He´s back 2/2

He´s back 2/2

Zahleděla jsem se na něj, když si hrál v pokoji s Harrym.

Změnil se, byl ještě krásnější, než kdy dřív. Jeho vlasy byli stále kudrnatě rozcuchané, jeho tělo zmohutnělo a nabral svaly. Přiléhavé džíny mu dokonale padnuly na boky a bílé tričko objímalo jeho trup. Zkousla jsem si ret a nakonec se usmála. Vypadali spolu tak dokonale.

Harry a Harry. Otec a syn.

Tohle se mi moc líbilo a já si uvědomovala, jak Harry moc potřeboval otce. Jsem matka, nedokážu být i otec.

"Dobře se mi na vás kouká, ale je hodně hodin, Harry. Musíš se jít koupat." Kudrnatý synek zvednul hlavu. "Mamíí, ještě chvilku." Zamrkal nevinnýma očima. "Musíš maminku poslouchat, Harry. Ví, co dělá. Co kdyby sis šel přichystat pyžamo a já pomohl s koupelí?" navrhnul Harry a nášemu synovi se rozzářili oči. "Tak joo, už jdu, mami." Zazubil se, zvednul se ze země a popadnul pyžámko z pod polštáře. Když odešel z pokoje, Harry se postavil a došel ke mně.

"Hezky nám to jde, že?" Usmál se na mě. Natáhnul ruce a chytil mé boky. Jemně mě k sobě přitáhnul a já nadzvedla obočí. "Co to děláš?" Ruce jsem měla sepnuté na hrudi. "Chybí mi, má žena." Zašeptal a díval se do mých očí. "Jaká žena?" ušklíbla jsem se, i když opařená z toho, co řekl.

"Opravdu chceš pomoct s koupelí?" zeptala jsem se. "Jasně, je to můj syn. Je úžasný." "Já vím, že je úžasný. Taky jsem ho porodila a starala se o něj, vstávala každou noc, když plakal a klidnila ho, když ho bolela pusinka, když mu rostli zoubky. O hodně si přišel."

"Já vím." Přikývnul. "Mrzí mě to." "Nedopustím, abys mu zlomil srdce jako mě." Vysvětlila jsem, vzala jeho ruce a sundala z mých boků. "Stále si naštvaná?" Tohle nebyla otázka, hádám.

"Jak se to vezme." Pokrčila jsem rameny. "Nemůžeš čekat, že ti odpustím, cos udělal. Nebude to tak lehké, jak si myslíš." "Já si nic nemyslím. Popravdě, chci zjistit, jestli mě stále miluješ." Řekl Harry. "To jsme dva." Otočila jsem se a odcházela do koupelny.

"Ty si šikovný chlapeček." Usmála jsem se na malého Harryho. Zastavila jsem kohoutek a on si vlezl do vany. Harry si ke mně kleknul a vzal si dětskou houbičku, dala jsem na ni dětský sprchový gel a pomalu jsme synka namydlili. Ti dva si mezi sebou mezitím povídali a smáli se blbostem. Někdy jsem se usmála, byl to krásný pohled.

"Chceš, aby ti strejda Harry četl pohádku?" zeptala jsem se prcka. Ten zakýval hlavou a mokré vlásky mu skočili do tváře. "Musím ho nechat ostříhat, hrozně mu padají vlasy do tváře." Řekla jsem a vlásky mu dala na stranu. "Znám skvělého kadeřníka, zavedu tě k němu." Nabídnul Harry. "Tak jo." Pousmála jsem se.

"Tak mladý pane, jste okoupaný a moc voníte." Líbla jsem Harryho na čelo a zabalila ho do osušky. Vzala jsem ho do náruče a položila na pult. Sednul si a koukal na nás.

"Musím už jít spinkat? Můžu si ještě hrát se strejdou?" Zeptal se malý Harry a zamrkal očky. "Broučku, budeš ospalý zítra. Strejda určitě znovu přijde, tak si budete hrát pak." "Jo? Juuu." Zatleskl ručičkami. "Juuuu." To samé udělal Harry, zasmála jsem se.

