It´s you >>> for Lucy!

Věnováno mé krásné a úžasné Lucy!

Happy Birthday, honey! <3 Enjoy your birthday gift! :*

It´s you

„Právě se loudám kolem tvého domu. Pustíš mě dál?“

Vyskočila jsem z gauče a spěchala k oknu. „Pokud hezky poprosíš.“

Snažila jsem se mluvit klidně, viděla jsem ho stát na zahradě a se zájmem pokukoval po domě. „Jen tohle? Čekal jsem něco horšího.“

Přes okno sem uviděla jeho úsměv. „To si schovávám na příště,“ usmála jsem se.

„Prosím, prosím...pusť chudého Ira na polévku a krajíc chleba.“ „Krajíc chleba?“ zasmála jsem se a směřovala ke dveřím. „Tak bochník chleba,“ přiznal.

Otevřela jsem dveře a uviděla ho před mým prahem. Mobil měl přiložený u ucha, podíval se na mě a usmál se. „Nevypadáš chudě,“ zhodnotila jsem situaci a pustila ho dál.

„Stejně mám hlad,“ pokrčil rameny, schoval mobil do kapsy a když jsem zavřela dveře, přistoupil ke mě a objal mě. Potlačila jsem zasténání a omotala mé ruce kolem něj. „Chyběla si mi, Lucy,“ zašeptal, jeho dech mě pohladil na krku.

Oči se mi samovolně zavřeli, užívala jsem si těch několik dlouhých vteřin, kdy mě tisknul v náruči. Zdáli se mi tak drahocenné. „Vždyť jsme se neviděli jen pár dní,“ zamumlala jsem, pořád ho tiskla k sobě.

Taky si mi chyběl, Ni...ani netušíš jak.

„Připadalo mi to, jako roky,“ zabručel, jeho ruce přejeli přes má ramena a prsty pohladil můj krk.

Slábla jsem v kolenou v jeho blízkosti, když se díval do mých očí, přála jsem si, aby to dělal s pocitem, že cítí to, co já... „Ale už jsi tu.“ Promluvila jsem těžce.

„Ano,“ pousmál se. Nakonec mě pustil a směřoval do další části domu. „Copak děláš?“zeptal se a sednul si na sedačku. Udělala jsem to samé. „Mám rozkoukané American Horror Story a u toho zmrzlinu,“ odpověděla jsem, oči se mu nadšením rozevřeli. „To je úžasná kombinace, rád se přidám,“ zazubil se a opřel se o pohovku. „Tak jo, zapnu to...“ Jednoduchým stisknutím jsem zapnula seriál, natáhla se pro misku s mou oblíbenou vanilkovou zmrzlinou a plnou lžíci si vložila do úst. „Dej mi zkusit,“ zabručel a otevřel pusu. Naplnila sem jeho pusu zmrzlinou a smála se jeho plným tvářím. „Výborná..“ mumlal nesrozumitelně. Omotal ruku kolem mých ramen a stáhnul mě k sobě.

Prsty hladil mou paži a podíval se na mě. „A proč si dnes sama? Myslel jsem, že budeš s Jamesem.“ Otočil hlavu a zadíval se mi do očí. „James se rozhodl pro baseball s kámošema,“ ušklíbla jsem se. „Neklape vám to?“ Podivil se Niall.

Našpulila jsem rty. James a já...myslím, že už žádné MY není.

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že by nám to mohlo vyjít. „Už nějakou dobu,“ odpověděla jsem po chvíli, opřela jsem hlavu o jeho rameno a podívala se dopředu. Bylo snažší sledovat seriál, než Niallovy zvědavé oči.

