosti.“ „Jsi tak zlá,“ zabručel jsem, dlaněmi chytil její tvář a ukradl ji polibek. Něco zamumlala, ale já ji donutil otevřít ústa a umlčel ji na krátkou chvíli.

Podlehla jako vždy.

****

„Koho to vidíme na nohou a oblečeného,“ Louis spustil, když mě uviděl vcházet do jídelny. Držel jsem za ruku Amelii a strčil ji před sebe. Nemohl jsem se na ně koukat, tušil jsem, že jsme proved něco trapného a teď si to vyžeru.

Pozdravil jsem letmo ostatní a šel s Am si nabrat snídani ke švédskému stolu.

„Nebolí hlavička?“ pokračoval, když jsme usedli ke stolu s talířem jídla. „Vlastně nebolí, poradím ti skvělý lék na bolest hlavy...sex.“ Uculil jsem se a v momentě zakňučel, když mě Amelie praštila do ruky. Na tváři se ji vytvářel ruměnec. „Můžete mi říct, co se včera dělo? Vím, že té otázky budu litovat, ale Am mi nic neřekla a Mrkváč si ze mě utahuje, takže...“ pokrčil jsem rameny.

„Myslela jsem, že mu to řekneme všichni. Přece jen, za pár hodin toho hodně prožil.“ Pousmála se na mě. „Počkat, co se dělo?“ reagoval Niall, z úst mu čouhali míchaná vajíčka.

„To chci vědět taky,“ řekl jsem. „Kde ses toulal, chlape? My ti volali, ale nebral si to...“ promluvil Liam, ignoroval mou touhu dozvědět se vše, co se stalo. „No, já už spal,“ zabreptal Niall, sklonil hlavu a plnil si ústa.

Zayn pokýval hlavou a zazubil se na Liama. „Myslím, že auto zaparkovalo v garáži.“

Liam se rozesmál, Niall rudnul a já nic nechápal. „O čem to mluví, Cassie?“ Podíval jsem se na sestřenici, ta se hrbila u Nialla a její tváře byli stejné barvy jako irského člena One Direction.

„Jste vážně prasata, opravdu!“ zamumlala Amelie. „Jestli se něco stalo mezi Niallem a Cassie, je to jejich věc. Vy dva se neculte a řekněte Hazzovi, co se stalo, nebo mu to řeknu sama,“ řekla moje drsná přítelkyně, ukázala na Zayna a Liama.

„Fajn, fajn...stejně jsem vyhrál sázku.“ Zayn se zklidnil. „Nevyhrál, to jáá!“ Překřiknul ho Liam. „Sakra, chlapy...jste jako malí caparti. Já to vyhrál, Niall přefiknul Cassie po půlnoci..., protože Harry lítal po tomhle baráku nahatéj po půlnoci, díval jsem se na hodiny. Takže peníze jsou moje, chudáci.“

„Co Niall udělal? Co jsem udělal já?“

Najednou jsem se cítil trochu slabý, těch novinek bylo najednou nějak moc.

„To bylo vážně jemné, Louisi,“ sprdla ho Am. „No, táák...už nejsme děti, né? Niall si s Cassie užili. Hazza se ožral jako prase, zahrál si na Kapitána nahotu a my ho tu pak naháněli jako cvičení psi. Normální narozeninová noc.“ Dodal mrknutí a ukousnul si vařené mrkve.

Už nikdy nepiju, pomyslel jsem si nejpoužívanější opileckou frázi.

7 komentářů – nová kapitola