Ale stejně mě miluješ, že? - 8.

Ale stejně mě miluješ, že?

8.kapitola

FLASHBACK

Zaklonila jsem hlavu a nechala rozkoš z jeho pohybů plynout mým tělem. Nohy jsem omotala okolo jeho pasu a zasténala, když oblíznul krční tepnu a jemně zkousnul.

Mocně pohyboval boky a dostával mě na vrchol.

„Ještě chvíli.“ Zachrčela jsem a zvedla k němu pohled. Zachytil můj pohled a usmál se. Sklonil se ke mě a spojil naše rty. Jazykem vklouznul do mých úst a silně do mě přirazil. Vzdychla jsem a ucítila, jak se kolem něj stahují mé poševní stěny. Třas se přenesl do mých nohou a já se vznášela na sladkém obláčku rozkoše.

„Ah, bože.“ Zamumlala jsem, uslyšela jsem, jak vykřiknul a prohnul se v zádech.

Pohled na Harryho, když vyvcholí je opravdu úžasný. Unaveně mě objal a schoval ve své náruči.

„To bylo báječný.“ Zamumlal mi do ucha a následně ho olíznul. Ucítila jsem, jak ze mě vyklouznul a pomalu se přesunul vedle mě. „To bylo.“ Usmála jsem se.

„Takhle bych si to představoval každou noc, ráno, odpoledne, večer...“ Potutelně se usmál a prsty hladil mou tvář. Zasmála jsem se a dívala se do jeho krásných očí. „To zní zajímavě.“ „Velmi nadrženě, abych byl upřímný.“ Jeho koutky se rozšířili. „No, jistě. Pan Styles jako vždy upřímný.“ Uchechtla jsem se. „Upřímnost nade vše.“ Vtisknul mi polibek na rty a po pár minutách jsme v objetí usnuli.

Probudil mě vyzvánějící mobil. Měla jsem chuť říct, aby si ho Harry vypnul, ale on byl můj. Rychle jsem vylezla z postele a nahmatala kabelku. Vytáhla jsem ten krám a přijmula to.

„Ano?“ Zasyčela jsem. Netušila jsem, kolik bylo hodin, ale stále byla tma.

„Amelie.“ Uslyšela jsem vzdech. „Mami?“ Překvapeně jsem zamumlala. „Ano, to jsem já.“

„Co se děje?“ Naposledy jsem ji viděla a slyšela, když odcházela od táty a mne.

Zamrkala jsem, abych odehnala slzy, které se mi hnaly do očí. Bobelo to, když odešla, aby si dále ničila život. Alkohol, drogy, hazardní hry, problémy...moje matka v tom byla profík.

„Potřebuji tvou pomoc...“ „Proč já?“ zašeptala jsem.

„Jsi jediná, kdo mi může pomoct.“ Uslyšela jsem v jejím hlase strach.

Co se stalo, že se má matka bojí?

Začínala jsem mít pocit, že tenhle hovor neznamená nic dobrého.

KONEC FLASHBACKU

AMELIA

„Ještě jednou mi řekni, co si to udělala?!!“ Camille nade mnou stála, ruce v bok a v očích naštvaný výraz. Byla N-A-S-R-A-N-Á.

„Promiň, ale tohle je mé rozhodnutí! Nejsi má máma, abys tu stála a propichovala mě pohledem hrůzy!“ Ušklíbla jsem se a složila ruce na hrudi. „Kvůli tvé mamince jsme tam, kde jsme!“ zabručela a sedla si vedle mě.

„Promiň.“ Řekla o několik sekund později. „To je dobrý.“ Pokrčila jsem rameny. „Stejně máš pravdu.“ „Nechci ji mít.“ Namítla.

„Tohle nemá cenu řešit.“ „Mohla si s ním být, Amelie! Proč si to zkazila? Přece ho miluješ!“

Stále nemohla pochopit, proč jsem to udělala. Odehnala jsem ho od sebe.

Zkazila si šanci na pravou lásku, nebo jak se tomu říká...

