Ale stejně mě miluješ, že? - 25.

Ale stejně mě miluješ, že?

25.kapitola

Marně jsem doufala, že se Harry vrátí těmi dveřmi, na které jsem zoufale hleděla.

Neměla jsem se proč divit, já ho do toho vlastně dohnala.

„Vzchop se, holka! Vypadáš jako bys měla za chvíli umřít.“ Camille vesele pochodovala po schodech, ušklíbla se na mě a došla ke mě.

Drtivě jsem drtila zábradlí a podívala se na ni. „Jste tu moc brzy.“ Vyčetla jsem ji tiše.

„No a?“ pokrčila rameny. „Docela se tu k něčemu schylovalo. S Harrym jsme se líbali.“ „Cože?“ vyhrknula. „To snad ne! Já myslela, že jste s tím už skončili.“ Vydávala dost neuspokojivé zvuky.

„Pff, cos čekala? Žijeme teď spolu pod jednou střechou...je jasné, že se něco stane. Už jsem to nevydržela.“ „Ach, jo...nauč se ovládat své hormony, zlato.“ Cam si zničeně povzdychla.

„Já ti tu donesla až do domu skvělého chlapa a ty mi uděláš tohle? To je nevděk!“ „Uklidni se! Nemůžeš chtít, abych dělala, že se teď nic nestalo. Já ho miluji a on mi vlepil do ksychtu, že jde dál.“ Zamumlala sem. „To je skvěléé! Konečně mu to došlo! Teď se můžete oba hnout.“

„Ne, to je špatně! Já ho chci...a ty mi pomůžeš!“ Ukázala jsem na ni. „Co? Ne!!!“ Zabručela.

„Joo, jsi má kamarádka a uděláš to pro mě! On teď odešel, půjdeš rychle za ním a ujistíš mě, že se s nikým nezaplete.“ „Amelie, to je bláznovství!“ „Já nemám nohy na to, abych ho naháněla. Prosím, udělej to pro mě, a já ti to oplatím.“ Chytila sem ji za ruku a smutnýma očima se na ni podívala.

„Jsi můj dlužník, rozumíš?!“ zasyčela. „Dííky.“ Stáhla jsem ji do náruče a objala ji pevně.

„Děvčata, tenhle mladík na vás stále čeká.“ Uslyšela jsem tátův hlas, odtáhla sem se od Cam a zadívali se na tátu a Olivera. Táta měl jednu ruku přehozenou přes Oliverova ramena a zamrkal na mě. „Ams se ti bude věnovat, Olie. Já si teď musím něco zařídit.“ Přihmouřila na mě oči a otočila se zpět. Seběhla pár schodů a objala Olivera.

Trochu mi ho bylo líto.

„Tati mi to zvládnem, můžeš jít.“ „Tak jo, ale opatrně děti.“ Podíval se na Olivera. „Nestraš ho, otče.“ Ušklíbla sem se. „Jdu k Susan, opatruj se.“ Ukázal na mě a zmizel z mého dohledu.

Omluvně jsem se usmála na Olivera. „Omlouvám se, můžeme jít ke mě do pokoje, nebo do obýváku...pokud se tam dostanu.“

Podívala sem se na svou nohu. „Nejdříve bych ti chtěl říct, jak moc ti to v teplácích sluší.“ Pomalu zdolával schody ke mě nahoru. „Och, díky.“ Zasmála sem se. „Vybrala sem si ty nejlepší, jen kvůli tobě.“ Mrkla jsem na něj. Rozesmál se a stál kousek podemnou.

„To mě velmi těší, Amelie.“ Vyslovil mé jméno, musím se přiznat, že jeho chraplavý hlas a modré oči dělali divy. „Mě také, Olivere.“

„Pokud souhlasíš, pomůžu ti do obýváku.“ Aniž bych něco řekla, vzal mě do náruče a snesl dolů po schodech. „Jestli ti nevadí kíla, tak pohoda.“ Zamumlala sem. Uchechtnul se a postavil mě před pohovku.

„Co bys chtěl dělat?“ zeptala sem se ho, usadil se vedle mě a podíval se mi do očí.

„Hm, mohla bys mi říct, co máš společného se Stylesem.“ Pokrčil rameny. „Cam ti nic neříkala?“ zeptala sem se. „Řekla mi jen, že jste spolu chodili, ale že už je konec.“

„S námi je to těžké, Olivere. Opravdu jsme se rozešli, ale teď...měla jsem nehodu a byla v nemocnici. On byl celou dobu u mě a staral se o mě.“ „Dobře, chápu. Ale proč byl u tebe?“

„No, vlastně mi dělá něco jako zdravotní sestru a pomáhá mi.“ Pokrčila sem rameny.