Opravdu jsem měla Jamese ráda, myslím, že nám to chvíli klapalo a byla jsem s ním ráda. Ale nikdy sem ho nemilovala. „Proč si mi to neřekla?“ Sevřel mou bradu mezi prsty a otočil mou tvář k němu. „Nechtěla jsem o tom mluvit, přidělávat ti starosti.“ „Vždyť víš, že jsem tady pro tebe, kdykoliv.“ „Sám toho máš hodně, koncerty, tvoje koleno. Tak mi nic nevyčítej,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Jsi má nejlepší kamarádka, Luss...teď musím Jamese zbít, i když je to můj kámoš. Musí se o tebe starat jako o nejdražší princeznu.“ Jeho bojovný výraz mě přinutil k úsměvu. „Ale nemusíš, já nechci, aby se o mě staral.“

„Nechceš s ním být?“ „Dříve jsem si myslela, že ano, ale teď už to tak necítím,“ pokrčila jsem rameny. „A co chceš?“ zeptal se.

„Chci být sama,“ lhala jsem.

Chtěla jsem jeho. Už dávno je to můj sen, ale protože jsem zbabělec, nikdy jsem mu to neřekla..., protože by mě zlomilo, kdyby řekl, že jsem pro něj jen kamarádka.

Myslela jsem si, že jinými vztahy tyhle pocity zakryji, zbavím se jich.

Ale Niall je semnou tak často, že to nejde. Jeho doteky jsou důvěrné, objímá mě každou chvíli, hladí mě, dívá se na mě tak intenzivně, že mám pocit, že se za chvíli rozpustím.

„Budeme se už koukat?“ řekla jsem, chtěla jsem to ticho přerušit, zkoumavě se na mě díval a já se bála, že mou lež prokoukne.

„Tak jo,“ přikývnul, zmrzlina v mé misce se pomalu proměnila na mléčný shack. „Zajdu nám pro zmrzlinu, koukej se,“ odtáhla jsem se od něj a loudavým krokem došla do kuchyně. Z ledničky jsem vytáhla vanilkovou zmrzlinu a když mi v kapse zazvonil telefon, pohotově jsem ho zvedla. „Milovnice vanilkové zmrzliny u telefonu,“ řekla jsem a uslyšela smích Stephanie. „Ahoj, Luss! Co děláš?“ „Koukám na seriál s Niallem.“

„Rozhodla ses mu to říct?“ zeptala se. Protočila jsem očima. „To určitě ne.“

„Měl by vědět o Jamesovi, stejně se to dozví,“ trvala na svém. „Měl by moc otázek, na které nechci odpovídat. Já mu to řeknu...později,“ takže neřeknu.

„On pozná, že mu něco tajíš...vždycky to poznal, ale tys mu to neřekla.“ „Nejsem žádná kniha, abys ze mě četla, Steph.“ „Ale já tě mám přečtenou, Lucy. Jednou mu to řekneš, protože tě to sežere zaživa.“

„Jsi morbidní, fuj!“ zabručela jsem.

Otevřela jsem víko zmrzliny a naplnila obě misky. „Přemýšlej o tom.“ „Ne, díky.“

„Lucy,“ vzdychla. „Ty to nechápeš, nechci ho ztratit,“ zašeptala jsem. „Takže si budu hrát na kamarádku, která cítí jen to, co má...jo?“ „Děláš chybu.“

„Ty děláme pořád, jsme lidi...tak zatím ahoj,“ zavěsila jsem a ušklíbla se.

Co ona ví? Copak svádí vnitřní boj každý den jako já?

„Co mi máš říct?“ Málem jsem vyskočila do stropu, když jsem ho zaslechla za mnou. Otočila jsem se a uviděla Nialla opřeného o rám dveří. „Stephanie tě pozdravuje,“ falešně jsem se usmála a vrazila mu misku do rukou. Prošla jsem kolem něj a vrátila se do obýváku.

„Co mi tajíš, Lucy? Chci, abys mi to řekla. Nebo přinutím Stephanie, víš, že se pod tlakem rozsype a řekne i to, co neví.“ Nedbale položil misku zmrzliny na stůl.

„Myslela jsem, že se budeme dívat!“ ukázala jsem na televizi.