Když byl Harry suchý, jeho táta mu obléknul pyžamo. "Tak parádní pyžamo s roboty jsem ještě neviděl." Zamumlal Harry a mrknul na našeho chlapečka. "Mně se taky líbí." Usmál se malý Harry. "To mi vybrala maminka." "Hm, maminka je velmi šikovná." Šťouchnul do mě bokem Harry. "Vlezdoprdelko." Zašeptala jsem mu do ucha a prošla kolem něj. Zasmál se a položil Harryho na zem, když byl oblečený. "A běž pomalu, ať ti to neuklouzne, Harry." Napomenula jsem malého. Ten přikývnul a pomalu odešel z koupelny.

Uklidila jsem mokrý ručník a vypustila vanu.

Když jsem se zvedla, Harry se opíral o dveře a koukal na mě. "Co je?" ušklíbla jsem se. "Jsem na tebe pyšný, nic víc." Pokrčil rameny. "Co?" Uchechtla jsem se. "Všechno si zvládla beze mě. Harry je úžasný človíček a to jen díky tobě. Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že si silná."

Musela jsem se znovu ušklíbnout. "Nic nevíš, Harry." Prošla jsem kolem něj a on mě chytil za loket. "Neutíkej mi pořád." "Promiň, ale musím jít uspat svého syna." "Přečtu mu pohádku." "Tak by si měl jít." Pobídla jsem ho.

"Musíme si promluvit." Namítnul Harry. "To musíme." Přikývla jsem.

Za patnáct minut jsme odcházeli s Harryho ložnice, tiše zhasnuli lampičku a zavřeli dveře.

"Usnul jako špalek už po druhém odstavci." Harry se usmál a šel po mém boku. "Měl dlouhý den. Je z tebe nadšený, ale nechci, aby toho pak litoval." Zamumlala jsem.

"Nechci ho opustit, Vev." "Neříkej nic, co nemůžeš splnit." Ušklíbla jsem se. Sedli jsme si na gauč a já si natáhla nohy. Konečně.

"Ale já se vrátil za tebou a Harrym." "A co to tvoje ´Odcházím, abys byla v bezpečí´?" "Vyřešeno. Trvalo mi to dlouho, ale vyřešil jsem to." "Co si udělal, že si musel odejít?" zeptala jsem se. "Řekni mi pravdu, protože si ji zasloužím." "Byl jsem mladý a naivní. Myslel jsem, že dokážu všechno, ale zmýlil jsem se. Udělal jsem si nepřátele a naspřádal spoustu dluhů, které jsem nedokázal zaplatit. A věř mi, že to nebyli hodní lidé, kterým jsem dlužil."

"Proto si odešel?" "Ano, odjel jsem pryč, abych získal peníze a mohl se zase vrátit. Jenže to nebylo lehké a konečně teď, to mám všechno z krku."

"Jak ti mám věřit, že se to nezopakuje Harry? Nemůžu do tebe vložit důvěru a znovu sledovat, jak nás opouštíš. Tentokrát mi je jedno, jak mě to zničí, ale Harry...nezaslouží si, aby se s ním takto jednalo." "Nikdy bych mu neublížil, Vev. To mi musíš věřit. Miloval jsem ho hned, co jsem se dozvěděl, že ho čekáš." Natáhnul svou ruku a dotknul se té mé. Stisknul ji a já ho nechala.

"Není to pro mě lehké." Zašeptala jsem. "Kdyby nebylo Elis, nikdy bych neměla šanci tohle přežít. Bylo těžké nechat tě jít, naučít se žít bez tebe a být matkou. Nechci už cítit tu tupou bolest v srdci." "Prosím, nech mě to napravit." Zamumlal, přisunul se ke mně a zvednul mou bradu. Prsty přejel po mém krku, trhaně jsem se nadechla v záplavě tepla jeho ruky. "Tolik si mi chyběl." Zaštkala jsem a ucítila, jak mě sevřel v náruči. Propadla jsem se do záplavy jeho hustých vlasů. "Ty mě taky." Zašeptal. Prsty jezdil po mých zádech a pak zajel do mých vlasů.

