Ale stejně mě miluješ, že? - 19.

Ale stejně mě miluješ, že?

19.kapitola

Jako by ta chvíle byla jenom noční můra. Náhlá bolest a bezvědomí, jako by si to moje fantazie jenom vymyslela.

Ale když jsem se probudila, zjistila jsem, že všechno byla pravda.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ležím na nemocniční posteli a hlava mě bolela jako střep. Otočila jsem hlavu a uviděla Harryho spícího na kraji mé postele. Tělo spočívalo na židli a hlava ležela na mé posteli.

Ignorovala jsem bolest hlavy, obrovskou žízeň a zvedla ruku. Prsty jsem zabořila do jeho kučer a jemně se jimi probírala. V té chvíli mi bylo všechno jedno, byl tady semnou.

Kromě bolavé hlavy jsem si všimla sádry na mé levé noze. Vzpomínky z této události mi jsou trochu zamlženy a nechápu, co dělá u mé postele.

Přistihla jsem se usmívat, nechal mi pár chvil než sebou zavrtěl a zvednul pomalu hlavu. Jeho oči se otevřeli a zadíval se na mě. Uviděl mě probuzenou a ústa roztáhnul v úsměvu. „Jsi vzhůru...“ zachraptěl. „Ahoj.“ Můj hlas taky chraptěl. „Zavolám doktora, jo?“ Ruka mi zkouzla z jeho vlasů, chytila jsem jeho ruku, takže se nemohl postavit.

„Dej mi trochu vody, prosím.“

Přikývnul a natáhnul se pro hrnek. Naplnil ho čistou vodou a přiložil mi ho k ústům. Chytila jsem si ho a obsah hrnku vypila. „Ještě?“ Přikývla jsem a olízla si rty. Během pár sekund jsem měla v ruce hrnek s vodou.

„Pamatuješ si, co se stalo?“ zeptal se, přitom když mě pozoroval. „Trošku. Srazilo mě auto.“

„A předtím?“ Zavrtěla jsem hlavou, podala jsem mu prázdný hrnek a on ho položil na noční stolek. „Chvíli předtím jsme se potkali a mluvili spolu. Poté si šla přes přechod a srazilo tě auto. Hned jsem k tobě běžel a zavolal sanitku.“

„Takže si mě zachránil?“ Usmála jsem se. Pokrčil rameny. „Děkuji.“ Chytila jsem jeho ruku a stiskla ji. „Sedneš si ke mě?“ Podívala jsem se na něj, mírně se usmál. „Měl bych jít pro doktora.“ Připomněl mi.

Vzdychnula jsem. Ačkoli jsem chtěla slyšet podrobnosti o mé nehodě, toužila jsem být s ním sama. „Uděláš to za chvíli, ano?“ „Pokud si to tak přeješ.“ Nakonec si ke mě opravdu sednul.

Ruku přehodil přes má ramena, bez přemýšlení jsem opřela hlavu o jeho hruď a zadívala se na něj.

„Zřejmě si nepamatuješ, jak si mi říkala o tvém rande, co?“ Zmínil, na čele se mu vytvořila vrásky, jakmile se zamračil.

Najednou jsem si vzpomněla na schůzku s Oliverem, doufám, že mu Cam zavolala a omluvila mě.

„To jsem udělala? Některé věci si nepamatuji, Harry. Jen sem tě chtěla cítit vedle sebe, je to zlé?“ zeptala jsem se tiše. Zavrtěl hlavou a sklonil hlavu.

„Je mi líto, jak to dopadlo.“ Zamumlala jsem. „Hezky jsem to pokazila, co?“ Smutně jsem se pousmála.

„Jak se vůbec cítíš?“ zeptal se po chvíli. „Až na bolest hlavy, dobrý.“ „Doktor říkal, že jsi měla štěstí.“ „Opravdu?“ Pousmála jsem se. „Máš lehký otřes mozku a zlomenou nohu, budeš tu muset zůstat na pozorování.“

„Jsi lepší než doktor, Harry. Umíš si představit, že bys byl můj doktor? Já ano.“ Po mé otázce si zkousnul ret a podíval se do mých očí. „Amelie.“ Tiše mě napomenul.

„Udělala jsem něco špatného?“ Zamrkala jsem řasama. „Pokoušíš mě a to nemůžeš.“

„Dříve bys mě za to políbil.“ Připomněla jsem mu.

Bylo moc pošetilé, že jsem ho chtěla políbit? „Hm, půjdu pro doktora.“

Během pár sekund se zvednul a odešel z místnosti.