„Tohle mě zajímá více...chci vědět, co mi tajíš. A proč mi vůbec něco tajíš? Já myslel, že jsme přátelé!“ „Není to tak lehké!“ zabručela jsem. „Myslel jsem, že si říkáme vše.“

„Já nemůžu, Nialle...myslím, že kdybych tě ztratila, ztratila bych sebe a to nemůžu dopustit.“

„O čem to, sakra, mluvíš?! Neztratíš mě!“ Během pár vteřin byl u mě a chytil mě za ramena.

„James se semnou rozešel, jasný?!“ Zakřičela jsem, cítila jsem, jak mi slzy stékají po tvářích. „A já nejsem připravená, abys to věděl...“ „Proč?“

„Protože se budeš ptát a já ti nechci odpovědět.“

„Já tomu nerozumím,“ zašeptal, jeho oči na mě pátravě hleděli, jeho ruce byli na mých tvářích. Stíral přibývající slzy. Jako bych otevřela koryto s vodou a ona stále vytékala.

„Ptal by ses, proč se semnou rozešel.“ „Proč se s tebou rozešel?“

„Protože jsem ho nemilovala a on to věděl. Bylo otázkou času, kdy to udělá. Poznal, že mé city patří jinému. Myslela jsem, že s Jamesem zapomenu a zamiluji se do něj, ale to se nestalo.“

„Nemiluješ Jamese?“ zeptal se, zavrtěla jsem hlavou a já na jeho tváři uviděla malý úsměv.

„Miluješ jiného?“ „Jo, nemůžu se toho pocitu zbavit.“

„Řekla si mu to?“ „Nikdy,“ ušklíbla jsem se. „Proč?“ „Jsem zbabělec, Nialle. Když to udělám, mohu ztratit vše, na čem mi opravdu záleží. Nemohu tolik riskovat,“ zamumlala jsem.

„Pro lásku se musí riskovat,“ palci hladil mou tvář, jeho modré oči mě neustále sledovali.

„Ale já tě nemůžu ztratit, chápeš?“ „Nikdy mě neztratíš, hlupáčku,“ zavrtěl hlavou, jeho tělo bylo blíže a já cítila jeho vůni. Byla všude kolem mě.

Slzy na mé tváři uschnuli, zamrkala jsem a olízla si suché rty. „Co když ano?“

Mé oči natékali při představě, že už ho nikdy neuvidím. „Koho tolik miluješ, že se bojíš, že mě ztratíš, že ztratíš vše, na čem ti záleží?“

„Tebe,“ zašeptala jsem.

Jeho oči se rozšířili. „Miluješ mě?“ hlesnul. „Celým svým srdcem.“

„Miluji na tobě vše, Nialle. Proto nemohu dopustit, abych tě ztratila. Zničilo by mě to. Myslela jsem, že jiní kluci mě přimějí zapomenout na tebe, na tvůj krásný úsměv, tvé jiskřivé oči, díky kterým mám pocit, že se za chvíli roztaji, na tvou přítomnost, která mi podlomuje kolena. Celá tvá podstata je nádherná..., ale bojím se, že je to opravdové jen pro mne, proto sem ti to nikdy neřekla.“

„Proč já? Můžeš mít každého, na kterého si ukážeš. Respektoval jsem, když si někoho měla, i když mě to štvalo, ale chtěl jsem, abys byla šťastná. Udělal bych pro tebe všechno, Luss.“ Neustále mě držel, mezi prsty jsem stiskla jeho košili a potřebovala mu být blíže. „Protože jsem do tebe blázen od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl.“ „Opravdu?“ zamumlala jsem. Nemohla jsem uvěřit, co mi to tu říká.

„Jo, myslím na tebe víc, než na tu zmrzlinu,“ zabručel, mezi vteřiny se ke mě sklonil a zajal mé rty. Ucítila jsem, jak si mě přitáhnul do náruče, moje ruce se ve vteřině zabořili do jeho vlasů, i když sem to pořád nechápala, líbal mě a vypadalo to, že se nehodlá ani přestat.

Miluje mě...a to bylo to nejdůležitější, co jsem potřebovala vědět.

KONEC