„Takže teď bydlíš se svým bejvalým?“ Zvednul obočí. „Jo.“

„Tak proč mi Camille říkala, že mi dohodí úžasnou holku?“ „To řekla?“ Pootevřela sem ústa a raději je hned sklapla. „Jo, to udělala. Ale ja vidím, stále nejsi připravená jít dále.“ „Je to tak vidět, jo?“ Pousmála sem se.

„Došlo mi, že si Cam za ním poslala.“ „Prostě já ho pořád...“ „Miluješ, chápu to.“ Přikývnul.

Vzdychnula sem. „Vypadáš jako skvělý kluk, ale nebudu tě tahat za nos. Dokud je tu Harry, nebudu myslet na jiného muže.“ „Taky jsem měl vážný vztah. Trval tři roky.“ Pověděl.

„Opravdu?“ „Jo, miloval jsem ji celým svým srdcem. Pak jsem zjistil, že se zamilovala do mého bratra, ale bála se mi to říct, protože by mi zlomila srdce.“ „Wau, jak ses to dozvěděl?“ zeptala sem se.

„Řekl mi to můj brácha, jednou jsme tak popíjeli a on řekl, že se mu s tím svěřila, ale nechtěla nic udělat, aby mi neublížila.“ „Jak to dopadlo?“ „Promluvil jsem si s ní a řekl ji, ať je s Tomym. Sice to bolelo nechat ji jít, ale vážil jsem si toho, že mě nepodvedla, nezlomila mi srdce tím hnusným způsobem. Jsem za ní šťastný, s bráchou jsou spolu do teď a daří si jim. A já doufám, že tu pravou taky najdu.“

Pousmála sem se na něj a vyhledala jeho ruku, stiskla ji. „Věřím, že ji najdeš. Krom toho, Cam je volná, zkus to s ní...“ Usmál se na mě a přikývnul. „Vlastně sem ji chtěl pozvat na drink, ale začala mi doporučovat tebe.“ Uchechtnul se.

„To je trubka. Má před sebou možná toho pravého a nabízí tě mě...ta holka je snad slepá!“ Usmála sem se.

„Tak já asi půjdu, ty tady seď, doprovodím se sám.“ Oliver se na mě usmál, dostala sem objetí a sledovala, jak odchází z mého domu.

Zapnula sem televizi a vzala do ruky telefon. Vytočila sem Camino číslo a přiložila k uchu.

„Bejbýýý, říkala sem si, kdy zavoláš!“ Moje kamarádka se rozesmála. „Co to provádíš, Camille?“ „Popíjím.“ „Měla si dělat něco jinýho.“ Připomněla jsem ji. „Však dělám. Víš, na Harrym je něco pozoruhodného...sedí u baru a pije. A kdykoliv se k němu přiblížila nějaká kočka, odehnal ji. Myslím, že tě chtěl jen naštvat. Nechtěl tě podvést.“

„My spolu přece nejsme.“ Zamumlala sem. „Zlato, v jeho světě jsi jeho, vidím to na něj. Co Oliver?“ Změnila téma. „Hm, je to super chlap, ale hodí se k tobě.“ Odpověděla sem.

„Hm, fakt?“ „Jistě, já sem pořád u Harryho, ale o tobě hezky mluvil.“ „Je sladký.“ Zavrněla. „Ano, to je.“ Zasmála sem se. „Jsi propuštěná, máš padáka.“ Dodala sem.

„Fajn, fajn...dám si posledního panáka a jdu, šéfová. Zatím, puso.“ „Dobrou noc.“

Táta byl u Susan, Harry seděl někde v baru a já zůstala sama doma. Vypnula sem po hodině televizi a došoupala se do svého pokoje. Převlékla se bezpečně do tílka a kraťasů, provedla hygienu a šla spát.

Vzbudila sem se nad ránem, tátovo bouchání v kuchyni mě donutilo otevřít oči. Došlo mi, že se chystá do práce a zřejmě si dělá snídani, nebo svačinu. Po půl hodině to přestalo, uslyšela sem bouchnutí dveří a podívala se na hodiny. Bylo kolem páté ráno, dostala sem se z postele a ze zvědavosti jsem se dostala ze schodů a podívala se dolů do obýváku.

Uviděla jsem Harryho spát na roztažené pohovce, přikývka zakrývala spodní část jeho těla. Olízla jsem si rty a potichu doťapkala k němu na „postel“. Neodolala jsem a lehla si vedle něj.

Najednou jsem uslyšela, jak něco zabručel a převalil se na stranu. Objal mě kolem pasu, hlavu schoval do mých vlasů a nahou hrudí se tisknul k mým zádům.

Na tváři se mi rýsoval úsměv, cítila jsem, jak se ke mě ze snu tiskne a pomalu se oddávala spánku.