Za chvíli přišel doktor i se sestřičkou, oba se příjemně usmívali a začali mi všechno vysvětlovat.

„Amelie, měla jste velké štěstí. Váš přítel u vás celou tu dobu byl, než dorazila sanitka. Určitě se vám pochlubil, že si vynutil, aby tu mohl být přes noc.“ „Opravdu?“ Vylétlo ze mě. „Ano, byl velmi vytrvalý a věřte mi, že hádat se se sestřičkami není jednoduchý boj.“ Mrknul na mě.

„Co se týče blbce za volantem, zjistili jsme, že byl opilý a hrál si s policií, která ho pronásledovala. A jakmile dojel k semaforům, bylo mu jedno, že svítí zelená pro chodce a srazil vás. Teď sedí ve vězení a my doufáme, že mu daj, co proto.

Ještě děláme testy, ale za dva dny můžete jít domů, tedy jet.“ Podíval se na mou nohu.

„Cítíte se dobře? Povídejte.“ Pobídnul mě. „Kromě hlavy mě nic nebolí.“ „O to se postaráme, sestři.“ Podíval se na ní, ta jen přikývla hlavou a odběhla z pokoje.

„Tak to bude vše, uvidíme se zase zítra. Kdyby něco, zvoňte na sestřičky.“ Usmál se a odešel.

Poté, co mi sestřička dala něco na bolest hlavy, odešla a přikázala mi, abych odpočívala.

Díky bohu brzo dorazila Camille a jakmile mě uviděla vzhůru, pevně mě objala až jsem na pár sekund nemohla dýchat, ale bylo to krásné.

„Umačkáš mě, zlato.“ Zasýpala jsem ji do ucha, usmála se a sedla si vedle mě.

„Promiň, kočko. Jak se máš? Mohla jsem se zbláznit, když jsem se dozvěděla, co se stalo.“

„Mohla bych říct na umření, ale prý jsem měla štěstí. Takže to ujde.“ Pokrčila jsem rameny. „Kde je táta?“ zeptala jsem se. „Ještě v práci, hned jak z ní vypadne, je u tebe.“ Usmála se.

„Pamatuješ na mé rande?“ Pousmála sem se. „Jistě, Oliver byl z toho celý špatný, chudák si myslí, že to bude špatná karma.“ „Och, špatná karma.“ Zasmála jsem se. „Ale máš se mu ozvat.“ Dodala.

„Hm, nevím.“ Zazubila jsem se. „Co?“ Uchechtla se Cam. „Já nevím, jestli to chci, Cam. Když jsem se probudila, Harry byl vedle mě a mě přišlo strašně krásné, že on byl první, koho jsem viděla po probuzení a že tady strávil noc. A to mi řekl doktor, on mi to neřekl.“

„Takže jste spolu mluvili.“ Došlo jí. „Ano, totiž. Je pár věcí, co si před nehodou nepamatuji. A zjistila jsem, že jsem před tou nehodou Harryho potkala, mluvili jsme spolu a já mu řekla o tom rande.“ „Auč.“ Zareagovala. „Jo, musela jsem mu ublížit. Jenže já ho pořád miluji, ale snažím se být silná a jít dále. Ale jak to mám udělat, když mi dělá strážného anděla?“ Vzdychnula jsem.

„Pochlubil se ti o turné.“ „O čem to mluvíš?“ Nechápala jsem.

„Zrušil kvůli tobě turné.“ Skoro se zasmála, když jsem vyjeknula.

„Co udělal?!“ Vykřikla jsem. „Udělal to. Kdyby to neudělal, ráno by tu nebyl. Slyšela jsem ho, jak se po telefonu hádal s manažerem, že nikam nejde, že musí být s tebou a že tě teď neopustí. Bojoval, aby to přesunuli na příští měsíc. Ten kluk je pako, ale opravdu tě musí milovat, když se vykašle na turné s kapelou. Nemohl přežít představu, že by odjel nechal tě tady. On tě fakt miluje, Am.“

„Panebože! Proč mi to neřekl?“ „Proč se ho nezeptáš? Celou dobu sedí venku na chodbě.“

„Já se v něm nevyznám. Kdykoliv za mnou mohl jít, když doktor odešel a on sedí venku.“

„Já se mu nevidím. Vy teď vlastně nejste spolu a on neví, jak se má chovat.“ Cam pokrčila rameny a pousmála se. „Zavoláš ho?“ Poprosila jsem ji, lehce přikývnula a než odešla, popřála mi hodně štěstí.