"Pořád jsem na tebe myslel, jak žiješ, co právě děláš. Jednou jsem zavolal Danielovi a ptal se jej na tebe. Tohle jsem dělal jednou za čas, až do dneška." "Cože? On s tebou mluvil. Proč o tom nevím?" Odtáhla jsem se. "Prosil jsem ho, aby to nikomu neříkal. Nedokázal jsem na tebe jen myslet. Musel jsem vědět, že jsi v pořádku, že se netrápíš. Vždycky řekl, že se máš dobře. Tedy až po roce." "A ty se divíš?" zamumlala jsem. "Myslel jsem, že budeš žít dále a někoho si najdeš, ale dnes mi řekl, že toho nejsi schopná. Proč toho nejsi schopná?" zeptal se.

"Nemůžu se zamilovat." Zamrkala jsem. "Proč?" "Opravdu nevíš? Kvůli tobě!" Zabručela jsem.

"Stále mě miluješ?" "Bohužel jsem nezjistila, jak se mažou city, takže ano." Ušklíbla jsem se a složila si ruce na hrudi.

Najednou chytil mé ruce a přitáhnul si mě k sobě. Zalapala jsem po dechu, když mě objal kolem pasu a sklonil se ke mně. Ucítila jsem jeho horkých dech a zachvěla se.

Pak naše rty spojil.

Několik sekund by trvalo uvědomit si, co to dělá. Dlaněmi zajel do mých vlasů a naklonil se ke mně. Konečně jsem pohnula rty a ucítila jeho úsměv. Něžně se otíral o má ústa a ze mě vyšel vzdech.

Tak dlouho nepolíbena, naposledy, než Harry odjel pryč. Dlaněmi jsem přejela po jeho hrudi a pohladila ho po krku. Otevřela jsem ústa a ucítila jeho hbitý jazyk. Spokojeně jsem zamručela, když se naše ústa třela v rychlém tempu.

Naplňovalo mě příjemné teplo, srdce mi tlouklo jako o závod a jeho ruce se přesunuly na mé boky. Pomalu sklouznul pod mé tričko a hladil holou kůži.

Tuhle chvíli narušil zvuk otevírání dveří a následný pohled našeho syna.

Odtrhla jsem se od Harryho, nedal se a stále mě držel kolem pasu.

"Co to děláte?" zeptal se Harry a podrbal se na hlavičce.

Harry, držíc mé boky, se na mě pozorně podíval a usmál se.

"Pozdrav tátu, zlato." Usmála jsem se na synka.

"Takže tady chodíte, jo." Usmál se Harry, posadili jsme se na lavičku a sledovali Harryho, jak utíká na hřiště za ostatními kamarády. "Jo, má to tady rád. Má tu spoustu kamarádů." Usmála jsem se. "Je šťastný." Zazubil se pyšně Harry. "Jo, našel svýho taťku, cíl splněn." "A můj cíl byl získat tě zpět, takže cíl splněn." "Ale jestli budeš zlobit, budeš potrestán."Pohrozila jsem mu prstem. Zasmál se, chytil mé stehno a přiblížil se ke mně. "Hmmm, a jaký trest? Abych se psychicky připravil." Nevypadal vyděšeně. "To spíše fyzicky a nic nepovím!" Vyplázla jsem na něj jazyk. "Budeš mě mučit nevědomostí?" Přihmouřil oči, chytil mě za bradu a v očích mu jiskřilo. "Přesně." Usmála jsem se. Konečně přerušil vzdálenost mezi námi a políbil mě.

"Asi bych tě mohl přinutit říct mi to." Uvažoval, jakmile pustil mé rty. "Jak?" zeptala jsem se, objal mě kolem ramen a já si spokojeně opřela hlavu o jeho hruď. "Budu tě tak dlouho líbat, až budeš prosit, abys mi to mohla říct." Rozesmála jsem se. "To se mi líbí." "Já vím." Zamumlal a líbnul mě do vlasů.

"Co to dělá?" zeptal se po chvíli, hleděl na Harryho, který na nás ukazoval a povídál něco svým malým kamarádům. "Chlubí se, se svým tátou." Odpověděla jsem hrdě.

"Juu, připadám si jako slavnéj." Zasmál se. "Je šťastný, že má konečně svýho tátu. A když je šťastný on, já jsem taky."

"Miluji vás." Zašeptal mi najednou do ucha, zvedla jsem hlavu a usmála se. "I my tebe."

KONEC