„Miluji ho, jenže nemělo by to cenu.“ „Proč jako?!“ Ušklíbla se. „Nevěří mi. Vztah bez důvěry nemá cenu.“ „Může ti začít znovu věřit, Am.“ Namítla Camille.

„Ale já mu nechci ublížit znovu, prostě ne. Nezaslouží si to. Nechci, aby se opakovala minulost.“ „Tvá matka je v léčebně.“ „Závislí lidé se nikdy nevyléčí úplně. Miluji ji, přes to všechno, ale stejně ji nevěřím, jako Harry mě. Pojďme se bavit o něčem jiném, prosím.“

Zamumlala jsem a lehla si na postel. „Tak něco říkej, protože já jsem stále šokovaná!“ Svalila se vedle mě a zabručela.

„Dneska jsem nebyla ve škole, musím si půjčit poznámky.“ Řekla jsem. „Protože tu byl Harry. Musela si být překvapená, když se tu zjevil.“ Camille se usmála a zase se vrátila k tématu: Harry.

„Jo, byla.“ „A? Pověz mi všechno.“ „Oblékala jsem se a on stál opřený o dveře. Pak ke mě přišel, strhnul ze mě ručník, kalhotky, co jsem si oblékla, sundal a odnesl mě na postel.“

„Říkáš to tak bez duše.“ „Nechci na něj pořád myslet, Cam.“ Zašeptala jsem. „Je to pak těžké.“

„Mohla si s ním být.“ Namítla. „Prosím, nech toho. V dopise psal, že mě potřebuje, že mě musí mít...za dlouhou dobu jsem se cítila tak šťastná, ale následně mi došlo, že to nikdy nebude jako dříve. Vždycky bude mezi námi ta zrada z mé strany.“

„Jednou ti to odpustí, Amelie. Vím, že ano.“

„Já nevím, Camille. Chci žít dále, pokusit se o to. Přece to nemůže být tak těžké, ne?“

„Jak můžeš žít bez někoho, koho tolik miluješ? Můžeš se o to pokusit, ale sama víš, že tohle je opravdu těžký oříšek.“

Camille měla pravdu, ale já se o to musím pokusit a chci to zvládnout...

FLASHBACK

„Je to pravda?“ Hrubě mě chytil za paže a přísným pohledem se mi podíval do očí.

Snažila jsem se ovládnout a nerozbrečet se, ale vnímala jsem, jak ho ztrácím.

„Harry...“ zašeptala jsem. Pustil mě a přitom hodil na postel.

„Já ti tak věřil a ty mě takhle podvedeš? Sakra, Amelie!“ Zakřičel, otevřel skříň a vytáhnul kufr.

„Zbal si a vypadni. Nechci tě už vidět.“ Hodil ho ke mě na postel a s nasraným výrazem na mě hleděl. Vstala jsem a otevřela kufr. Přes slzy jsem neviděla, utírala si je a ucítila, jak mě chytil za boky a otočil k sobě.

„Proč brečíš, když toho nelituješ?“ Odtáhnul mě dlaně, abych na něj viděla. „Vždyť já tě miluji! Věřil jsem ti každé slovo, udělal bych pro tebe všechno a tak se mi odvděčíš? Proč?“ zašeptal, najednou chytil do rukou mou tvář a uviděla jsem, jak se jeho oči lesknou. „Miluji tě.“ Pronesla jsem. „Nevěřím ti.“

„Musela jsem to udělat, neplánovala jsem to...“ „Musela si to udělat? Copak tě někdo přinutil?“ Ironicky se rozesmál. „To ti mám věřit?“ Pokývala jsem hlavou.

Pak mě pustil, odstoupil a ruce si omotal kolem těla. Zavřel oči a zhluboka se nadechnul. „Sbal si a odejdi.“ Řekl a odešel z pokoje. Naplno jsem se rozbrečela, dokázala si sbalit kufr a napsala mu krátký dopis.

Harry,

věř nebo ne, vždycky jsem tě milovala. Nikdy jsem tě neplánovala ztratit, ale musela jsem to udělat, aby někdo jiný mohl žít...

Tvá Amelia

KONEC FLASHBACKU