Ale stejně mě miluješ, že? - 21.

Ale stejně mě miluješ, že?

21.kapitola

„Chápu to dobře, že teď u tebe bude Harry bydlet a dělat ti ošetřovatelku v nesnázích?“

Tak zněla Camina otázka, potom, co jsem ji vše řekla.

Přikývla jsem. „Tvůj táta mu to dovolil?“ ušklíbla se. „Říkal, že mu to navrhnul, ale nějak mi to nesedí. To by táta nedovolil.“ „Ledaže by ho Harry přemluvil. K tomu ta věc s přátelstvím, to je na hlavu.“ Pokračovala Cam.

„Já vím, dlouho to nevydrží a já se na něj vrhnu jako na svou kořist.“ Olízla jsem si rty.

„Hm, co kdyby jsme mu jeho pobyt u tebe trošku znepříjemnily?“ Zatřepovala s obočím a ďábelsky se usmála. „Máš něco na mysli?“

„Samozřejmě.“ Odfrkla. „Vždycky mám něco v záloze.“ Dodala.

Po dvou dnech jsem mohla jít domů, doktor mi oznámil, že výsledky dopadli úspěšně, ale jednou za dva týdny musím přijet na kontrolu.

Samozřejěm u toho byl Harry – má zdravotní sestra/ošetřovatelka v nesnázích -, odkýval doktorova doporučení, vše si zaznamenal do zápisníku a na každou kontrolu mě zaveze, jak jinak.

Po doktorově odchodu jsem se mohla připravit a odjet domů. Táta a Camille nemohli přijít, takže tu semnou byl on a splňoval svou náplň práce zdravotní sestry. Pořád jsem na sobě měla nemocniční košili, podívala jsem se na Harryho a doufala, že vypadne. „Ehm, chtěla bych se obléct.“ Oznámila jsem mu.

„Pomůžu ti.“ Řekl, z mé skříně vytáhnul nějaké oblečení a spodní prádlo.

„To je vtip? Nebudeš mě oblékat!“ protestovala jsem. „Takže se zvládneš sama obléknout se sádrou na noze?“ zeptal se a zvednul pobaveně obočí.

Zadívala jsem se na bílé závaží na noze a zavrčetla. „Fajn, udělej to.“

„Nechápu, co řešíš. Nahou jsem tě viděl mnohokrát a nevadilo ti to.“

„Tehdy to bylo jiné.“ Černé kalhotky provléknul mými končetinami, postavila jsem se a on pokračoval v činnosti. Chytila jsem se jeho paží a podívala se mu do očí, jakmile je ke mě zvednul. „Nelíbí se mi pocit, že jsem na někom závislá, že něco nedokážu.“ Zašeptala jsem.

„Jen to jen dočasné, Am. A já se tě rád dotýkám, takže mi to problém nedělá.“ Zamumlal, na tváři měl lehký úsměv a přitom jsem cítila jeho dlaně na mém zadku.

„Ale teď jsme přece přátelé, tohle přátelé nedělají.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„My jsme speciální přátelé.“ Vysvětlil mi.

„To už myslím zvládnu.“ Namítla jsem, prsty zachytil nemocniční košili s účelem vysvléknout mě. „Jsi si jistá?“ zeptal se, oči mu zeleně zářili. „Ano, jsem. Tak se otoč.“ Pobídla jsem ho, neochotně se otočil a já se rychle vysvlékla, oblékla jsem si podprsenku a tričko. „Ale jak to mám udělat s kalhoty?“ zatahala jsem za ruku mou ošetřovatelku v nesnázích. „Budou stačit tepláky.“ Řekl promyšleně, vzal je do rukou a donutil mě sednout si. Černou látku nasadil na mé nohy, potáhnul mě do stoje a zopakoval proces jako s kalhotkami. „A je to.“ Usmál se.

Sledovala jsem ho, jak rychle zbalil mé oblečení a přistavil vozík, do kterého jsem si sedla.

Úspěšně jsme dorazili k parkovišti, Harry mi pomohl do auta a šel rychle vrátit vozík.

Cesta byla tichá, pustila jsem rádio a usmála se, když začala hrát písnička Dear darlin od Ollyho Murse.

Podívala jsem se na Harryho, který hleděl před sebe a vzpomněla jsem si, jak jsme si dopisovali. Tehdy jsem si myslela, že jeden dopis nemůže nic změnit, jen jsem chtěla, aby věděl, jak to doopravdy bylo, ale nakonec jsem se zmýlila. Kdybych ho tehdy neposlala, teď bychom tady spolu neseděli.

„Jak to teď bude probíhat?“ zeptala jsem se. „Přijedeme k nám, ty se nastěhuješ a budeš spát na gauči?“

Stále mi nedošel fakt, že budu s Harrym každý den, trávit s ním skoro každou minutu a on mi bude dělat služku.

Och, představa Hazzy v uniformě služebné mi naplnila mysl. Zasmála jsem se, když se odhodlal odpovědět mi.

„Doufal jsem, že se nastěhuju k tobě do pokoje, ale o tom si zřejmě mohu nechat zdát.“ Usmál se. „To nechej, vůbec nechápu, jak ti to táta mohl dovolit. Nevěřím ti, že tohle vymyslel.“ Ukázala jsem na něj prstem. Lhostejně pokrčil rameny.

„Věř nebo ne, docílil jsem svého a nehnu se od tebe.“ „Jak romantické-přátelské gesto.“ Ušklíbla jsem se. Uchechtnul se mému vyjádření. „Vážně Harry, jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží. Ty jsi nadržený a já jsem já...to nedopadne dobře.“ „No, dovol? Nadržený?“ Odfrknul si, zastavil na červené a podíval se na mě. „Hm, to ty jsi nemohl sundat ruce z mého zadku, to ty jsi mě chtěl převlékat.“

„Vždyť víš, že ti pomáhám, to je vše!“ „Jo, proto mi děláš ošetřovatelku v nesnázích, já vím.“ Uchechtla jsem se. „Koho?“

„To vymyslela Cam, už máš dvě přezdívky. Hm, ještě by to chtělo obleček, kámo, pak by to bylo dokonalý.“

Ach, užívala jsem si ho, velmi moc. „Na to zapomeň!“

„Víš, co by mě zajímalo?“ Ignorovala jsem ho. „Jestli mezi tvé služby patří uspávání? Někdy mám problém usnout, v tom bys mi mohl pomoct, co? Pokud vím, umíš mě dokonale unavit. To vždycky usnu jako kotě.“ Zkousla jsem si ret, můj pohled padnul mezi jeho nohy.

„Amelie, nech toho!“ Houknul, zvednul mou bradu a soustředil se na řízení, když naskočila zelená.

Miluji provokování Harryho Stylese!