Ale stejně mě miluješ, že? - 10.

Ale stejně mě miluješ, že?

10.kapitola

„Zničila ho.“

„Tak to není.“ Zavrtěla Camille hlavou. „Jo, je to tak.“ Niall se ušklíbnul.

Oba se dívali směrem, kde Harry a Amelia tančili. „Přišel za ní, protože ji chtěl zpět, ale ona ho odehnala.“ „Snažila se ho chránit.“ Namítla Cam. „Bohužel, tohle se ji nepovedlo. Už předtím byl smutný, ale teď je ignorant, protivný a někdy až agresivní. Nevím, jak tohle jako skupina dlouho vydržíme.“

„myslela si, že pomohla aspoň jednomu.“ „Takže Amelie není šťastná?“ zeptal se Niall.

„Ne, to že je dnes tady, je má zásluha. Musela jsem ji sem vytáhnout.“ „Takže když se oba trápí, proč nejsou spolu?“ „Amelie se bojí, že by se minulost mohla opakovat a Harry ji nevěří.“

„Podle mě ji odpustil už dávno, jinak by za ní nepřišel.“ „Myslíš?“ Podívala se na něj. „Jo, sakra on ji chce, věřím, že by se ji věřit naučil.“ „Co uděláme, Nialle? Pomůžem jim trochu?“ Pousmála se na Ira. Ten se zazubil. „Věřím, že něco vymyslím.“

AMELIA

„Harry.“ Mumlala jsem. „Ne, nemůžu dělat, že mě to nemrzí, že jsem se jen tak vzdal! Ty víš, že k sobě patříme a úspěšně to ignoruješ!“ Zavrčel, chytil mě za bok a přitisknul k sobě. „Vždycky si byla moje, tak nedělej, že se to změnilo.“

„Co když to udělám znovu?“ Víčka se mi zatřepotala při té otázce. „Nic takového se nestane, rozumíš?“ Chytil můj obličej do rukou a tváří byl tak blízko. „Nechci ti ublížit.“ „Ubližuješ mi už tím, že nejsi semnou, že tady jsi s ním, že nejsi v mé posteli, že mě nelíbáš, že se semnou nemiluješ...copak nechápeš, že jsi pro mě jako vzduch, který potřebuji k životu?“

„Opravdu?“ zalapala jsem po dechu. Přikývnul a pak vyrušil vzdálenost mezi našimi rty.

Pak už jsem jen vnímala, jak mě líbá. Objala jsem ho kolem pasu, abych mu byla blíž a zasténala nad chutí jeho rtů. Prsty se mi zavrtal ve vlasech a vášnivě slíbával mé rty.

Rukou sjel níž a chytil mé v pase. Přitisknul ke mě jeho boky a já cítila jeho touhu.

Když se naše rty rozpojili, několik sekund jsem jen hleděla do jeho očí a kochala se okamžikem.

„To by stačilo, ne?“ Trhla jsem hlavou, když jsem uslyšela Deanův hlas. Harry pootočil hlavu, ušklíbnul se nad tónem Deanova hlasu. „Už sis dost užil s mou partnerkou, teď bys už mohl jít.“

„Tvou?“ Harry se rozesmál, určitě v tom nebyla ani špetka humoru.

Najednou mě Harry pustil a otočil se k Deanovi, ačkoliv bych tipovala, že Dean má převahu v jeho svalech, můj hrdina se nebál. „Amelia nikdy nebyla tvoje, aby jsme si ujasnili!“ Chytil ho za triko v pěstích. „Tak ani tvoje, když ti dala kopačky.“ Dean se zasmál a pak musel ucítit bolest, když ho Harry praštil do nosu. „Hajzle.“ Odfrknul si a otočil se ke mě. „Jdeme pryč.“ Chytil mě za ruku a vedle přes dav pryč.

Netušila jsem, jestli mám odporovat, potom, co udělal tohle divadlo.

„Co to bylo?“ Šokovaně jsem vydechla, jakmile mě vyvedl ven z klubu. Pustila jsem jeho ruku a ruce si složila na hrudi. „Bránil jsem, co je moje.“ Pokrčil rameny. „Harry, já nejsem žádná věc.“ Zamračila jsem se. „Nikdy ses tak nechoval.“

„Změnil jsem se.“ Krátce se na mě podíval a pak znovu sklopil hlavu. „Ty si to neuvědomuješ, ale já bez tebe nemůžu žít, živořím, když nejsem s tebou. Bez tebe jsem jiný člověk.“

„Nevím, co na to říct.“ Zašeptala jsem.

„Řekni mi, co cítíš, protože já do tebe nevidím.“ Přistoupil ke mě blíž a chytil mě za ruce.

„Udělala jsem špatnou věc a cítím se vinná. Vím, že je to už nějaká doba, ale stále to tak cítím. Nikdy si neodpustím, co jsem udělala a jak jsem ti ublížila. Já si tě nezasloužím, Harry.“

„Ale miluješ mě?“ zeptal se. Tentokrát se dotýkal mé tváře. „Ano, miluji.“ Usmála jsem se.

„Já ti odpustil dávno, i když to nebylo lehké. Zkus to i ty, kvůli mě.“ nadzvednul mou bradu. „Ano?“ šeptal.

„Proč bych to měla dělat?“ „Protože tě potřebuji.“ Odpověděl.

„Udělej to pro nás.“ „Dobře.“ Přikývla jsem.

„Nechci jít dnes domů s vědomím, že jsem tě nezískal zpět.“

„Takže, dáme si druhou šanci?“ zeptal se, ruce omotal okolo mého pasu a zadíval se mi do očí. Přitisknul mě k sobě, ruce jsem položila na jeho hruď. „Jsi si jistý, že to chceš?“ Zkousla jsem si ret, pousmál se a palcem odtáhnul ret z pod mých zubů. Naklonil se a jemně mě políbil. „Ano, jsem.“

„Tak teda, zkusíme to.“ Objala jsem ho kolem krku. „Fakt?“ Jako by tomu nemohl uvěřit. „Jo, než si to rozmyslím.“ Usmála jsem se a dala mu pusu.

„Nechci to pokazit.“ Vysvětlila jsem.

„Půjdeme na to pomalu, bude to fajn, jo?“ zazubil se. „Tak jo, dej mi pusu.“ Pobídla jsem ho. Sklonil se a poslechnul mě.

Prsty jsem zamotala do jeho vlasů a otevřela rty. Využil své šance a já za pár sekund zasténala nad vášní, kterou do polibku vkládal.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, uslyšeli jsme hlasy za námi.

„Už jsem měl vymyšlený plán, jak je dát dohromady.“ Niall zabrblal, Camille se vedle něj zasmála a poplácala ho po ramnou. „A oni to mezitím udělali za nás.“